Konzultant

Aneb kterak si nejlepší žijící zámořský spisovatel a nejlepší žijící britský režisér umělecky dvakrát moc nepotykali. Každý si jede to své, bez ohledu na toho druhého. A tak Cormac valí veškeré scenáristické poučky ignorující ryze symbolickou metaforickou existencionální rovinu plnou nejednoznačných postav, nastavování zrcadel, nevyřčených motivací a deklamací zdánlivě o ničem, ale ve skutečnosti o vykoupení, zatracení (ne)možnosti volby či předurčenosti a thrilleroidní linie je pro něj pouze nutnou (přesto chytřejší a reálnější než by se zdálo) spojující obezličkou. Ten druhý se naopak soustředí na to, co je zajímavé z žánrového filmového hlediska a tak postavy, přesah a natož nějakou symboliku neřeší. Výsledek je natolik specifický, svébytný a trefně obsazený (až na tu jednu výjimku potvrzující pravidlo... Ano, koukám na tebe Cameron), že má jednou nohou našlápnuto v určitých kruzích ke zkultovění a v těch zbylých k nepochopení, zatracení a hrsti Zlatých malin. (27.11.2013)

Chtěl bych vědět, zdalipak si unylý žvanil MekKárty ověřil své autoerotické fantazie v praxi. Vsadil bych se totiž, že pokud by se obstarožní bloncka snažila náruživě ošukat čelní sklo Ferrari, jednak by za sebou nechávala hlemýždí stopu a druhak se v nejlepším přicucla tak, že by na to stěrače nestačily, museli by do ní vrchem vhánět vzduch, aby vyrovnali ten podtlak a auto se dalo nadále řídit, protože s takovou ozdobou na skle by bylo z kabiny piču vidět, což vyhláška nepřipouští. Já rozhodně lenit nebudu a hned vyzkouším, jestli by se třeba nedala tímto progresivním, technologickým postupem vyměnit prasklá šíba na mé Felicii. Buď, až chytím rozjetou figurantku za ruce a zatáhnu, hladce sklo vyndám, nebo budu mít vedle dálniční známky poštěvák na rok 2014. Pokud klapne to vysklení, nechám si to patentovat. Až na pár vskutku vychytaných nápadů jde vesměs o obvyklou Kormakovu utahanou, egoistickou masturbaci alá šeršelafám, která je schopna rozkrokem nejen ukojit vaše vozidlo, ale také například zlikvidovat i nějaký ten drogový kartel. A moc to nevytrhl ani Ridly s ansámblem profláklých xichtů. (01.02.2014)

Pět velkých hereckých jmen, za kamerou ostřílený Dariusz Wolski a legendární Ridley Scott a ve finále nakonec nic, kvůli čemu bych si pro tuhle zvláštní látku měl rezervovat místo ve své stále se scvrkávající paměti. Scénář je nabubřelý, pseudointelektuální, přitom moc nefunguje. A není to jenom tím, že je obalený rádoby vychytralými kecy. Tvůrci moc neví, co udělat s prázdnými, nezajímavými postavami. Brad Pitt tak nebude milovat ostrou strunu, Cameron Diaz si naopak ráda polonahá zajezdí po čelním skle auta. Být možná soustředěnější a chtít číst mezi řádky, ocenil bych jako celek víc, ale mně z toho prostě vypadlo exhibování, které je bez pointy ukončené a někdo se nám zoufale snaží dokázat, jak nezařaditelné to celé vlastně je. Takže kdo to nakonec odskáče? Obávám se, že hlavně divák. (13.05.2014)

K hlášení o senilním Scottovi se neuchýlím, protože uživatelů kopírujících podobně velkoústá prohlášení z cizích recenzí na loňského Promethea tu je dost a dost. Pravdou ale zůstává, že moje zklamání je pořádné. Ne snad že by Ridley zapomněl točit - on jen není z Konzultanta vůbec znát. Celé je to jen McCarthyho do sebe zahleděný scénář, zhmotněný do líně se převalujících dialogů, ohraničený dost dobrou podružnou pointou a velmi proměnlivě obsazený. Zatímco Fassbender s Pittem táhnou úplně všechno, Cameron Diaz se stává castingovým přešlapem, jaký snad nepamatuji. Každé gesto či slovo působí tak nuceně a prkenně, že veškerá menší pozitiva (soundtrack, akční pablesky) jsou téměř zapomenuta. Vzhledem k tvůrčímu týmu se mi nechce věřit, že jdu takhle nízko, ale když i já, který se příběhem velmi rád nechám zmámit, na první dobrou prohlédnu skrz nahodilé střípky až na konec, je něco špatně. (27.11.2013)

Film, kterej se vám buď bude líbit, nebo úplně naopak. Možná se snaží tvářit jako něco víc, než ve skutečnosti je. Možná je to na hlavu padlý a možná tam žvaní věci, co nedávaj smysl. Ale možná v tom taky někdo to vyšší poselství a myšlenku třeba najde. Já zrovna moc ne, spíš jsem se jen vezl na tý depresivitě, která se mě držela ještě dlouhou chvíli po skončení. A za to si mě tenhle film získal. Pravdou ale je, že mi pár věcí docvaklo až po dalším zhlédnutí. (06.01.2014)