Donšajni

Je možno něco nerozbaleného hodit rovnou do odpadu? Kolik je na čsfd recenzí a poznámek, snad stovky tisíc. Žádná však na film, který recenzent neviděl. Donšajny (přestože mě literárně zpracované postavy Dona Juana nesmírně zajímají - od Zorilly až po Hankeho) Menzlovy Donšajny jsem neviděl, nechci vidět a nikdy je neuvidím. To si myslím také patří mezi práva filmového diváka.... Ve své (v pořadí druhé) recenzi si stěžuje Enšpígl, že Menzl neplatí v hospodě útratu. Kéž by šlo jen o útratu v hospodě, ale kdo za něj zaplatil peníze vložené do jeho "projektů" v posledních deseti letech. Mezi jeho úspěchy patří bezpochyb Ostře sledované vlaky a Rozmarné léto. Ty vznikly v letech 1966 a 67, v době kdy se všechno dařilo a šlo téměř samo od sebe. Vzhledem k jeho posledním filmům je však třeba se zeptat, jaký měl na nich - jeho režisér - podíl. Že režíroval Neckáře, to je asi jasné. ale jak režíroval Hrušínského a Brodského? Proč se mu režie stále více vymykala z rukou? Nakonec buďme rádi, že se Hrabal nedožil svého "anglického krále" na plátně. (09.03.2014)

Když jsem viděl, že v telce poběží DONŠAJNI, které jsem chtěl už dlouho zkouknout kvůli herecké přítomnosti mé zbožňované Evičky Josefíkové, zapnul jsem po sto letech komerční televizi a šel do toho. Och, nebyl to úplně dobrý nápad. Když už jsem zmínil Evičku, považuji skoro za podvod, že ji dají na plakát, ale v samotném filmu je její role tak mrňavá, že by stačilo mrknout, a člověk by skoro přehlédl, že se tam vůbec objeví. Kristebože! Dalším důvodem mé rozmrzelosti je titul filmu - ve scéně, kdy zestárlá Šafránková (vážně není příjemné sledovat milovanou Popelku v roli nedůstojné jejím hereckým kvalitám) blekotá v kavárně nad kafem cosi o "těch Donšajnech", všechno ve mě zvrací odporem (né že by původní název "Sukničkáři" byl lepší, ale stejně - blbější název filmu aby pohledal). Dalším krutým failem je obsazení Jana Hartla do role děvkaře - tomu šedivákovi s vodnatýma očima nemůžete podobnou roli věřit, ani kdybyste se rozkrájeli, a soukromě Menzelovi zazlívám, že si zde jen přihřál polívčičku nad rozšířenými klepy, že v herecké branži spí každý s každým. Při sledování jsem žasnul, jak toto mohl natočit autor filmů, které se dávno stihly zapsat mezi miláčky televizních diváků, a kdo v sobě našel tu drzost vyslat tento paskvil do nominací na Oscary. Občas tam sice problesknou náznaky toho, jak velký režisér Menzel skutečně je - např. sekvence, kdy si Hartl utahuje z moderních zpracování Dona Giovanniho - ale jsou to spíše odlesky staré slávy, které o to krutěji kontrastují se současným úpadkem. Kdyby chtěl být člověk jízlivý, musel by poznamenat, že od té doby, co se v roce 2004 Menzel oženil, měl pověsit režírování filmů na hřebík, a místo toho si hlídat tu svoji o 40 let mladší krasotinku, aby mu ji nepřebral nějaký "Donšajn". Ne že by se mi všechno na tomto filmu nelíbilo - především všechny scény ze zkoušek Dona Giovanniho jsou výtečné, i když mi soukromě dost trhalo uši slyšet operu všech oper v češtině - Don Giovanni má být přece JEDINĚ v italštině! - ale vyloženě jsem trpěl všude, kde se film snaží být vtipný. Ve skutečnosti je zoufale nevtipný, trapný... a ó ano, proč to nenepsat, děsivě zbytečný. Jsem si skoro jistý, že to asi měl být hodně osobní film, ve kterém by Menzel ventiloval řadu svých myšlenek a vzal si na paškál dnešní svět, ale jako scénárista po mé soudu krutě selhává, a jeho film ve výsledku nemůže oslovit ani náročného diváka, ani prosťáčka, který tam může hledat druhé BABOVŘESKY (k nimž bohužel skutečně nemají DONŠAJNI moc daleko, v tomto ohledu souhlasím s Kamilem Filou). Těžko lovit v hlavě důvody, proč by měl člověk tento film vidět. Nebo proč mu nedat odpad, ačkoli se tomuto extrémnému hodnocení snažím spíše vyhýbat. Za mě jedna hvězda, neb film plný božské Mozartovy hudby prostě odpadem hodnit nelze. (16.11.2014)

S Menzelem do divadla na operu a zpět? Proč ne. Já v tom žádný problém nevidím. Jan Hartl byl jako milovník parádní a Libuška Šafránková, která ke všemu přišla jako slepá k houslím, taky, i když toho ke hraní moc neměla. Nevadily mi Hartlovy vyprávěčské vložky. Tohle není film pro náročného diváka a ani zbytečný výstřel do tmy. (17.11.2014)

Kozy v opeře. Sled operních nácviků, mezi které Menzel nastrouhal pokusy o nevkusnou erotiku a polodementní příběh obstarožního donchuána, jehož chtějí z nějakého záhadného důvodu obskočit všechny vagíny v okolí. Ve finále člověk děkuje, že se nemalou část filmu operně kvílí - je to pořád snesitelnější, než sledovat eskapády souložícího Hartla a bourající Šafránkové. Nevím, jak moc si Menzel na tomhle silně prochcaném prostěradle začvachtal, nicméně není zrovna šťastným výsledkem, že nám jako epilog své filmařské kariéry zanechal tuhle buranskou frašku s trapně snobským ksichtem. (27.12.2023)

To mělo být co? Pokus o Kameňák s Micimutrem v opeře? Pokud byl snímek zacílen na filmové a operní fanoušky, tak musel naštvat obě skupiny, nemluvě o té třetí, kam se směle řadím i já, kteří mají rádi oboje. Děj nula, herecké výkony ujdou, sem tam pěkný záběr. Nevím ani, proč nedávám rovnou odpad, nejspíš proto, že mám rád Hartla a Hubu. A propos, tuhle příšernost jsme poslali na Oscary? Pokud to náhodou nějaký porotce viděl, tak má u něj Česká republika utrum na dalších dvacet let. (08.07.2016)