A Walk in the Woods

Staří chlápci se hecnou a vyrazí na poměrně náročný trek. Pro oba je to možná poslední procházka, čas bilancovat, vyrovnat se s minulostí, se společnými vzpomínkami. Téma nijak originální, tahákem jsou v tomto případě Redford a Nolte v hlavních rolích. Bohužel ti chlapi už jsou oba v reálu natolik vyřízení, že film měl vzniknout tak o deset let dříve. Oba jsou rádi, že se drží na nohou, hrát už moc nezvládají. Pár momentů má sílu, ale čekal jsem hlubší nebo alespoň zajímavější poselství. 60% (09.12.2016)

Líbí se mi premisa, že si dva páprdové snaží něco dokázat a vydají se na túru svého života. Osobně by mě podobná túra také lákala, protože si zde opravdu člověk může dokázat, čeho je schopen. Je to místy trochu hluché, ale obě herecké legendy jsou natolik dobré, že to s nimi přežijete až do lehce nijakého konce. (28.06.2017)

Na poli takychto filmov vedie suverenne utek do Divociny, a tento film je len jeden z tych slabsich. Nic sa tam dohromady nedeje, len 2 ludia si idu na prechadzku po akejsi turistickej trase kdesi v prdeli v USA. Robert Cervenyford /Brubaker/ ani tuna poriadne nehra, to iste plati aj pre Nolteho /Hotel Rwanda/. Reziser Kwapis mne osobne nehovori nic a dialogy obcas sklzavajua az do podpriemeru : 52 % (17.05.2016)

Film A walk in the woods se mi přesně trefil do nálady, proto nemám potřebu rozebírat filmařské kvality a budu jen chválit a snít o podobné bilancující cestě někdy v budoucnu. Nic od Billa Brysona jsem ještě nečetl (hned to napravím) a nebyl jsem zatížený předlohou. Ač vím, že nějaké změny byly, dramatizace byla v pohodě a to, jestli medvěda ve skutečnosti autor potkal, nebo jen slyšel, vlastně není pro vyznění snímku vůbec podstatné. Nevadí mi ani o zhruba dvacet let starší hlavní hrdinové (oproti knize). Naopak to jen opět pomohlo dobrému vyznění filmu. Životní bilancování na podobně dlouhém výletě v lesích zní lépe od sedmdesátníka než od padesátníka. Robert Redford a Nick Nolte mi pasovali do filmu výtečně. Jejich vzájemné popichování a vzpomínky jsem si moc užíval. Dřív jsem pár týdenních výletů jen s krosnou v lesích absolvoval. Při sledování filmu mě nejvíc mě bavila myšlenka, až si to za pár desítek let v důchodu zopakuji, jak u toho budu vypadat? Budu moudřejší, nebo jen tvrdohlavější? Budou mě bolet záda, kolena, nebo už všechno? Jaké bude moje vlastní bilancování a s kým půjdu? Každopádně se už teď na to těším! (30.07.2022)

Docela zklamání. Takhle, jak je to ve filmu podané, je Appalačská stezka vlastně brnkačka, bary, ubytovny a restaurace skoro na každém rohu, prochází tudy spousty lidí, takže ani v tak osudové chvíli, kdy spadnete o dva metry dolů z cesty na římsu, se vlastně nemusíte bát (vážně, té scéně naprosto, ale naprosto chybí osudovost, a to vím, o čem mluvím, taky jsem měl to ""štěstí" viset za dost nepříznivých okolností, kdy mi hrozil hodně nepříjemný pád), sem tam narazíte na bláznivé ženské, jindy na manžele obtloustlých dam, a se starým kámošem celou dobu probíráte ženské a sex, případně si hrajete na sečtělého a děláte encyklopedického průvodce. Filmy s tematikou přesunu z bodu A do bodu B by měly mít nějaký vnitřní podpříběh, důvod, proč se dívat dál, protože dva dědci na výletě se brzy okoukají, zvlášť po dvou hodinách, a ty krásy přírody ostatně taky. Jak řekne v závěru jeden z hrdinů: "Proč chceš vidět nějakou další horu? Neviděl jsi jich cestou už dost?" A o tom mluvím. Prostě mi to celé přišlo až moc nereálně pohodové, problémy vlastně neexistovaly, a pokud se jeden objevil, hned se vyřešil. Mne by zajímalo, jak to měli s jídlem, jestli netrpěli někdy hlady, co dělaly nohy a klouby, jestli měli nějaké mazání třeba?, jak to, že jim jedno oblečení vydrželo čtyři měsíce a tak. Ale jinak fajn vidět kluky Redforda a Nolteho, jak si štrádují, to zas jo. (19.11.2020)