Nymfomanka, část I.

Asi všetci vieme, čo taká nymfománia obnáša. Teoreticky. A ku tomu všetkému mala táto slečna niekedy potrebu ničiť životy okolo seba. A pritom ten jej nestál za nič. A smutné na tom je, že si to sama uvedomovala a priznala to. Ak nám chcel Lars pomôcť pochopiť zmýšľanie a správanie takých žien akou bola aj Joe, napríklad aj prostredníctvom pána Seligmana, ktorý to všetko nevidel až tak čierno, tak ja neviem-neviem ... načo to ... uvidím ešte, čo dvojka. Spracovanie naozaj zaujímavé, herci ma bavili, bohužiaľ niektoré jej drísty už menej. (25.02.2017)

No nebylo to vůbec špatný mě se to celkem i libilo. Příběh to mělo dost zajímavý, originální. Herci taky dobří skvěle zahráli své role o hudbě ani nemluvě Rammsteini na začátku potěšili ale docela mě štvali některý dost ukecaný scény nebo nezajímavý části. Třeba ta černobílá kapitola ta mě moc nebavila. Jinak je tam pár dost dobrých dialogů. U tohohle filmu chválím hlavně scénář, výběr hudby a herce. Dal bych klidně i čtyři, ale já tenhle typ filmů moc nemusím ovšem když už jsem viděl první část chci vidět rozhodně i tu druhou :) (01.01.2014)

Provokativní Lars von Trier, tentokrát více přístupný běžnému divákovi, ale přesto otevřený a kontroverzní. Dvoudílné vyprávění o nelehkém životě nymfomanky a jejích nevšedních zážitcích. Bohužel zbytečně roztahané a jen výjimečně poutavé drama snažící se zaujmout hlavně svou explicitnosti v sexuálních scénách na úrovni pornofilmů. (18.03.2014)

Film je velmi otevřený a nic nezastírá. pamatuji si na diskuse kde je hranice porna a erotiky. Režisér vypráví osobitě, s provázáním myšlenky a formy i s humorným odstupem, což jsou položky pornografii vesměs cizí A samozřejmě si pohrává s divákem. Napíná ho na skřipec počátečním budováním nálady šerého zimního večera se zvuky, kapkami, vločkami, stíny, kam se muž vypraví za všedním nákupem a cestou najde zbitou ženu, jejímuž vyprávění pak naslouchá. Krajinu dětství film měkce vystýlá ilustracemi holčičích zábav, kouzelně pracuje s čísly při věcné ztrátě panenství či soutěži s kamarádkou, která z nich za jízdy vlakem svede více mužů. Kdo čeká obvyklou von Trierovu továrnu na deprese, žasne, neboť popis života posedlého sexem se drží úsměvného odstupu. Dokonce často hraničí s komedií, vyšperkovanou skvělými hereckými výkony, ať Uma Thurmanová září v brilantní vyděračské scéně zavržené manželky nebo hrdinčinu cestu opakovaně kříží Shia LaBeouf coby jediný muž, pro nějž dívka zrazuje své tažení proti lásce. Vlastně zajímavější než její sexuální praxe je vztah vypravěčky a posluchače: Charlotte Gainsbourgová chování své postavy zpětně soudí, Stellan Skarsgard ji omlouvá. Přitom spolu proberou rybaření, stříhání nehtů, Bacha, Poea či umírání; díky režisérově promyšlené autorské stavbě do sebe vše zapadá a vytváří velmi chytrý film. Je to film velice otevřený, upřímný a názorný, pokud jde o sex. Nicméně i přehlídku poloh či údů provází vtip v duchu "pohádkové země velkých ptáků", jehož zásluhou se prvoplánový skandál nekoná. A "trojhlas" milenců s děleným obrazem dokonce pocitově zprostředkuje, jaký druh rozkoše kdo přináší, i jejich souzvuk. (24.04.2020)

