Křidýlko nebo stehýnko

Křidýlko nebo stehýnko je nadčasová klasika v rámci komediálního žánru, která mě rozhodně nikdy neomrzí, a rád se na ni čas od čas kouknu. Louis de Funés byl opravdu skvělý komik a v kombinaci s výtečným dabingem od Filipovského tak vznikla jedna z nejvýraznějších komických postaviček, která si získala srdce a obdiv nejednoho diváka. Příběh byl solidně vystavěný a humorné gagy a scénky fungují skvěle i po těch desítkách let. Jeden z klenotů francouzské komedie, který s věkem zraje stejně dobře jako kvalitní víno. (26.07.2016)

Claude Zidi je blázen-génius! Něco takového vymyslet, sepsat, dát do kupy takové množství gagů všeho druhu a ještě navrch podtrhnout hlubokým společenským odkazem, zrežírovat a natočit... to chce kus umění, nápadů, ale vskutku i toho bláznovství. Od pana režiséra je to pro mne po čase již třetí kousek, a zatímco o dekádu mladší Prohnilí byli spíše jen úsměvně hořkou legrací a Mistři gagu takovou malou bombou, tahleta (nejen gastronomická) smršť ze 70. let se místy blížila k atomovce. :-))) Výborně to od dokumentárního vstupu gradovalo přes nabitou komedii až k poměrně děsivému "sci-fi" k závěru v továrně. Tahle doba skvělým a originálním komediím rozhodně přála a jejich přetrvávající popularitě se ve většině případů ani nedivím. Příjemné bylo pro mne mj. shledání Raymonda Bussièrese (baron-šofér Henry), kterého jakožto československý fanjšmekr pamatuju z hlavní role filmu "Dědeček automobil". ;) 80% (10.01.2020)

Špatných funesovek je pomálu. Tohle však rozhodně není ani jedna z nich - jde o jednu z jeho nejlepších komedií s příjemnou cosmovskou hudbou, nádhernou mladou Mariettou, odporným kfc trikatelem - scéna s opilým sommeliérem, američanem či babičkou v restauraci nebo "prohlídka" továrny jsou bezchybné :) (16.12.2013)

Začnu někde jinde. V roce 1973 Louis de Funés a Gérard Oury natočili nejúspěšnější film svých kariér - Dobrodružství rabína Jákoba, kde zobrazili problém vztahů mezi Židy a Araby. Po ohromném úspěchu se rozhodli jít ještě dál. Chtěli natočit jakéhosi nového Diktátora, film s názvem Krokodýl. Pro Louise de Funése to měl být dost fyzicky náročný výkon: měl řídit tank, potápět se do mrazivé řeky, přežít několik atentátů, prostě role svým způsobem spíš "belmondovská". Proto odložil natáčení nového Četníka, po dlouhých letech skončil vystupování ve hře Oskar, odřekl vystupování v Moliérově Zdravém nemocném a odmítl film Claudea Zidiho Merci Patron, ve kterém se měl setkat s autory stejnojmenné písně, populárními Les Charlots. Jenže pak Louise potkal infarkt a s náročným Krokodýlem se musel rozloučit. Claude Zidi mu nabídl další scénář, Křidýlko nebo stehýnko, a to už souhlasil i kvůli tomu, že jeho mladším partnerem měl být Pierre Richard, kterého Louis obdivoval. Richard ovšem točil Hračku a tak nemohl. Louis si tedy náhradu vybral sám - Coluche, milovníka recese (chtěl například kandidovat na prezidenta Francie), který tehdy ještě neměl moc filmových zkušeností. Vzniklo však mezi nimi velké přátelství a Funés si začal dělat legraci i ze svého infarktu. Výsledkem všeho je poslední film Louise de Funése s plným nárokem na 5*. (21.01.2007)

To si takhle nachystat na stůl dobré jídlo a pití a pustit si tento film, tomu říkám hezky prožitý večer. Jedna z těch nejznámnějších a také nejpovedenějších Funésových komedií. A když se navíc přidají géniové typu Zidiho či Cosmy - je vyhráno. Tohle si pouštím minimálně dvakrát za rok a pokaždé si skvěle pochutnám. (08.02.2015)