Kouzlo přítomného okamžiku

Pecka, za jejímž úspěchem stojí hlavně neskutečná přirozenost s jakou je příběh napsán a odehrán. Teller a Woodley jsou fantastický ústřední pár, jejichž sílu ukazuje především několik delších, střihem nerušených dialogových scén po vzoru trilogie Before. Ponsoldt má sice až moc rád nejasné poslední záběry (po Smashed nechybí ani zde), ale to jen malá osobní kaňka na jinak vynikající romantice. 90% (18.12.2013)

Taká nejaká zmätená som ... na jednej strane mám veľmi rada takéto filmy a hlavná herecká dvojica hrala naozaj výborne a uveriteľne, ale na strane druhej Miles Teller mi strašne vadil, neviem prečo, ale vadil a nejako mi tam nejde dať tú štvrtú hviezdu, niečo mi tam do nej chýba. A na konci zase raz parádny song https://www.youtube.com/watch?v=ZPxQYhGpdvg (27.01.2014)

O tom, jak moc se mi tenhle středoškolský příběh o nápravě jednoho bohéma a prvních krůčcích šedé myšky dostal pod kůži hovoří to, že jsem jej musel asi v polovině filmu zapauzovat a po jen pár minutách přestávky jsem si na něj vzpomněl zase až za hodinu ("hele, já se vlastně koukal na nějakej film..."). Příběh i nápad nebyl špatný, jen trochu neuvěřitelný a... nudný. Možná mi to prostě nepadlo do nálad nebo to bylo skutečně ultra rozvláčné, ale pod tu kůži se to nedostalo. Asi i proto, že jsem s Milesem vůbec nesoucítil a ten náctiletý král večírků mi byl ukradený. A Shailene to už nevytrhla. Skutečně, už zde vkomentářích vzpomínaní Mud a Kings of Summer mě zaujali více propracovanějším příběhem. A pak jsem si ještě vzpomněl na Have Dreams, Will Travel, které sice bylo tématicky možná lehce jinde, ale tohle všechno strčí lehce do kapsy. ~ 2,5* (21.03.2014)

Nejlepší letošní coming-of-age film a to při pořádně silné konkurenci (1, 2, 3). K hrdinům jsem si musel chvíli hledat cestu, protože ani jeden z nich mi zprvu nebyl přirozeně sympatický, ale nakonec si mě získali. Tím, že jejich trápení / touhy / traumata jsou hodně realistická, hmatatelná, povědomá (v porovnání třeba s loňským tak-trochu-hipster The Perks of Being a Wallflower). Jinak určitě nečekejte nějakou přehnanou dávku vtipu, romantiky a sluníčka, stojí to hlavně na těch dramatických liniích. A po delší době zase film, u něhož se při závěrečných titulcích můžete zaposlouchat do hezké písně a přemýšlet, jaký význam nesl ten poslední záběr. Já jsem pesimista. It’s fine to just live in the now. But the best part of the now is there‘s another one tomorrow. (17.12.2013)

Film má rozhodně svoje kouzlo, které je cítit v určitých scénách a situacích. Moc se mi líbilo, jak byl příběh dospívající ústřední dvojice započat, nicméně v druhé polovině to na mě zapůsobilo tak nějak divně. Nějak mi nesedlo počínání hlavního hrdiny a jeho myšlenkové pochody a chování. Prostě to na mě nezapůsobilo tak jako na mnohé ostatní. PS: Nevím, proč ho to furt táhlo zpět ke Cassidy, Aimee byla lepší, i hezčí! :-) 65% (06.01.2014)