Těšila jsem se dost, co vám budu nalhávat. Očekávání byla obrovská. Vždyť už jen název, jméno režiséra či recenze slibovaly netradiční a pikantní podívanou. První polovina filmu mě ještě jakž takž uspokojovala, leč během té druhé mé nadšení stále ochabovalo, až nakonec ochablo k pouhým dvěma hvězdám. A tak jedním z mála osobních pozivtiv po zhlédnutí první části Nymfomanky je skutečnost, že od té druhé části už nebudu očekávat absolutně nic. PS: Je možné, že až uvidím dílo kompletní, můj náhled na něj se změní...(doufám, že k lepšímu). (29.12.2013)

Nový snímek Larse von Triera je těžké uchopit způsobem, jakým ho (pravděpodobně) zamýšlel - zřejmě nejnavštěvovanější dílo dánského filmaře vděčí za svůj úspěch promyšlené, i když záměrně klamavé reklamní kampani, která lákala na kontroverzní dílo plné obnažených hereckých hvězd a lascivního sexu. Obě části Nymfomanky jsou však nedramatické, nevzrušující a neuspokojující alespoň na bázi nějakých základních požadavků filmového díla - až by se dalo říct, že jde o Trierův vztyčený prostředníček divákům, kteří místo mediálně kontroverzního snímku a prvoplánové senzace dostanou jednu natahovanou a zejména v druhé části značně nediváckou terapeutickou seanci s epizodickým dějem. Stejné je to se samotným vyzněním filmu, které může, ale nemusí být součástí podvratné režisérovy hry s divákem (byť už řadovým návštěvníkem kina, tak i tím znalejším). Podvrací se totiž vše - samotný film (který se neustále shazuje a odkazuje k sobě), předchozí Trierova tvorba, prvky vysokého a nízkého umění (úvodní kamerové jízdy ve stylu Tarkovského odhalí místo činu brakové detektivky, Bach vs. Rammstein...), žánry i interpretace, jelikož jak Joe sama zmiňuje, tak s jinou perspektivou můžeme věcem přiřadit jiný význam. Právě díky "otočení" pohledu, při němž se například vagína změní v lidské oko, si lze Nymfomanku vyložit různým způsobem - na povrchu čitelná sexuální zpověď zlomené ženy, tak může například v cynictějších divácích vyvolat dojem, že Trierův film je jedním velkým a promyšleným výsměchem pseudoumění a bezobsažným nadinterpretacím. Za obrazovými metaforami a explicitním vysvětlováním každého činu nymfomanky složitou analytickou teorií lze částečně vidět... (10.02.2014)

Od zvukového testu na kochleární implantát přes hororový vizuál až po se Stellanem na rybách jsme se přes nářezové Rammsteiny začali konečně dobírat k podstatě názvu, kdy Joe začne otevírat svoje poklady hezky od prvního pen(is)u a Seligman chápavě naslouchá, jak káže víno a pije vodu... a sám přispěchá se svými náboženskými, psychologickými a hudebními znalostmi a bude to obohacujíci vyprávění pro všechny strany a z rozmanitých oborů - prosvištíme si sčítání do osmi, oťukneme cestovani vlakem o ceny, obnažíme duše stromů, omrkneme, jak se ucházet o zaměstnání, odhalíme slabochy a poučíme se, že k náhlým rozchodům je třeba přizvat celou rodinu... Vrcholem první části je rozhodně odhaleni tajemství polyfonie, aplikované na tři milence - basový základ, dominantní tón a tajnou přísadu, která teprve rozpoutá to pravé utrpení... Mno, žádný bakalářský příběh to tedy není a osobně doufám, že druhé části bude dominovat Charlotte Gainsbourg, jíž její předsunutá čelist předurčuje ke ztvárnění necitelných mrch a zbavím se tak unylé chcíplotiny, použité na její mladší vydání. Přiznávám, že úplně nevím, jak s poslední Trierovou vivisekcí naložit, ale vzhledem k tomu, že jsem zvědavá a nehty si stříhám jako první na levé ruce, dám šanci i druhé části ... (16.04.2014)

