Rivalové

V technické přesnosti připomínající Laudův motoristický perfekcionismus, zároveň však charakterově živelné jako Huntův osobní život. Ve výsledku chutná kombinace, která chytře pracuje s realitou i žánrovými klišé a poskytuje jeden z nejuspokojivějších filmových soubojů, které jsme na plátně v posledních letech viděli. Adrenalin, soupeřivost, respekt! (25.09.2013)

Životopisný, sportovní film, který je pojat z docela jiné perspektivy. Zažité předpoklady a ty běžné věci, které byste od životopisného a/nebo sportovního filmu čekali, jsou upozaděny a to ve zdejším podání hraje jen ku prospěchu věci. Vývoj charakterů se nezaměřuje na vzestup, ale na dynamickou oscilaci kolem vrcholu - doslova na rivalitu. Co to znamená, dát něčemu maximum, co to znamená být dohnán na kraj svých možností, co můžeme nazývat zdravou konkurencí? Něco o těchto věcech vím, tak mohu říct, že tento film o vrcholovém sportu vypovídá velice pěkně, ctnostně a pravdivě. V neposlední řadě Ron Howard myslí i na formulemi nepolíbené diváky, když souboj mužů stylizuje do známého konceptu machr versus geek, přičemž výsledek inteligentně stočí tak, aby oba vyzněli jako alfa samci. 8/10 (28.12.2013)

Formule 1 mi absolutně nic neříkají, a o to více mě překvapilo, že mě film (alespoň v době závodů) dokázal dokonale strhnout. Ty litry napětí a adrenalinu, co mi Howard, Zimmer a spol. v těch chvílích pumpovali do žil, jsem už dlouho u žádného filmu nepocítil. Naštěstí se souboje rivalů přenášely i mimo svět sjetých gum a řevu motorů, dialogové, ale ještě častěji oční výměny obou hrdinů rozhodně stály za to (ostatně hodně výmluvné byly i u Nikiho a jeho ženy). A od začátku do konce jsem věrně fandil Rakušanovi, i když je fakt, že se tvůrcům postupně podařilo sympatie částečně vyvážit, což bylo jedině ku prospěchu věci. Jen ten mírně natahovaný konec mě už tak nenadchl, za něj strhávám půl hvězdy dolů, takže celkově to vidím na slabší plný počet. (20.04.2014)

Když se ženete ulicemi Monte Carla rychlostí 300 km/hod a v ruce vám zůstane trčet utržený fofrklacek, za vámi se hromadí monoposty a spékají se v jeden velký pamětní monolit, ženy na tribuně vystrkují štrůdly z trička s logem Ferrari ven, víte, že jste opravdový frajer, který ví, kde má ručník. Jednou o tom napíšete do análu a jednou o tom natočí film. Film, který ovšem není ničím. Není tak úplně historickou rekonstrukcí, není tak úplně životopisný, není napínavý, není akční, není romanticky a přitom to vše v sobě má a vůbec nenudí, informuje i napíná. Ehm, a to je dost zvláštní. Asi lze tedy říct, že je mistrně natočený. Bavil jsem se skvěle a to jsem se u jakéhokoliv Grand Prix při sledování nikdy nedostal dál, než do klasifikace. Rivalové byl fantastický filmový zážitek. Některé scény dokonce předčily animované sekvence z NFS 2. A velmi mě potěšilo, že v druhé půli filmu hrál Nikilaudu Jan Přeučil. Ach, ta čest. Nikilauda byl vedle Gagarina, San Dokana a pana Tau, mých hrdinů z dětství, asi jediný opravdový a proto mě tato pocta jeho skutkům velmi oslovila. (14.03.2014)

Tak jsem doufal, že po druhé kinoprojekci už dokážu napsat nějaký smysluplný komentář, ale stále mi na jazyk nepřichází nic jiného, než chvála. Jediná změna je, že na podruhé se mi Rivalové líbili ještě trochu víc a bez nadsázky vyhrávají soutěž o nejlepší kinozážitek roku. Je až depresivní, že tomu filmu prostě nemohu absolutně nic vytknout. Vše funguje přesně tak jak má, skvěle prokreslené postavy, příběh i dokonalý soundtrack. Ron Howard mě dokázal bezchybnou stylizací prostředí, postav i kamery na dvě hodiny přenesl do sedmdesátých let. Na filmu je především chvályhodné, jak se dokázal vyhnout klasickým stereotypům a klišé většiny sportovních filmů, ani z něj nekape Hollywood. /// P.S. beztak je vtipné, že se Rivalové v zásadě nelíbí jen upjatým ženám a homosexuálům ;) (29.11.2013)