CBGB: Kolébka punku

Na CBGB & OMFUG aneb Country Bluegrass Blues and Other Music For Uplifting Gormandizers jsem se opravdu těšil, protože newyorská punková scéna 70. let je moje vůbec nejmilovanější hudební období. Zápletka mi tu nechybí, beru to jako snahu zachytit nejslavnější léta tohoto legendárního klubu. Ale asi tak od poloviny filmu už sledujeme jen nekončící finanční trable Hillyho Kristala, což je popravdě docela nuda. Chybí mi tu nějaké příhody Dee Dee Ramona, Johnnyho Thunderse a dalších, o kterých je především úžasná kniha Zab mě, prosím. Celkově je trochu ostuda, že ve filmu zcela chybí Johnny Thunders (uslyšíte ho alespoň na soundtracku), New York Dolls a dokonce i písnička Chinese Rocks. A Iggy Pop, Lou Reed a další se zcvrkli na pouhé karikatury s jednou či dvěma hláškami (viz třeba Now I Wanna Sniff Some Glue), stejně jako se nám z filmu nějak vytratily všudypřítomné drogy, groupies, bedňáci a tak celkově každodenní život kapel z CBGB scény. Ramones a Television z děje brzy zmizí a nejvýraznější zůstávají Dead Boys, kteří ale bohužel působí hrozně nepřesvědčivě, playback z toho přímo čiší. Zachraňuje to alespoň poťouchlá cameo rolička Cheetaha Chroma. Autoři si taky mohli odpustit anachronismy, kterých je ve filmu zřejmě víc než reálných skutečností. Ramones jen těžko mohli před Hillyho přijít s písničkou I Got Knocked Down (But I´ll Get Up) ze sólového alba Joeyho Ramona z roku 2002, stejně jako Patti Smith rozhodně nemohla vystupovat s písní Because the Night ve stejný den ani rok, kdy Lou Reed poskytoval rozhovor pro časopis Punk. A stejně tak všichni víme, že slavné tričko Please Kill Me bylo bílé a vypadalo úplně jinak. Ale celkově si pokusu natočit o CBGB film cením, protože já osobně bych do takového projektu asi neinvestoval. (28.12.2013)

Zajímavý, leč zkratkovitý film o výčtu kapel, které prošly legendárním klubem CBGC. Díky pestrému hereckému obsazení a punk-rockovému soundtracku se pravděpodobně nudit nebudete, ale žádnou přidanou hodnotu nebo filmařskou nadstavbu tu nehledejte. Je to zkrátka hraný dokument, který víceméně zaujme pouze dvě skupiny diváků - fanoušky jednotlivých kapel nebo fanoušky jednotlivých herců. (14.01.2014)

Nenáročná podívaná, která není vůbec punkově špinavá, má nepatřičnou komiksovou stylizaci a výkon Alana Rickmana v hlavní roli je fakt hodně minimalistickej. Ocenil bych, kdyby tam bylo víc scén o řízení klubu. Takhle furt jen naříkaj, že nemaj prachy, ale stejně to furt nějak běží. Stejně mě to ale vlastně bavilo a má to správnej happy end. (28.01.2017)

Na základnej škole sme mávali karneval. Okrem tradičných masiek tam býval program, kedy sme si všetci posadali na zem v telocvični a pred nás prišli starší žiaci, ktorí sa tvárili, že hrajú na hudobné nástroje a spievajú pieseň, ktorá na "playback" hrala. Tento film je trochu drahším updateom karnevalu na základnej škole. Príbeh ustupuje zbesilému samoúčelnému "komiksovému" strihu a film padá do hádania, ktorá slávna new wave/punková kapela sa ešte objaví a ako budú namaskovaní ich napodobitelia. Nič viac tu nie je, iba 100 minútový maškarný ples. Zlatí 24 Hour Party People... (22.08.2015)

Vesele-smutný, ale rozhodně svěží biografický film o newyorském klubu se špatným manažerem, který byl vizionářem. Do nově otevřeného podniku Hilly Kristala (Allan Rickman) přicházejí stále nové a nové skupiny, které se chtějí prosadit v New Yorku. Zahrají svůj první hit a Hilly na nich vždy najde něco zajímavého. Jeho dcera Lisa se už nemůže dívat, jak táta nezvláda finanční stránku provozu klubu a začne mu pomáhat, což ocení jenom ostatní zaměstnanci klubu. Jak se CBGB stává proslulejším mezi hudebníky punku a new wave, přicházejí načerpat atmosféru i další umělci. Jejich jména se dovídáme z popisků k fotografiím scén a k ilustracím v takovém stylu, jak vyšly v časopisu Punk. (03.11.2014)