Larse řadím mezi stejné úchyly jako jsou Kubrick, Lynch, Rodriguez a jim podobní, kteří jsou extrémně nadhodnocováni, přitom točí neskutečný chujoviny, nicméně tady se Larse musím zastat. Podle mě tohle bude jednou těžce kultovní záležitost. Už jen ta kamera na začátku nebo ta konečná fáze napasovaná na Bacha. Prostě film jen pro určitou skupinu lidí a já se mezi ně VÝJIMEČNĚ řadím, protože tohle mělo něco do sebe. Něco, co se těžko popisuje. Chápu to rozházený hodnocení, svým způsobem je to jak odpad, tak geniální film zároveň. Jdu hned do dvojky... (12.03.2015)

Triera mám rád! Je to svojim spôsobom filozof, lyrik aj psychopat v jednom, páči sa mi aj jeho nekonformita a neustály "fuck -off" prístup, niekedy samúčelnosť, ktorú ale rešpektujem. Aj v Nymfomanke je všetko, ale nie tak presne koncentrované ako napr. v pre mňa geniálnej Melanchólii. Prvý diel mixuje v sebe odkazy na Tarkovského, opäť archetypálne symboly a do toho veľký kusisko vlastného ksichtu a trierovských trademarkov. Jednotkou si Trier vyselektoval tých, ktorý si povedia "dvojku vidieť nechcem" a na nás zvyšných. Pekný rozbeh,,,, (25.11.2014)

Von mi asi utekl nejakej ten vobsah, co... Ale u věty "Fill all my holes!" to chvílí púsobí, jakoby se doopravdy chtělo začít vyprávět o nejaké nymfomance... A nic. Na Nic. Vono je to trochu "Dánsky sen", tenhle film, i tenhle režisér. ...po proklikání druhé části, hm, pro mě série tak nejak vystihuje tvurce. Ale skutečne tohle jakože Subverzivní 5tihodinové gesto muže dnes někoho zajímat? (12.07.2017)

Herci (a zejména herečky), kteří se svěří do rukou Larsi von Trierovi, se ocitnou v postavení motýlka, kterého chytí sadistický chlapec se zájmem o biologii. Skončí připíchnutí na čtvrtce papíru, zatímco jejich křídla se budou ještě slabě třepotat. Důsledek takové důvěry je drastický, účel obvykle neodpovídá vysoké oběti. ____ Místo studie ženské sexuality, která je poněkud vyšinutá z "normy", natočil režisér filmařsky občas až k dětinskosti svěží dílko (zejména doslovně popisnými záběry na to, o čem se právě mluví), ale obsahově mu vyšla jen lehce pikantní historka s dialogy, které svou banalitou konkurují zobrazovaným pornografickým scénám. ___ Každý, kdo má o věc zájem, si během chvíle stáhne nápaditější porno, každý, koho zajímají vztahy mezi muži a ženami, sexualita, její dopady na další stránky života, nebo chce přemýšlet o loveckém pudu, kdy se postavení lovce a kořisti neustále mění a nikdy není jisté, najde tisíce a tisíce zajímavějších a hloubavějších děl. ____ Triviálnost dialogu mezi zbitou (a ubitou) ženou sžíranou podivnými pocity viny a chápavým mužem by se dala vystihnout úslovím "ta mluví o voze, ten mluví o koze". Paralely mezi rybářstvím a naháněním chlapů jsou násilné a takhle toporně se dají najít v každé jiné lidské činnosti. Což platí i v případě, že přistoupíme na nepodložené tvrzení, že se díváme na hlubokomyslný film a nebohá nymfomanka ve skutečnosti nemluví o sprostém nahánění chlapů, ale o zoufalé touze po uspokojení a naplnění. ____ Příběh ženy, která se žene za něčím, čeho nikdy nedosáhne, a co ji zničí, by ale musely podepřít smysluplnější dialogy než: "Jasan byl nejlepší, že všech stromů, nikdo proti němu nemohl říct nic špatného" nebo "Láska způsobila víc tragédií než sex" či mé oblíbeně stupidní "Kdyby se seřadily všechny odříznuté předkožky, tak by dosáhly až na Mars". _____ Z filmu si odnášním silný dojem, že Lars von Trier uvažuje o ženách jako o mimozemšťankách, kterých se smrtelně bojí. ____ Kvalitou se vymykala scéna s Umou Thurman, která mě ohromila pojetím hezké, byť už stárnoucí, ženy snažící se s důstojností ustát odůvodněné nervové zhroucení a přeš veškeré našponované síly se jí to nedaří. /6. 1. 14./ (06.01.2014)

