Bláznivý Petříček

Ferdinand spolu s Marianne se dají na společný úprk nejen před svými dosavadními životy, ale taky před pronásledovateli, navíc je Ferdinand v domnění, že Marianne je mafiánova sestra, jak mu namluví, ve skutečnosti se jedná ale o jeho milenku. Zajímavý, až na to, že se celym filmem táhnou bezúčelný literární úryvky a dokonce i velice otravnej zpěv hlavní hrdinky. Navíc je tu absurdita, která doprovází např. shánění financí pomocí jejich hereckého umu, jímž baví náhodný kolemjdoucí, s převleky, na který opravdu netušim, kde vzali prachy. Godardovy výtvory jsou zkrátka naprosto mimo. Ovšem tohle nebylo zas až tak strašný, jako třeba jeho Zachraň si, kdo můžeš (život), nebo Pěstuj si pravačku... (27.06.2009)

Zpočátku to byl pro mě trochu nezvyk slyšet Belmonda sypat rozumy, ale člověk si na to brzo zvykne. Bohužel, po chvíli mi jeho postava začala vadit. Ne však víc než Marianne, kterou jsem v průběhu filmu začal skoro nenávidět, vůbec za celou její osobu, ale hlavně za ty kecy typu „Co můžu dělat? Nemám co dělat.“ či „Já chci žít! Já chci prostě jenom žít!“; do háje, práce a život ve městě jí nevoněl, tak skončila u moře, v přírodě a mohla si dělat, co se jí zachtělo, klidně nic, ale ne, to se zase milostpaní nudila, no fakt postava jak se říká „napřesdržku“ (a když tak trpěla nečinností na pláži, proč chtěla proboha na Miami Beach?…nehledě na to, že s neustálým útěkem, jakožto způsobem řešení problémů, se neztotožňuju). A také se mi v hlavě neustále rojily otázky, kde berou peníze (neustále si stěžují na jejich nedostatek, ale z čeho žijí?), co bydlení, na jakém místě to vůbec jsou a spousta jiných dotazů, na něž se mi místo odpovědí dostávalo filosofických dialogů/monologů, které jsem se sice snažil pobírat, ale po čase mi došlo, že jsou o ničem, a je to zbytečná práce. Celý ten bláznivý příběh lásky a útěk milenců pohybujících se na hranici ilegality postupně ztratil jakýkoli svůj počáteční půvab (a že tam opravdu nějaký byl) a dostavila se jenom čím dál víc ubíjející nuda, kterou sice ke konci narušila „akce“, ale ta byla znovu tak nějak mimo, že jsem jenom udiveně zíral, co to má být (jediné co se mi alespoň trochu líbilo, byl paradoxně výstup blázna s písničkou). A patetický závěr jakoby vystřižený ze špatného divadelního dramatu moc nepřidal. O promlouvání k divákovi nebo sehrání vietnamské války (dlouho jsem se tak za herce nestyděl jako tady) radši ani nemluvě. I technická stránka mě zrovna neuhranula; hudba se mi sice líbila, ale povětšinou byla hloupě useknutá (a je mi jedno, že schválně), zpočátku nadějný a velmi zajímavý vizuál se brzy někam vytratil a už se nevrátil. Moje první setkání s Godardem tedy nedopadlo vůbec dobře a doufám, že příště mě pan režisér potěší podstatně víc; za těch pár kladů to celkově vidím na 2*. (11.06.2013)

Film, který nevypráví o životě lidí, ale o životě. Příběh muže a ženy na cestě za štěstím v intelektuálním hávu novovlné Francie. Godardovy myšlenky tradičně proudí mnoha kanály, nejlépe sočasně. Skrze obraz, dialogy postav, vnitřními monology i dialogy, skrze slova v deníku, právě vznikajícího románu o životě. Napsat o životě román je totiž jedinou cestou k pochopení beznadějnosti života. (22.04.2012)

Asi jsem nepoučitelnej, protože jsem se odhodlal k tomu, že se podívám na další film od Godarda. Už jsem viděl dva jeho filmy (U konce s dechem a Week end) a byly to strašný kraviny. Tohle byl teda třetí film a opět kravina, takže přidávám Godarda na svou černou listinu. Bláznivý Petříček je "překvapivě" další film o hovně. Ze začátku jsem asi 15 minut zápasil s nastavenim barev a kontrastu na monitoru, protože chvíli se mi zdálo, že je to moc tmavý, pak přišel střih a najednou to bylo zase moc přesvícený, další střih a bylo všechno červený, pak zase modrý, atd... Možná to bylo schválně, možná měli rozbitou kameru. Těžko říct... Pak tyhle barevný hříčky naštěstí ustaly, ale to bylo možná na škodu. Když jsem šteloval monitor, tak jsem se tolik nenudil. U zbytku filmu jsem se nudil neskutečně. Hlavní postavy akorát neustále čuměj do blba a citujou nějaký úryvky z knih. Občas je tam nějaká "akční" scéna, ale to jsem fakt nechápal, jestli je Godard opravdu takovej debil a nebo si myslel, že je to vtipný (viz scéna u benzínový pumpy). A když to celý přetrpíte do konce, tak si Belmondo nabarví xicht modrou barvou a pak spáchá docela originální sebevraždu. Pochvalu si snad zaslouží akorát papoušek, kterej se ukáže v několika záběrech. Pro mě je Godard akorát magor, co mě okrad o cca 6 hodin života. Nejradši bych ho trefil do hlavy cihlou. ~ d.f.h: A ty jseš kdo? (24.07.2009)

Godard zase kašle na konvence a především na diváka, je tou kolektivní hysterií, které propadá, sám. Rozhodně jeden z nejstravitelnějších Godardů, které znám. Netvrdím, že jsem porozuměla, ale našla jsem mnoho zajímavého a podnětného. A výhoda Godarda pro mě spočívá právě v tom, že mě nenutí si myslet to, co chce on, nechává svým divákům jejich prostor si o něm a hlavně jeho filmech myslet to, co chtějí oni. (29.01.2012)