Přísně tajné premiéry

Největší nebezpečí lidský společnosti jsou ctižádostiví blbci! Problém předposledního Fričova filmu vězí v jeho zarputilé snaze být vtipný. Za každou cenu. Všemi prostředky. A čím víc mají být všechny ty scénky ze života nešťastného spisovatele detektivních románů zábavné, tím hloupější a prvoplánovější nakonec jsou. Nejde tu přitom ani tak o to, zda se jedná či nejedná o parodii, přičemž míra použitých gagů by tomu odpovídala, ale má-li takový humor vůbec šanci na přežití. Frič se až příliš spoléhal na osvědčené herce, kteří opravdu dělají, co mohou, především skvělý Čestmír Řanda zachraňuje nejednu dějovou situaci svým šťavnatým a sytým herectvím, bohužel to ale nestačí. A přitom původní literární předloha, Sebrané zločiny Vladimíra Hudce, v šedesátých letech mmj. úspěšná série kriminálních grotesek z pera Viléma Hejla, měla velký potenciál zaujmout i okruh filmových diváků, také proto, že vnášela do stojatých českých vod svěží závan hravosti a ryzí originality. Scénáristé, a mezi nimi i Frič, z ní ovšem vypreparovali jen některé dílčí motivy a příliš si nelámali hlavu s tím, co na to kdo (diváci) řekne. Přísně tajné premiéry (už samotný název je mimo mísu) jsou promarněnou příležitostí, jak vrátit do českého filmu jemnou situační komiku, bláznivý humor a nespoutanou fantazii, tedy obor, kterému Martin Frič před válkou (a během ní) kraloval. (28.03.2021)

Frič patřil k velkým hvězdám naší kinematografie a nebylo pro něj proto obtížné angažovat ty nejpopurárnější a nejlepší herce své doby. Jakkoli scénář je slušný (přinejmenším z pohledu současné české produkce), to, co vyzdvihuje Přísně tajné premiéry do nadprůměru, je právě herecké obsazení a odvedené herecké výkony. Za Sováka a Bohdalovou + závěrečný nápad s tankem musím dát čtvrtou hvězdičku. Celkový dojem 70 %. (18.07.2008)

40% — Námět určitě skýtal větší potenciál, ale byl tak trochu zašlapán rutinní režií Martina Friče. Mohla z toho být docela dobrá crazy komedie, ale nebyla. Na druhou stranu, díky tomu, že Martin Frič byl opravdu kvalitní a zkušený režisér, který pouze rezignoval, výsledek nebyl nakonec tak tristní jako třeba v případě filmu „Přehlídce velím já“. Autor hudby Jaromír Vomáčka byl i zde soudruhy vystřižen z titulků, tak moc jim nejspíš ležela v žaludku jeho Dobře míněná rada. (06.12.2016)

Nezařadil bych film do zlatého fondu naší kinematografie, ale dobrý film to je. Režisér Frič se dokázal postupně vyrovnávat s trendy v historii našeho filmu a tak většina jeho filmů se do doby svého vzniku dobře zapasuje. Zdá se mi ale, že kvalitu filmu pozdvihuje ani ne tak režie, jako spíš herecké výkony Jiřího Sováka a Čestmíra Řandy. Bohdalová je v každé komedii stejná. U ní nic nového. (18.01.2004)

Dokonce bych řekl, že je to natočené ve stylu film-noir. Pořád pohybující se na hraně konverzační komedie(ale ne jen pouhopouhé, ale dobře, chytře napsané), nikdy neupadající do stylu crazy. Scénáristé filmu si dělají srandu sami ze sebe. Škoda, že tento film u nás zůstal ve svém žánru pozapomněn, mohl se stát divácky velmi oblíbeným.(film je natočen velice širokým objektivem, viděl jsem to v kině, byl jsem až překvapen, myslel jsem si, že tak široké plátno se u nás nepoužívalo.Dobře využité pro mizanscénu.) A taky je ve filmu pár "bezvýznamných" scén, motivů, které dodávají filmu...ještě větší lehkost. (16.03.2011)