Cesta do hlubin študákovy duše

Hloubavější film z kolekce študáků a kantorů. Nejzajímavější je asi Plachtova proměna od dob jeho učitelského alter ega z filmu se zcela opačným žánrovým znaménkem Před maturitou. Jinak samozřejmě vyčnívá figurka Futuristova a rodokapskový seriál o Ruhém ďáblovi. Z hereček se překvapivě prosadila v dalších letech Jana Ebertová, ač dnes mají nesmrtelnou popularitu Pešek, Hrušínský a Filipovský, zatímco například Strejka, Salač nebo Pruner jsou již zcela pasé. A mými soukromými favority jsou samozřejmě Vnouček hrající Voříška a Slavíčková jako slečna z trafiky. (22.02.2009)

Jeden z mála českých filmů, který můžu vidět pětkrát, desetkrát, stokrát, nikdy se mi neomrzí. Vždycky se na něho těším, když běží v televizi. Je to parádní zážitek. Ve filmu je obsažen laskavý a nesmrtelný humor, který je geniální. Martinu Fričovi se výborně podařilo zpracovat stále aktuální téma věčného boje učitelů a žáků. Tenkrát měli studenti ještě z učitelů respekt. Dnes už se bohužel takové filmy netočí. (02.04.2009)

Odborná přírodopisná studie, jak s ironií sobě vlastní charakterizoval ve svých humoristických povídkách profesor Jaroslav Žák prostředí středoškolského gymnázia, je vlastně něco jako terminus technicus. Postřehy z každodenní praxe jsou s hravou lehkostí zanášeny do pomyslného zápisníku, z něhož potom vystupují nesmrtelní hrdinové ze školních škamen a profesorských stupínků, aby i dnes, po více jak sedmdesáti letech, připomněli svým následovníkům jejich chyby, slabůstky, alotria i absurditu některých situací. Popularita Žákovy osobnosti rozhodně nebyla malá a neomezovala se pouze na studentský humor, kterým se Žák proslavil především u široké čtenářské veřejnosti. Jeho upřímný zájem o film jej záhy přivedl do blízkosti režiséra Martina Friče, s nímž navázal úspěšnou spolupráci i blízké osobní přátelství. V Cestě do hlubin ustoupil volně poskládaný kaleidoskop studentských šprýmů dramatické linii nesmělého profesora přírodopisu v neodolatelné interpretaci Jindřicha Plachty, jehož dosud neuskutečněná zkouška znalostí se stane vhodnou záminkou ke společnému usmíření mezi oběma tábory. Nekomplikovanost a jakési naivní "neherectví", s jakým Plachta rozehrává jeden ze svých neopakovatelných koncertů, nabývá na vážnosti zejména v souladu s typickým klaunstvím mladších, zejména Ladislava Peška a Richarda A. Strejky, získávajících zaslouženou pozornost zase v jiném směru. Střet hereckých generací na pomyslném kolbišti do svého středu pak také přivádí Rudolfa Hrušínského, tehdy teprve devatenáctiletého benjamínka, Miloše Nedbala v roli sarkastického francouzštináře, Ference Futuristu, který zas a znova na minimálním prostoru přesvědčuje o svém mimořádném klaunství a mnohé další. Škola a školní prostředí, téma známé všem bez rozdílu věku, patří k těm okamžikům lidského života, k nimž se budeme neustále vracet a vzpomínat na ně s určitou nostalgií, ale také s patřičnou hrdostí jako na léta vlastního zrání. A také na léta bezstarostné zábavy, drzých odpovědí a ještě drzejších poťouchlostí schystaných jako náležitá pomsta jemné učitelské diktatuře. Mazánku, pročpak zde okouníte? – Prosím, pane profesore, já nemám slečnu. – Tričko jste neměl vyprané, trenýrky nenosíte, slečnu nemáte a chcete ode mě chvalitebnou z tělocviku? Jděte tančit valčík! – Prosím, pane profesore, já valčík ještě neovládám. Já jsem se připravoval na polku. – To vás neomlouvá, chopte se slečny a nastupte! (04.10.2008)

Narozdíl od Školy má tento snímek i výrazně sociální náboj nejen v osudech Matulky, který se bojí na zkoušku (protože přirozeně nemá ještě všechno prostudováno ;-) ale hlavně v hudebně nadaném studentovi v podání Rudolfa Hrušínského, jenž odejde z domova jen kvůli své milované hudbě. Nezapomenutelné jsou scény se čtením pod lavicí a František Kreuzmann nemá tak zápornou roli...je tady docela sympatický :-) (20.05.2003)

Snímky dobové a snímky dáta staršieho niesu mi proti srsti. Práve naopak. vidím v nich základ všetkého, na čom stojí kinematografia dnešná. Ale nie všetko jest základ pevný a večný. Naivnosť sálajúca z filmu tohoto sťaby žeravé plamene, kazí príjemný dojem a otázka sa kladie, v čom to taká výnimočnosť nachádza sa? (10.02.2014)