Veľa vecí už spomenuli v komentároch ostatní. Ja len doplním, že v Nymfomanke bola veľmi frekventovaná účasť symbolov či prirovnaní. A to doslovných. Najprv bol symbol vysvetlený a až potom zobrazený (prehodil ma ako vrece zemiakov - následne záber na prehadzovanie vreca so zemiakmi, atď.). Tej symboliky sa mi zdalo niekedy až príliš, ale inak zaujímavý nápad. O humor tiež nebola núdza. Taký ten "suchý anglický humor", ktorý som od Triera nečakal (asi by som si mal pozrieť aj nejakú z jeho komédií, nebude to zrejme na škodu). A sex? No bolo ho tu dosť, ale väčšinou len krátke scény. Dúfam, že v druhej časti uvidím aj nejakú detailnejšiu pikantnosť. Trochu ma sklamal tiež nedostatok vysvetlenia pohnútok a myšlienkových pochodov nymfomanky, pretože to ma zaujímalo asi najviac. Niektoré myšlienky boli naopak vo svojej jednoduchosti veľkolepé: "Možno je mojím jediným hriechom, že som od západu slnka vždy chcela niečo viac." A táto veta mi bola nielen veľmi blízka, ale zároveň na mňa pôsobila ako keby som ju už niekde počul. Bol to citát? Dúfam, že nie. Dúfam, že som zažil vo filme o posadnutosti sexom déja vu, to by bolo pre mňa uspokojivejšie. :) (15.01.2014)

Psychologická, niekedy ťaživá, navýsosť otvorená, skúmavá sondáž do života mladej ženy, ktorá si príliš rýchlo uvedomila svoju sexualitu a začala ju používať ako nástroj. O jej pohnútkach sa dá polemizovať, autor ani nemieni obťažovať vysvetľovaním, je to na každom divákovi. Jediný zmysluplný vzťah je s otcom a to dáva nádej, že sa žena dokáže vymaniť zo svojho sveta. Práve komunikácie s otcom sú tie najkrajšie a najsilnejšie scény, hoci hovoria len o jednej téme. Lars von Trierov film je odvážny, ale nielen pre hard-core scény, skor pre výpoveď mladej ženy. Ten je aj koncipovaný ako výpoveď, keď hrdinka rozpráva svoj životný príbeh staršiemu mužovi a toto retrospektívne rozprávanie je veľmi vhodným riešením. Naskýta sa otázka, aké vyvrcholenie nám dopraje druhé pokračovanie a hoci koncepcia niečo naznačuje, nechám sa prekvapiť. (15.03.2014)

