REVENANT Zmrtvýchvstání

“UŠEL JSI CELOU TU CESTU JEN PROTO, ABY SES POMSTIL?.“... /// Nepřekvapuje mě, že Iñárritu dokáže mít 2a půl hodiny erekci nad píčovinou, ale to, jak dokáže bejt nádherně krvavej a akční. Když zrovna necáká krev (což je podstatnej časovej úsek), je to exhibice zviditelňující tři jedince. Je fajn, že k sobě kromě kameramana přizval i Leoše, kterej je kurva fakt brutální! Jen ten studenej a špinavej příběh plnej smrti a touhy se pomstít, měl trvat devadesát minut (Co? No dobrá, devadesát tři!). Sice by za něj pro Iñárritua nebyl plešoun, ale já bych se stopro víc bavil. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stará a parchant jsou žlutí a za dveřma jsou lovci (bílý). 2.) Jedu všechny filmy, kde se neustále heká (a nepíchá). 3.) Thx za titule „-OverLord-“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (16.03.2016)

Že Iňárritu patří už delší dobu do režisérské extraligy, se mezi fanoušky ví, a Revenantem Mexičan své postavení jen potvrdil. Snímek představuje špičkové filmové řemeslo a jen nepřehlédnutelný nejen v rámci svého žánru a v příslušném roce vzniku. V mnoha ohledech znamená protipól představ o komerčním trháku. Jde o pomalý kousek i přes úvodní krvavou bitku komorní, nesnažící se o laciné efekty. V superlativech se dá mluvit o kameře, která zachycuje fascinující záběry drsné horské krajiny amerického středozápadu, zoufalý boj o přežití v téměř beznadějné situaci i magické halucinogenní obrazy odehrávající se v hrdinově mysli. Po dějové stránce je to emocionálně přímočarý příběh o zradě a následné odplatě, proložený šíleným survivalem napříč mrazivou nehostinnou horskou krajinou, která neodpouští slabost a zaváhání. Zápas s rozzuřenou medvědicí je pro Leonarda DiCapria po jeho drogovém tripu ve Vlkovi z Wall Street v krátké době už druhou výjimečnou scénou, kterou se zapíše do filmových dějin. DiCaprio nepředvádí žádné velkolepé charakterní herectví, ostatně pod klubkem rozježených vlasů a mohutných vousů toho moc vidět není. Natáčení od něj ale vyžadovalo extrémní fyzické nasazení, svou roli musel doslova oddřít a lecčím si určitě prošel. Skutečnou hvězdou snímku pro mě ale zůstává kameraman Emmanuel Lubezki, který potvrzuje své výjimečné kvality. Americký západ nepředstavuje ve filmu romantické místo ani zemi zaslíbenou, nýbrž oblast, kde vládnou tvrdé podmínky k přežití a většinu energie zabere obstarávání základních lidských potřeb. Přes nesporné kvality 5* ode mě Revenant nedostane. Iňárritu je totiž o poznání lepší režisér než scénárista. Jeho hrdina představuje mistra v přežívání, kterému musí závidět i James Bond. Uniknout z indiánského obklíčení nebo přečkat útok grizzlyho je jedna věc, nekonečné ráchání v ledové vodě horské řeky sevřené chladem zimy a přechod zasněžených hor je věc druhá. Od zkázy Titanicu a konvojů spojenců do Murmunsku víme dobře, jak dlouho trvá, než člověk studené vodě podlehne, a nejedná se ani o hodiny, jako spíš minuty. Glassovi by se povedlo umrznout nesčíselněkrát. Korunu všemu nasadí pronásledování uprchlíka dvěma muži. Chápu, Iňárritu potřeboval efektní koncovku - typicky westernové finále boje muže proti muži, jenže to měl ošetřit šikovněji (třeba pádem laviny). V reálném životě by se za zlodějem, který z obyvatel pevnosti udělal žebráky, vydal aspoň tucet mimořádně motivovaných chlapů. Celkový dojem: 85 %. (04.02.2016)

Tak musím s politováním konstatovat, že to Iňáryju zas až tak v prdeli ještě nebude. Po Birdmanovi, nejhnusnějším, nejafektovanějším a nejotravnějším to velesvinstvu jaké kdy zprznilo celuloid, se artista vrhl na Rodokapsy, a na vrážení si vidliček do očí a hřebíků do uší to tentokráte opravdu není. Akorát mi to kapku připomínalo ten starý vtip, jak z pohřebáku vypadne na silnici mrtvola, po chvíli ji všemi šesti koly přejede kamión, řidič panicky odtáhne tělo do pole u silnice a ujede. V poli sklízí zrovna kombajn obilí a frajer mu totálně ucpe mlátičku, načež ho kombajnista pohodí v lese, kde právě probíhá hon, a několik myslivců do něj ještě nedopatřením našije pár ran z kulovnice. Ti pak zavolají záchranku, druhý den se jdou do nemocnice optat, jak to s poškozeným dopadlo, a doktor jim oznámí, že to sice byla šichta, ale pacient bude žít. Já vím, že když to říkal Džim Bridžr, tak to asi musí být pravda, ale nad takto podaným jakože skutečným příběhem by si nejeden traumatolog prochechtal fonendoskop. Tomu nepodchladitelnému Poslednímu Dykapryjovi by záviděl snad i nejslavnější zimní plaz na osm – Meresjev. Nejprve mu naprosto fantasticky podaný medvídek grizzly oholí dozajista vysterilizovanýma tlapičkama záda až na kost, prohryže mu snad všechny měkké tkáně, poláme hnáty a šlápne na hlavu, načež se náš hrdina nahrubo sešitý a reponovaný odborným traperským koželuhem a alkoholikem vykope z vlastního hrobu a jme se urazit v kurevské zimě tři sta kiláků během šesti týdnů. Při tom plazení a pajdání mrazivými severními teritorii se dostává do formy zejména tím, že třeba cvičně zhučí volným pádem ze stometrové skály, nebo si hoďku rehabilitačně zaplave zabalen v zázračně nadnášející stokilové koupací medvědí kožešině peřejemi s teplotou kolem nuly. Po připlazení se do civilizace se ani neohřeje a vyrazí za pomstou, kdy v sáhodlouhé bitce naporcuje nožem dobře živeného, odpočatého a nezraněného dvoumetrového zálesáka. Inu, na Mistrovství světa v rychlohojení a pohrdání gangrénami by frajer dozajista skončil na bedně, ale tomuhle v anotaci trochu chybělo sci-fi / fantasy. Nicméně, natočeno je to naprosto famózně a jedná se o totálně strhující paralympijskou pohádku s úchvatnou výpravou, při které uteče i ta prasácká stopáž jako jednonohý slepý překážkář na steroidech svému vodiči. Ale víš jak, milé Iňaryju, za to trauma z Birdmana už u mě budeš navěky v hajzlu a automaticky jedna dolů za dříve způsobená příkoří, ať natočíš cokoliv. (28.12.2015)

