Girls

Už v prvním dílu se dá krásně utvořit názor na postavy - které vás budou bavit, které vás budou srát a se kterými z nich se člověk dokáže ztotožnit. To mě taky na "Holkách" nejvíc bavilo - ne tolik vyumělkovaný svět s ne tolik vyumělkovanými problémy, nýbrž parta obyčejných kamarádek prožívajících něco dost skutečného. A i když Lenu Dunham naprosto nemůžu vystát , jako celek to má prostě něco do sebe a dýchá to hořkosladkým životem, ne čtyřma tunama make-upu a plastikou. (23.06.2012)

Komedie? Ale kdeže, celkově bych to přirovnal k IASIP nebo Seinfeld (morální povahou postav aka Páni, tolik narcisů (či spíše narcisek), že i některá květinářství blednou závistí. ), jen místo humoru jsou tu vztahová dramata (což lze v případě Seinfelda přičíst přítomnosti, resp. absence laugh tracku). Girls? Ale kdeže, spíš One main character girl, two side character girls, one guest star girl , sometimes guys. One main character girl neboli Hannah byla občas dost nesnesitelná, na druhou stranu občas až komicky a absurdně. Je však otázka, která mě napadla po několika rozhovorech, a to - kde končí Hannah a začíná Lena? A na kolika osobách se to projevilo? Aspoň, že tam byl ten vtipný meta komentář při tom čtenářském kroužku v Iowě. Reakce na kritiku formou self-aware strefování se do vlastní řady je sice fajn a asi to i bere munici lidem, kteří si stěžují, jádro problému to však neřeší. Two side character girls neboli Marnie a Jessa - ta byla zajímavou dekonstrukcí tropy manic pixie dream girl, kde sice ano, všechno klasické obsahuje, ale taky je úplný blázen (pokud si dobře vzpomínám, tak sociopat). Český dabing, ač většinu času dobrý měl několik much. Byl okleštěný, přičemž v tom původním se to jen hemží sprostými slovy - to je nejvíc vidět například v epizodě Triggering, kdy Hannah nadává Jesse a Marnie do blbých krav, originál sem raději přepisovat nebudu, řekněme však, že se rýmuje se slovy brotherducking runts, což je podle mě úplně jiná liga vulgarismů. Dále se tam dabéři často opakovali, napočítal jsem tam vždy minimálně 2-3 "Raye" za řadu, jestli za to může ořezaný rozpočet na dabing nebo neschopnost dabéru mít hlasový rozptyl je jedno, neboť výsledek je stejný. Největší provokace v té druhé kategorii byl člověk v autě v posledním díle, když Hannah ve vzteku odešla z domu. Už už jsem doufal po tom, co se vrátila před kamery máma Hanny, že by se vrátil Ray, ale nestalo se tak. Z čehož se dá vyčíst, že má oblíbená postava byl Ray. A Shosh. U té mě mrzí, že dostala v závěru seriálu tak málo prostoru (dějově z pochopitelných důvodů), její scény jako např. když byla opilá v Beach House či na večírku k zasnoubení v Goodbye Tour byly vynikající. Závěr seriálu z tohoto a jiných důvodů byl proto pro mě jeden z těch slabších. Adam a Jessa byl takový divný pairing. Chytal jsem z toho dojmy Joeyho a Rachel v Přátelích. Ale i Adam s Jessou byli méně otravný pár než nekonečné drama Marnie/Desi. Naopak mi tam chyběla Shosh (a Ray). Na úplný konec nám pak scénáristé naservírovali jejich slovy epilog, spíše však začátek nové kapitoly. Co se týče původních postav však hodně okleštěný. A sice ano, bylo fajn, že to neskončilo klasicky tak, že se všichni udobřili, nalezli happy end jako ve většině seriálů. Místo toho to skočinlo klasicky tak, že skutečný happy end a jak se stát dospělou ženou je mít dítě - jako většina seriálů. (30.03.2021)

