Pěna dní

,,LIDÉ SE NEMĚNÍ. MĚNÍ SE VĚCI…“ /// Jsem zmaten. Neuvěřitelný! Tolik animace, tolik abstraktních a absurdních nápadů! Ovšem – každá zábava má svý meze…Ne že by mně myš dělající bubliny nebavila (pistolkou vole…bublifuk…, kde to žiješ?), ale když hudba zakulatí rohy pokoje, vím, že jsem ztracen. Ztracen ve fantasii a nápadech, kterejm nemůžu rozumět. Něco je vtipný, něco by vtipný bejt mohlo, první hoďka je krásně optimistická (kromě těch několika mrtvejch) a ona podivnost není příběhová, ale tím, čím nás obklopuje. Ujetá událost, který jsem dlouho nechtěl dát žádný hodnocení a ty 3* berte s rezervou. Tady bude dobře 1* i 5*. Záleží jen na tom, jak moc dokážete propadnout obdivu zvláštního vidění světa. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 1947 Boris Vian, jsem nečetl. 2.) Zajímám se o hopsatrot, pianocktailista stojí vedle v místnosti a miluju molitor. 3.) Thx za titule ,,IkE_Blaster“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (02.11.2013)

Jakkoli můj pátečně večerní, potažmo sobotně ranní náhled na svět kolem mě může říkat, že už jsem mohl zvyknout, můj problém je, že pořád nedokážu k surrealismu nějak zaujmout postoj a vlastně vůbec nevím, jak na něj mám nahlížet. Jako na podobenství, metaforu, asociaci, hromadu nesouvisejících nápadů neukotvených jakýmikoli pravidly? Pěna dní hlavně budí dojem, že tyhle přístupy k onomu uměleckému směru má všechny a to nikoli najednou, ale dávkuje je postupně. Zejména nemilosrdnost poslední třetiny, kde se Gondry pokouší z diváka udělat svou emocionálně vyčerpanou děvku doplácí na to, že předchozí vztah obou protagonistů staví na univerzálním appealu Audrey Tatou, která v roli roztomilého diblíka dost tvrdě dosluhuje. Buď točim sureál nebo točim děj, sorry. ___ Komentář věnovaný Rebarborce Michalčíkové ;) (05.11.2013)

Už podle popisu i traileru jsem byl lákán na nevšední a avantgardní zážitek a tak bylo mé očekávání docela vysoké. Od začátku jsem byl bombardován velkou salvou nápaditých věcí a situací. Bohužel v průběhu filmu mi ten přehršel invence začal obtěžovat a odváděl pozornost od děje, tak se stávalo, že jsem se v něm ztrácel. Odehrávaný příběh není naštěstí až tak složitý a spíše se zaměřuje o vizuální zhmotnění prožívaných emocí. Tento oříšek se režisérovi podle mě podařil velmi dobře a navíc hravou formou. Má známka není však vysoká a k výsledným slabším 3 hvězdičkám ještě přispěla postupně upadající a utahaná druhá polovina filmu i herecké obsazení, které mi tam prostě moc nesedlo. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (19.02.2014)

VELICE speciální ... a velice halucinogenní. V první fázi nadmíru svůdné ... ve druhé fázi mírně odpudivé - a snad i maličko nudné ... a ve třetí fázi ... ve třetí fázi nečekaně, zato globálně depresivní - až maniodepresivní. Zajímavý vývoj. P.S.: Myslím, že se nemění ani zdaleka jen věci ... v neklidném, nestabilním světě, který neskýtá žádné záruky. Draze prodává jen iluze, které se hroutí tak lehce jako pověstné domečky z karet. Poměrně přesvědčivé 4* (13.02.2020)

Hravé, kúzelné, očarujúce, gýčovité, infantilné, absurdné, abstraktné, surrealistické, prapodivné a zároveň aj ubíjajúce. To sú prívlastky, ktoré charakterizujú tento skrz na skrz neobvyklý snímok. Gondry je rozhodne jeden z najosobitejších režisérov a tento krát si navyše vybral za úlohu sfilmovať aj neobvyklý text z pera Borisa Viana. Nič iné ako čistá absurdita z toho vzísť nemohla. Film, ktorého štýlu a nálade sa buď poddáte v prvej sekunde alebo ho okamžite zahodíte ako tú najväčšiu nezmyselnosť. Opísať ho slovami snáď ani nie je možné. Toto je totiž jeden z najoriginálnejších príbehov o láske odohrávajúci sa výhradne vo fiktívnom svete, ktorý má síce základy v tom našom, ale funguje na úplne odlišných princípoch. Kto videl od Gondryho The Science of Sleep, ten nech si pripočíta ešte 100x väčšiu dávku fantázie a môže zhruba získať predstavu o Mood Indigo. Len náhodne spomeniem pár výjavov ako: koktejlpianino - stroj, ktorý vyrába miešané drinky podľa zahranej melódie; dopravný prostriedok v tvare oblaku zavesený o žeriav premávajúci turistov po Paríži; závod po schodoch katedrály pred svadbou; zbraň, ktorá sa vyrába tak, že sa zasadí do zeme a človek na nej musí ležať nahý ... podobných nápadov je snáď sto za minútu a pri niektorých je až neuveriteľné, že sa ich podarilo zhmotniť na filmové plátno. Jedna absurdnosť strieda druhú, ale prekvapivo vo veľmi pútavom podaní a tak žiaden výjav nepôsobí vtrhnutý z kontextu, ale v rámci fungovania sveta má svoje opodstatnenie, a tak sa je každú chvíľu možné doslovne tešiť nové nápady, ktoré sa pred zrakom diváka objavia. Samotný príbeh je hravý a vďaka skvelým hercom v podaní roztomilej Audrey Tautou, bláznivého Romaina Durisa alebo zábavného Omara Sy (známy vďaka Intouchables) je jeho sledovanie pútavé a bláznivé ako celý film. V podstate som sa minimálne 80-90 minút dokonale bavil. Bohužiaľ, 130 minútová stopáž filmu sa nakoniec javí ako jeho najväčším záporom. To čo začína plné pozitivizmu, nápadov a v príjemnej atmosfére sa pomaly mení na úplný protiklad. Z roztomilej kvázi komédie sa síce logicky stane smutná dráma, ale táto zmena so sebou prináša aj nečakané neduhy ústiace do straty tempa, neustálom obohrávaní tých istých nápadov, zbytočnej zdĺhavosti v časti príbehu, ktorá už takýto detailný rozbor ani nepotrebovala a pokojne ju bolo možné okresať aj na skromnejších 10-15 minút a filmu by nič nechýbalo. Vo výsledku to zamrzí o to viac, že prvá polovica bola perfektná, dokonale naladila na tú správnu strunu, bohužiaľ tá druhá až neskutočne uťahaná (posledná pol hodina je vážne ako za trest!), opakujúca sa a vo finálne neprinášajúca žiadnu satisfakciu. CELKOVO: 3,5* PS: zároveň pre mňa jedno z najťažších hodnotení za posledné obdobie, nevylučujem, že ak snímok uvidím ešte raz udelené hodnotenie ešte prehodnotím. Zatiaľ rovno na rozmedzí 3* a 4* a neviem úplne s istotou čo zvoliť. (04.11.2013)