Pobočník Jeho Výsosti

V roce 1933, tedy v období, kdy se v sousedním Německu chopil moci Adolf Hitler, se Burianova filmová kariéra pohybovala na nejvyšším možném vrcholu. Popularita krále komiků totiž již dávno přestoupila hranice Československa a své příznivce nacházela také u německy mluvících obyvatel, kteří si jazykové mutace Burianových českých komedií vychutnávali s podobným zaujetím jako diváci v Československu. Jako již mnohokrát předtím i potom ocitl se Burian v další c. a k. uniformě, aby naplno rozehrál paletu svých poťouchlostí, získávajících na svou stranu i prince, nešťastně zamilovaného do prostého děvčete. Gejzír situačního humoru vyplňuje jako vždy temperamentní Burian, který zejména ve scénách z baru, kde je nucen obléknout dámský převlek a vydávat se za jednu z místních houslistek, dosahuje nevídaného úspěchu. Suzanne Marwille, někdejší hvězda němého filmu a tehdy již choť režiséra Friče, se jen těžce smiřovala se svým podřadným postavením a vinou zákulisních intrik přicházela o některé zajímavé herecké nabídky, jakou byla např. dvojrole v předchozím Lamačově filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa. Jistá nervozita se ostatně podepsala také na Pobočníkovi, který je ve finále jen průměrnou komedií s lehce opotřebovaným humorem. Jediné, co si dodnes uchovalo jistou svěžest, je Fialova milostná serenáda Zapomeň, že už se loučíme, objevujíc se čas od času i v repertoáru současných zpěváků či zpěvaček. (03.10.2008)

Roli v tomto filmu dostala Suzanne Marwille jako svatební dar a na odškodněnou, protože přednost v Lelíčkovi dostala Lída Baarová. Tak aspoň, že tak :) Jinak jsem tedy v opozici, neb se mi film celkově báječně líbí a beru ho jako lepší Burianovku z první půle 30. let. Lamačovky jsou sice větší masakr, ale tady je navíc Ella Šárková, Mary Grossová, Míla Reymonová a Helga Nováková a ty všechny můžu absolutně. Krom toho Burianovky v uniformách, to se líbí. (15.02.2009)

Tak trochu anarchistický humor byl v první polovině 30. let běžnou součástí mnoha komedií (viz Funebrák, Nezlobte dědečka...). Charakteristickou známkou byl scénář, který se místo příběhu soustředil na gagy (a to často hodně šílené). "Pobočníka" tedy musíme brát jako produkt tohoto subžánru a podřídit se jeho skečovité formě. 7/10 (11.08.2006)

Upraveno v květnu 2020. Pobočník Jeho Výsosti je volným pokračováním C. a k. polního maršálka, obojí má svůj základ v divadelní předloze Emila Artura Longena a předchozím úspěchu Burianova kabaretního exhibicionismu. Filmový režisér Martin Frič i nadále pokračoval v osvědčeném filmobraní, švejkovská revolta je základem nálady i všeho snažení, varietní klaun obdržel královským darem prostor pro křiklounství a hulvátství, inu musela se vyslyšet potřeba poptávky trhu. Vždyť ani transvestitismus, ani opilství nejsou vynechány. Hvězdou kabaretní taškařice je Alois Patera (dobře připravený Vlasta Burian), nadporučík rakouské armády a nově jmenovaný pobočník korunního prince. Švejkovský rozpor je tu oponentním postojem k vojenské disciplíně, neboť delikátní úkoly se řeší halasně, přitom pro pochvalu se skáče až do plápolající vatry, kterou viní za vartu. Spravedlnost rakouskou minulost úsečně zesměšňuje. Důležitou postavou je Evžen (velmi příjemný Nora Stallich), korunní princ a vrchní Paterův velitel. Je vyvolený pro blahu státu a jeho obyvatel, proto je nucen rozloučit se se svým současným soukromým životem. Z dalších rolí: pedantsky pomstychtivý Paterův nadřízený podplukovník Kinzl (Bedřich Vrbský), Paterův čestný kamarád, poručík Richard Mádr (Ladislav Hemmer), budoucího korunovaného ženicha žárlivě střežící princezna Anna Luisa (Suzanne Marwille), zuřivě neoblomný Paterův veřejný nepřítel policejní rada Guth (Alexander Třebovský), z náhlé rozhazovačnosti nadšená bardáma (Ela Šárková), princova upřímná pražská prostá láska Pepička Kalašová (Helga Nováková), vždy připravený vrchní v baru Belveder (Čeněk Šlégl), či nešťastný kuchař vojenské posádky v Mňuku (František Černý). Pobočník Jeho Výsosti je typickým filmovým produktem z počátku režisérské kariéry Martina Friče. Je také ozvěnou Burianovy slávy. Uspokojivé kabaretní hromobití českého klauna. (20.09.2009)

„Haló?“ ‚Hitlerův‘ knírek… Vypadal výborně. Ten stojan… Ovšem to byla vlečka. Výborná stojka. Fotograf – „Až po Vás.“ Vyvolání. Postarejte se, aby se nenudila do mého příchodu. No co? Rozkaz je rozkaz. Melodie, no jó. Šampus s ohříváčkem. Jáj, tak to bude mít výsost radost – hlavně z toho účtu. Jako gazela! Rytmistr! „Jsem ve službě!“ „A próóč?“ Nikam se mu nechce – no já se nedivím. Ovšem způsob přípitku jest zajímavý. Jak moh nevědět s kym chlastá? Jo, síť je dycky boží. Ve skladu nikdo neví jak a milý pobočník by to nechal vylítnout. Tenis s tvrdým obědem! Chuděry ryby. Jak chodil s tou šavlí… „Ze Stromovky. Ptáčkové…“ „Podívej se, pane podplukovníku, na mě.“ Slepice! Samomluva výborná – hlavně závěr. Prej matka… Takovýho plechu, bože! Krám perfektní. Zmizet. „Vaše královská místnost.“ A pravá ruka už zas neví, co dělá levá. (05.01.2018)