Sex ve městě pro hipstery? Já byla tak naštvaná! Ne na seriál Girls, ale na sebe. Nejsem hipster ani zarytá fanynka Sexu ve městě, přesto jsem docela dost jeho dílů viděla. A po shlédnutí Girls mi v plné míře došlo, jak je Sex ve městě falešný a plytký (nejenom on, beru ho teď jako zástupce velkého množství podobných filmů a seriálů). Furt ty krásné šatičky, dokonalé make-upy, exkluzivní prostředí, bary, výlety, nádherné byty – o práci jen pár zmínek. A vztahy? Naprosto mimo realitu! Až v Girls – kterým jsem se dlouho vyhýbala, protože jsem čekala další tuctový seriál o milostných banalitách – jsem konečně našla normální holky (v případě Leny a její figury extrémně odvážné, vzhledem k tomu, jaké modýlky nosí – no a co?), normální problémy (ok v americkém provedení a prostředí) a normální vztahy. Někdy fajn, někdy průšvih, někdy nuda. Postavy jsou nejednoznačné, stejně jako v reálném životě (samozřejmě poněkud zdramatizované pro seriál), ale fantasticky to bylo vidět na postavě Adama, který začínal jako kluk, co je divný, lehce úchylný, na tu holku kašle, aby ji pak na konci druhé řady zachránil skoro jako rytíř – a ta proměna byla scenáristicky uvěřitelná. Protože takoví lidi jsou: někdy hrdinové, někdy zbabělci, většinou průměr. A téměř vždycky sobečtí a sebestřední. SHRNUTÍ: Díky, Leno, žes do toho šla tak upřímně a na plno. (17.10.2018)

Oh bože, po přečtení prvních pár komentářů je mi blivno z toho, jak povrchní lidi jsou. To maj obéznější holky zakázáno hrát ve filmech nebo žít? Tohle je konečně upřímnej, nenafintěnej seriál - žádný modelky, žádnej super něžnej sex a dokonalý lásky, nebo super luxusní byty. Ale pravdivej pohled na to co lidi dělaj, jak žijou a jak se chovaj. Já se v tom teda nacházím. A žeru to. (22.05.2013)

Tento seriál určitě vybočuje z normy, je chytrý, má zajímavé postavy, které jsou plastické a mají vlastní vývojový oblouk. Hlavní problém je postava Hany Horváthové - autorčino alterego -, která chce být "hlasem této generace" (v anglické slovní hře k k tomu dodá "nebo alespoň jedním z hlasů", což ilustruje autorčin sebeuvědomělý ostrovtip; v druhé sérii Hana pronese větu “I’m planning to expose all my vulnerabilities to the entire internet"). Kritiky byla pro své sebezaujetí dokonce přirovnaná k Philipu Rothovi (Howard Megdal, The Coffin Factory). Seriálu tedy nejde jenom vykreslení obrazu ze života party mladých lidí, ale i o jakousi přímou osobní výpověď, která mně zatím není úplně jasná, nebo mi některé její části připadají trochu jalové. Jinak ale mladé autorce - které navíc nedělá problémy ukázat v každém díle své dnešním estetickým ideálům propagovaných módními časopisy nepříliš konformní tělo - samozřejmě fandím.___ Seriál je forma obzvlášť vhodná k reflektování aktuálních společenských témat či morálních otázek. Největší hity z produkce HBO jako The Sopranos řeší klinickou depresi, stav současné klinické psychiatrie, hédonizmus let boomu kapitalismu "flexibilní akumulace", napětí mezi stavem, v němž se člověk nachází a jeho ideály, samotu, izolovanot; Oz řeší otázky okolo justičního systému založeném na předpokladu common law o nestrannosti soudců, rasismus; Odpočívej v pokoji boj malých podniků v oligopolním prostředí, The Wire řeší problémy vyloučených komunit... Dunnhamová se takovýchto témat nutně taky dotýká (pracovní trh a uplatnění vysokoškoláků v stagnující ekonomice), ale je to pohled přece jenom povrchnější a subjektivnější než ve zmíněných seriálech. Možná že více staromodního sociálního realismu by Girls prospěl. (23.03.2013)