Pěna dní

Film, který má dobrou šanci rozdělit diváky na dvě skupiny. Znalost knižní předlohy není nutná, ale vítaná. Pěna dní má dnes svébytné postavení v rámci světové literatury a její fantasie s hravostí inspirují i dnes. Těšil jsem se a současně obával toho, jak bude převedena na plátno. Oceňuji: na jedné straně doslovnou citaci vybraných scén, na druhé naopak invenci s jakou byly nové fantastické nápady vytvořeny. Přijde mi, jako by Gondry rozsekal knihu na cucky a vytvořil z nich nový koktejl. Více DADA než surrealismu, více hravosti než vážnosti. Animace připomínají českou školu a Jan Švankmajer by se na tomhle snímku jistě vyřádil! Zfilmovat předlohu se mi zdálo kdysi nemožné, považte, jak přetvoříte do filmu větu: z ledové plochy se ozýval oválný hluk či barva kapesníčku, jak ji bral vítr s sebou, se usadila na velké budově. První nelze, druhé už dnes počítače zvládnou (i když ve filmu tahle scéna není). Trochu jsem měl problém s hereckými představiteli, tam se mé představy rozcházely. Nemám naprosto nic proti černochům, ale ať pátrám, jak pátrám, nemohu přijít na to, proč kuchař i Alis jsou černoši... zřejmě úlitba současnému multikulti, která je zde ale nepatřičná (na rozdíl třeba od StarTreku...). Škoda, že v rámci citací nebyla zfilmována i závěrečná scéna - dialog kočky a myši. Ta by totiž vydala i na samostatný vtipný kraťas... (17.11.2013)

L´ecume des Jours je pre mna sympaticky film od reziserskeho maga Michela Gondryho /Nauka o snech s Gael Garcia Bernalom/. Zaujimavy namet, obcas sa da aj zasmiat, akurat Gad Elmaleh mi dost vadil. Audrey Tatou sice na urovni a krasna, ale celkovo pre mna len znesitelny priemer a dost aj taka Nauka o snech 2. 60 % (10.01.2015)

Ze snímku prýští imaginace a tvůrčí hravost v míře velkolepé až těžko stravitelné. CGI vždycky po pár letech zastará. Tato triková práce má myslím poločas rozpadu úplně někde jinde. I mně se vybavila podobnost se Švankmajerem. Ale to je pravděpodobně zkrátka tím, že moc jiných surrealistů jmenovitě neznám. ___ Gondry v první části Pěny dní diváka ponoří do bazénu lehkovážné, lelkující, nápadité a bezstarostné radosti ze života. Pomalu ale do té směsi dolévá kyselinu. A pak je najednou všechno šedé, dospělé, nemocné, bez slunce a radosti. Prostoupené bezesmyslnou povinností, nedostatkem a bezmocnou podřízeností vůli a cílům jiných a rozmarnému osudu. Díky tomu kontrastu jsem se se (neprávem) cítil podvedený. První část člověka zkrátka ukolébá. Gondry není feelin' good režisér. Je to fetišista konstrastů. (17.06.2021)

Snímek mě zaujal plakátem, obsazením, popisem děje i zemí původu. Čekala jsem něco francouzského v tom nejlepším slova smyslu - imaginativního, dechberoucího, kouzelného... Ale nakonec jsem se v té vší surreálnosti sama utopila. Zpočátku mi spadla čelist, pak mě to chvíli bavilo a hrála jsem s Gondrym jeho hru, jenže nakonec, a nebylo to tak daleko po začátku filmu, mě Pěna dní bohužel přestala bavit. Její podivnost, která mě zpočátku zajímala, mě začala iritovat. Bylo to moc. Divné, pošahané... Byť připouštím, že to vlastně fungovalo. Asi bych více zdůraznila romantickou linku a ubrala na smršti formálních vychytávek. I když tak nějak tuším, že Pěna dní by mě nebavila ani na papíře. (03.12.2013)

Zklamání roku. Doslovný přepis knihy, kdy se za mizanscénou a všema těma vychytávkama a vynálezama bohužel neskrývá nic hlubšího. Místo toho, aby Gondry použil filmové prostředky pro vyprávění tam, kde kniha užívá prostředků literatury, zůstal u hračičkování a klišé. Gondry měl možná přenechat režii někomu jinému a sám zůstat jen u výpravy. (08.07.2013)