Nymfomanka je film stavící na paralelách a výrazných kontrastních prvcích, ale nelze také přehlédnout velkou dávku nadsázky a ironie. Nabízí se několik úhlů pohledu; celkový sled událostí je možné vnímat jako „artové porno“, které řeší téma sebezničující sexuality, nebo v rámci nízkorozpočtového evropského artu skvěle zpracovaný marketingový produkt, jelikož doposud žádný předchozí Trierův film tak propracovanou reklamní kampaň neměl a mimo lechtavého pocitu v podbřišku nese také velký kus nadsázky o ženě, která vnímá svět výhradně optikou své vlastní vagíny. Naprosto úžasný je Trierův scénáristický perfekcionismus. Klade důraz na celou škálu kontrastů, které se skrze oba díly prolínají a následné situace jsou mistrně vypointované. Nakonec ještě musím zmínit onen edukativní přesah, který je do celého snímku vpašován s neuvěřitelnou lehkostí a Stellan Skarsgård v roli Seligmana tak slouží vlastně jako „uvaděč“ každé kapitoly. Konečně tedy vím, jak funguje Fibonacciho posloupnost ;o) (02.11.2014)

Cenzurovaná polovina autorského celku, se kterou nechce mít režisér nic společného... má smysl to hodnotit? I z toho torza je patrné Trierovo režijní i scénáristické mistrovství - film je vyprávěn odlehčenou povídkovou formou, která různými vizuálními i vyprávěcími postupy odkrývá příběh hlavní hrdinky z různých stran, různými způsoby. Je to hravý film, ze kterého je patrné nadšení z vyprávění a snaha vtáhnout diváka do děje i do následné diskuze. A možná strukturou i různorodostí připomene středověké literární klasiky jako Dekameron a jiné... Každopádně ten titulek na začátku filmu, popisující Trierův vztah k promítané verzi, považuji do určité míry za podvod na divákovi, a je mi vážně líto, že jsem na to v této fázi šel... (28.12.2013)

Já už tohle nedokážu od Triera vnímat jinak, než jako výsměch divákovi přímo do očí. Dříve jsem ho vnímal jako zajímavého a nekonvenčního režiséra, který se pouští do filmů způsobem vlastním jen a jen jemu, jenže každým rokem a každým dalším filmem jsem si začal uvědomovat, že mi z Trierovo filmů začíná být nedobře, a že s tím pánem bude něco v nepořádku. Pochopím, že si takové filmy někdo užívá, já už v kontextu s Trierovo filmografií jen kroutím hlavou a s mírným podivem čekám na to, co předvede příště. 4/10 (25.05.2014)

Lars von Trier a jeho přístup k vyprávění, to se musí vidět. Neznalec by čekal, že se ve filmu s tak výstižným názvem dočká spousty sexu a explicitního obsahu a i když sem tam něco zahlédneme, Trier se v této oblasti držel na uzdě. Nymfomanka je vyprávěna z úst Charlotte Gainsbourg, starší verzí sama sebe, ke Skarsgardovy, jako jejímu zachránci. První část je věnována dětství, objevování sama sebe, první lásce atd. Už tady se Trier nepodvolil tradičnímu vyprávění, ale srovnává první sexuální zážitky s rybařením, jakožto koníčkem Skarsgarda. Přes první muže se dostáváme k období regiznace, kdy Joe začíná pracovat a setkává se s první láskou z dětství, Jeromem v podání Shia LaBeoufa. To mě přivádí k myšlence, že v Trierových filmech působí i neherci velmi solidním dojmem. Shia LaBeouf není zrovna moc špatný herec, ale jeho otravné role z minulosti mu na popularitě určitě nepřidali, zato Christian Slater, jakožto král béčka, to je jiná liga. A voala, v Trierově režii se vede velmi slušně, jako otec Joe. Každopádně.... Jerome se vytratí se svou sekretářkou a Joe (Stacy Martin) se opět pouští do sexuálních orgií. Vyvrcholí to scénou s manželem, dětmi a především manželkou v podání skvělé Umy Thurman. V hodně atmosférické, vypjaté a zároveň snad v reálném životě neproveditelné chvíli, kdy hlavní postavy prostě přijímají, co se právě děje, aniž by proti tomu cokoliv namítali, provádí Uma Thurman děti po bytě Joe a ukazuje jim, za kým že to tatínek odešel. Přesto přeze všechno to pro mě není na víc jak 7 hvězd. Sekvence s Charlotte Gainsbourg a Stellanem Skarsgardem jsou nudné. (24.06.2014)