Leonardo ho tentoraz dostane. A nie preto, že by hral lepšie ako vo Vlkovi, ale preto, nakoľko si to vytrpel. Takto veľkoprodukčný, superhviezdny, Lubezkim nasnímaný a lokáciami a počasím poctivý survival nepotrebuje zahustenejšiu zápletku. STAČÍ, ŽE PROSTE JE. Rovnako ako stačí Eiffelovke, že proste stojí. Pretože niekoľko desiatok rokov žiaden ďalší s podobnými proporciami nevznikne. Vtipné je, ze absenciu hutnejšieho príbehu Revenantovi vytýkajú diváci, ktorí šli opakovane na prefarbeného Mad Maxa, v ktorom nie je reálny jediný exteriér, a v ktorom niekto dve hodiny uháňa autom cez púšť, aby ho pred cieľom napadlo sa vrátiť. Príbehom Revenanta je kontinuálny boj o prežitie. Zrada druha, stretnutie s indiánom s krvácajúcim srdcom, pomoc bezbrannému nevinnému. A toho všetkého NÁSLEDKY. Osud a naša možnost ho ovplyvňovať. Karma. A pre nás, súčasníkov, tiež uvedomenie, že zatiaľ čo my dúfame v užitie si, niekto pred nami dúfal v prežitie. Každý deň. Poetické artové vsuvky Revenanta nie sú pseudoart, je to art pre masy, podobný, aký obsahoval Ridleyho Gladiator. Akurát menej gýčový, pretože Inárritu od masového diváka za tú dekádu očakáva nejaký vývoj vnímania. Alejandro, je neuveriteľné čo si ochotný podstúpiť (a riskovať) pre nakrútenie dosiaľ nevideného. Chivo, si Boh. Úžasný zvuk a mejkap. Alive a The Edge sa stávajú snehovými vločkami v Revenantovi, poletujúcimi vo vetre Tanca s vlkmi. Ďakujem kinematografii, zase raz po dlhej dobe. Pre toto žijem. (17.01.2016)

Kdo by to byl před lety čekal, že kdykoliv se nyní DiCaprio objeví před kamerou, je to zatraceně velké očekávání a vesměs i dokonalý zážitek. Naposledy spojil síly s oscarovým Iñárritem a ten si u mnohých spravil reputaci (ano, přiznejme si) po Birdmanovi, který mi v mnoha směrech nesedl. Kameraman Emmanuel Lubezki kouzlí jako u Malicka, často je to hlavně jeho film. Druhým lákadlem je právě jedenačtyřicetiletý Leonardo DiCaprio. Logicky si vystačí s minimem slov a hraje jen a pouze svým obličejem v podobě unavených očí a hlubokých ran, tu a tam mu na čele vystoupí vráska prozrazující zarputilost a odhodlání dotáhnout tuhle misi do konce. Vytrvat, nevzdat se, postavit se nepřízni osudu, na sto honů z něj sálá energie, charisma a touha překračovat hranice, které mu příroda a nepřítel přichystal. Jednoduše je skvělý, ale Oscara v jeho rukou bych raději viděl za energického Vlka z Wall Street, ve kterém polykal hrsti prášků a přepínal mezi nesmírně pestrým hereckým rejstříkem. Škoda, že tenhle survival a revenge v jednom je do tempa a atmosféry poměrně nevyrovnaný. Některé momenty okamžitě chytnou za ta správná místa, jiné vytváří dojem, že 156 minut dlouhý snímek je ještě mnohem delší. Za leccos může Oscarem naspeedovaný Alejandro González Iñárritu, kterému měl možná někdo krotit ego. Na druhou stranu střídá vizuální orgie s momenty, které dávají vyniknout hercům, jeho nadstandardní řemeslné zpracování, okořeněné sugestivním a strhujícím vyobrazením kritických momentů, je nicméně dechberoucí. Holt tihle trapeři, kteří se živí lovem kožešinové zvěře a z každé strany očekávají útok indiánů, jsou hodně ostří hoši. Drsně a suverénně na to šli i pánové za kamerou, jejichž potřeba něco sdělit mohla být místy o krapet silnější. (28.12.2015)