Hvězda zvaná Pelyněk

V českém povědomí je (kupodivu navzdory pomníčkům padlých, které jsou pomalu v každé vísce) ta I. válka zkreslená Švejkem, tedy spíše populárním barevným Steklého dvoudílným filmem a idylickými Ladovými ilustracemi než Haškovým románem, který válku vykresluje dost krutě. V tomto filmu je však snaha vykreslit válku opravdu apokalypticky, jak avizuje název. Moc se to sice nepovedlo, ale snaha by se měla cenit. Paní Bohdalovou moc nemusím, ale tady se do role lehčí šantánové zpěvačky opravdu hodila, lepší už byla jen v Uchu. (07.03.2010)

Z Fričovy pozdní tvorby patří PELYNĚK minimálně k těm titulům, které mají svůj význam v rámci širší reflexe historických témat v domácím hraném filmu. A budeme-li konkrétní, poslední léta první světové války rozhodně nepatřila na plátnech k zvlášť frekventovaným úsekům čili už jen z tohoto důvodu je nutné ocenit jakoukoli snahu. Sólový dramatický part je tu ponechán Jiřině Bohdalové, která se v postavě vinárenské rajdy pokouší spojit tragédii s komedií, což jí ostatně šlo vždy nejlépe. Zajímavost: Hašlerovu písničku Když jsme byli v Itálii zpíval poprvé Vlasta Burian v jiném Fričově filmu, adaptaci Herrmannova románu U snědeného krámu. (07.04.2011)

Je povzbuzující číst pozitivní soudy o filmu, který si to nepochybně zaslouží. (Pro pořádek věci dodávám, že českých vojenských vzpour za první světové války bylo více (boka Kotorská); nejvýraznějšími a asi i nejslavnějšími z nich byly ještě na počátku Velké války - tak je také zejména v americkém prostředí i dnes nazývána - dva přechody českých pluků přes frontu včetně plukovních hudeb.) Zdá se, že první světová válka byl idylický konflikt; ve skutečnosti ztráty byly relativně větší, ekonomika méně výkonná, poprvé vůbec byly nasazeny zbraně hromadného ničení (bojové plyny) a týl byl ohrožen doslova na biologickém životě. Fakt, že druhá světová válka, která následovala po krátkém meziobdobí kulhavého míru, byla ještě horší a krvavější, na věci nic nemění. Zoufalství česklých vojáků bojujících za věc dynastie, kterou pohrdali, proti národním emancipačním zájmům, jež vyznávali, za tíživé hmotné situace, která se jich osobně dotýkala, sytých války z mnoha měsíců ruského zajetí, bylo nepředstírané. Atmosféra, zachycená ve filmu, je autentická a plně zrcadlí vzpomínky tehdy již houfně vymírajících pamětníků krvavého konfliktu. Snahy tehdejšího režimu přisvojovat si výsledky sociálních vření let 1917-1918 nepochybně silně spoluovlivněných ruskou bolševickou (listopad 1917) i předcházející demokratickou (březen 1917) revolucí, vyzněly i díky scénáristovi Janu Procházkovi hluše (o Fričovi, prapraprasynovci známého bouřliváka-revolucionáře Josefa Václava Friče, v tomto případě netřeba pochybovat vůbec). Silné umělecké dílo dokazuje, že i události, které se v minulosti staly zajatci režimistických frází, mohou být a jsou vydatným pramenem pro filmovou invenci a silný příběh. Jmenovat galerii skvělých hereckých výkonů nemá smysl, byl by to sice menší, ale velmi vydatný slovníkový výčet. Opakovaně musím opakovat, že nerozumím důvodu, který zabránil převodu tohoto mimořádného díla do digitální podoby na DVD nosičích. (27.01.2008)

Musím říct, že jsem se hodně divila, když jsem v titulkách četla jméno režiséra. Martina Friče mám totiž zaškatulkovaného jako režiséra komediálních kousků a on vyšel na světlo boží s tak vážnou látkou a ke všemu se nechal inspirovat skutečnou událostí, která se stala v Rumburku 21. května 1918. Ta událost vešla do dějin jako Rumburská vzpoura. Vůbec se těm vojákům nedivím, že se vzepřeli svému velení. Důstojníci, určitě aristikraté, se k nim chovali jako k póvlu. Rakušáci se vlastně vždycky chovali k Čechům tak jako méněcenným. Nejvíce mě vytáčel ten důstojník, který říkal, já jsem vlastenec a stojím za Čechy, to o mě ví každý. To byl největší pokrytec. Bohdalka tady není, kdo ví jak úžasná. Spíše byla na zabití. Její Tonka byla falešná jak pětník a vůbec mi k ní neseděla. (04.04.2011)

Taký veselý film o vážnych veciach, akou vojenská vzbura určite je. Bohdalovej spev a celý jej zábavný podnik mal symbolicky poraziť naplno rozbehnutú vojenskú mašinériu, ale to nebolo možné ani na konci vojny. Zopár dobrých scén, ale inak ma film veľmi neoslovil. –––– Náš táta vždycky říkal: Čím větší šarže, tím větší vůl. (04.11.2018)