K Nymfomance jsem přistupoval se smýšenýma pocitama, ale nakonec jsem dostal asi to, co jsem tak nějak očekával. Ne, není to laciný pornofilm, Lars se snaží, seč může, aby mu z toho i tentokrát vykoukla nějaká ta artovka... mno, nakonec je to taková artovka pro masy, lidová (viz. ústřední písnička od maníků z Rammstein), ale styl vyprávění mi i docela sednul, ovšem nad vodou to drží především přítomnost Skarsgarda a taky to, že měl von Trier koule na to, natočit něco, k čemu by jiní neměli buď dost odvahy anebo talentu. (27.02.2015)

Jedna z toho skutečně mála výhod, které člověk získá po dosažení určitého věku, je sledovat jak se mu rozbíjí umělecké a intelektuální idoly mládí, jejichž obdivem se dosud zaštiťoval proti mainstreamu a šosáckému měšťáctví. Stačí počkat pár let, nechat se trochu orvat existencí a najednou si uvědomíme, že všechny ty nekonformní vyprávecí taktiky a těžce uchopitelná témata nevycházejí ani tak z hlubokého intelektuálního vhledu auteura, nýbrž z toho, že Tarkovsky byl namyšlený hejsek, Bergman sobecký narcis, Vláčil kořala, Fassbinder kedra, Pasolini byl prostě čurák, Noe všechno předešlé a cílová skupina filmů Bély Tarra nikdy nebyli salónní filozofové, nýbrž lidi, co dokáží hodiny bez hnutí sledovat skelným pohledem dno prázdné flašky. A vy je za to všechno máte najednou vlastně ještě víc rádi. U Triera se toto pravidlo dá násobit deseti. Nymph()maniac je podle mě jeho pomsta za to jak misinterpretovaný byly jeho předchozí dva filmy a proto nabídl způsob vyprávění, který naprosto znemožňuje jej jakkoli interpretovat a vlastně se permanentně filmovým interpretacím vysmívá. Raději vizuálně ukáže všechno, o čem se tu mluví, aby náhodou nějaký fouňa zase nevymýšlel aluze na hédonickou povahu západních civilizací které bezcitně zneužívají potentní penisy zemí třetího světa dle své potřeby, aby je pak ignorantsky zahazovali nebo nějakou podobnou píčovinu. Ten prostě film je o čem je. Je tedy pravda, že mate těmi zcizovacími prvky (zvláštně divadelní industriální kulisy prologu, komplikované prostorové určení (dle mnoha stop jsme v Anglii nebo Skotsku, ale teda ten veletrh nekrocených přízvuků v tom dělá dost bordel), proměny formátů i rámování) a opravdu šíleně z toho čpí Trierovo opovržení muži. Proto centrální dialog mezi Joe a Seligmanem je vlastně parodie na terapeutické sezení, kde pro pacienta působí terapeut se svými radami a přirovnáními jako naprosto od reality vytržený dement, který vůbec nechápe o čem právě mluvíte, zato ale zdánlivě pečlivě naslouchá a je naoko empatický. Filmu překvapivě hodně pomáhá s napojením na protagonistku její vykreslení jako ambulantně nepraktické, rozevláté a trochu hloupočké ťunti, která se bezcílně plácá životem a neví co se sebou. Tomu přikládám i skutečnost, že většina mužů se kterými jsem se o filmu bavil, byla k němu v lepším případě rezervovaná, zatímco ženám se většinou nedělalo problém se na něj napojit a rozeznávat mnoho povědomých situací. Ostatně si už dlouho myslím, že Trier je spíš ženská. (02.03.2023)