Pokoj 237

Kéž by některým našincům otevřelo oči... Velká výzva (nejen) pro databázové spřadače konspiračních teorií. Tenhle dokument ze své cesty do samého konce neuhne – po celý čas neuvidíme ani jediného z mluvčích, dýchatelnou „realitu“ zastupují hrané scény diváků koukajících se na Osvícení a analogie s jinými filmy od Kubricka. Divácké klaustrofobii nic nebrání. Interpretace jsou často výživou pro psychoanalytiky, třeba občas zabrousí do ideologie a výsostně neviditelné spoje hledají i dalšími způsoby. Toto je podstatné → konspirátorům nejde o to popsat film jako celek, výhradně vytrhávají detaily na okrajých obrazu, které (jak sami mnohdy oprávněně říkají) jsme si prostě nevšimli. Je příznačné, že se většinou nejedná o nejznámější scény. Některé argumenty jsou zábavné (falešný let Apollo 11, penis), jiné vyloženě trapné (Indiáni, Holocaust). Ovšem přínosné je proplétání více různých teorií v jedné chvíli filmu (často popisují tutéž scénu!); takový guláš zpochybní rázem vše. Tyhle pohádky dospělých, které podkresluje stále stejná hudební smyčka, jsou zjevně výrazem nejhlubších traumat oněch promlouvajících, fanoučci Osvícení jsou ti poslední, kterým bych tuto krutou hříčku doporučil. (MFF KV 2012) (01.12.2012)

Ohromující smršť milionů detailů, jež jen ti nejpozornější diváci mohou najít v Kubrickově Shiningu a dalších snímcích, postřehy z jeho života, svět za jedním z nejslavnějších příběhů. Mnohé postřehy nadchnou, zaujmou, pobaví...a tisíce dalších přinesou představu, že někteří lidé a kritici by mohli svůj život zasvětit užitečnější zábavě a důležitějším blábolům... (06.07.2012)

Osvícení jsem vždycky považoval spíš za film zabývající se holocaustem a vyvražďováním Indiánů než film o člověku, kterému hrábne a chce vyvraždit svoji rodinu. Mizející předměty mezi jednotlivými záběry jsem bral vždycky jako parodii na horory a ne jako chybu. Už během první projekce jsem pochopil, že Nicholsonovy řídnoucí vlasy představují Hitlerův knírek atd. Ale teď vážně, tři čtvrtě stopáže jsem neměl nejmenší tušení, o čem to ti lidé mluví. Kubricka jsem vždycky obdivoval, ale to jeho neustálé zbožšťování, kdy jsou všechny nepodstatné chyby považovány za tvůrčí záměr, který symbolizuje to či ono, to by asi i jemu přišlo hodně mimo, kdyby ještě žil a četl/viděl všechny ty konspirační, z větší části ničím nepodložené teorie. Domnívám se totiž, že kdybych chtěl, najdu stopy vedoucí například k přistání Apolla 11 na Měsíci už v Prázdninách v Římě. Jako některé informace jsou zajímavé, to nepopírám, ale spíš takovým tím „Jak je něco takového vůbec napadlo?“ stylem. Je jasné, že když si film pustíte zároveň popředu i pozpátku, v některých scénách se budou jednotlivé postavy určitým způsobem prolínat, což může (ale také nemusí) znamenat to či ono. Ale není to tak náhodou u každého filmu? Ještě jedna poslední připomínka k tvůrcům filmu respektive lidem, kteří se v něm vyjadřují k jednotlivým tématům - když jsou takoví experti, tak proč nám, ignorantům, toho Stanleyho-Ježíše skrývajícího se v úvodu filmu na obloze za mráčky aspoň nezvýraznili červenou fixkou, abychom mohli konečně taky prozřít? (27.02.2013)

Chtělo by se říct, že než nekvalitní a neprofesionální symbolická analýza a psychoanalýza filmu, tak to radši žádná. Ale není to pravda. I když je Room 237 amatérsky natočený, rozhrkaný a často si protiřečící, a i když se pět průvodců po filmu Osvícení dá považovat ve shovívavějším případě za podivíny a v tom realističtějším za magory, tak i přesto má svůj význam. Minimálně v tom, že mě donutil podívat se na Kubricka zase trochu jinak. Rozebírat teorie přednesené v dokumentu nemá smysl. Některé nejsou víc než jen souhrn postřehů, například legendární režisérova tvář v mracích, kterou zmíní zřejmě každý kdo snímek viděl, některé jsou argumentačně silnější a kupodivu stojí na pevnějších základech. To platí především pro konspirační názor, že scény z přistání Apolla 11 na Měsíci natočil Kubrick a adaptace Kingovy knížky je jeho zpověď a svého druhu katarze. No, proč ne. Třeba někdo přijde i na to, že Spielbergova Blízká setkání třetího druhu vycházejí ze skutečných událostí. (10.12.2014)

Kubrickovú tvár som v oblaku taktiež nezazrel ani len náhodou, ale s tým spochybnením pristátia Apolla 11 na Mesiaci vo mne zasial na chvíľu zrnko pochybnosti. Room 237 nie je obsahovo ničím výnimočný dokument, sústredí sa len na rôzne konšpiračné teórie ohľadom Kubrickovho filmu The Shining. Niektoré je veľmi zaujímavé počúvať (Apollo 11, Indiáni), iné sú vyložene trápne (penis). Ako sa k jednotlivým teóriám človek postaví je však veľmi subjektívne a od toho záleží aj to, či Vás dokument bude baviť alebo nie. Občas je pretkaný zaujímavými informáciami z detailov filmu, ktoré do neho Kubrick nenápadne zapracoval (obrátený koberec), ale inak neprináša nič výnimočné. Osobne považujem Kubricka za vynikajúceho režiséra, takže niektoré detaily, ktoré do filmu zapracoval a ktoré odzneli z úst protagonistov som doslovne počúval s nadšením, iné ako som už spomínal mi prišli poriadne pritiahnuté za vlasy a nezmyselné. Každopádne je zaujímavé vidieť ako viacero ľuďí dokáže odlišne vnímať jeden a ten istý film, a nájsť si v ňom „to svoje“. CELKOVO: 3,5* (26.02.2013)