Bláznivý Petříček

Rok 65 byl Godardův nejlepší, krom téhle literární road movie stihl i mou ještě milovanější literární sci-fi Alphaville. Upřímně lituju všechny, kdo si Petříčka pustili v domnění, že to bude další prima belmondovka, nejlépe něco jako Muž z Acapulca. Zbytek viz JitkaCardova, co se tu budu namáhat. (24.09.2012)

"Zajímavé je vlastně jen to, jakou cestou se bytosti ubírají. Tragické je, že když poznáme, kam jdou a kdo jsou, je to pořád ještě záhada. A život je tohle tajemství." (05.12.2013)

... aneb, když „uměleckého boha“ chytne fantas, spustí obrazovou expanzi, intelektuální řeči. Nechej se vést. Začni být jím, s ním..., životem nahodile spontánním, expresionistickým experimentem bez hranic, exponátem extravagantně broušeným. (15.04.2018)

Máš kameru, někdo ti ji zaplatil, máš herce, ditto, něco glosuješ, trochu pábíš, někdo ti to zaplatil, poněvadž se občas trefíš. Ale jako film? Velká nuda, která, pozor, byla inspirací pro mnohem lepší filmy. (11.02.2024)

Tenhle film jsem měl dlouho vyhlédnutý. Zajímalo mě spojení Godarda a Belmonda - nedokázal jsem si to představit. Dějová linka plná více či méně zjevných zvratů je ještě v pohodě, ale francoužština je tak rychlá, že jsem některé myšlenky prostě nestíhal chápat... Také mě neseděl Belmondo, pořád jsem čekal, že z ní na té osamělé pláži strhá ty červenobílé šaty a začnou dovádět ve vlnách, jak je u něj obvyklé, ale ne - on si četl a psal deníček... (11.12.2012)

I když Godard pojímá vyprávění zcela po svém a nenechá se svazovat jakýmkoliv schématem- což oceňuji, tak i přesto vnímám film jako nepříliš srozumitelnou variaci na téma život, svoboda, láska, smrt. Alespoň momentálně nedokážu plně ocenit. U konce s dechem mi teda sedlo o poznání více. (08.10.2013)

Belmondo i Karina jsou zde nádherní, svěží, na vrcholu mládí a rozpuku a velmi krásně se na ně dívá. Pozoruhodné jsou na šedesátá léta v celku průkopnické pohledy do kamery ve scéně jedoucím autě. Ovšem to vše nestačí, aby se film mohl zapsat ke klenotům francouzské kinematografie. V šedesátkách Francouzi stvořili mnohem větší klenoty. (02.03.2021)

Nechápu proč je tenhle Godardův film tak vyzdvihován.Vždyť je to naprostý blábol a nudnost. (12.05.2013)

Kritické zamyšlení nad dvěma problémy, a to nad materiální kapitalistickou společností a vztahy mezi jednotlivými lidmi v ní. Režisér (a jeho prostředictvím i hlavní postava Ferdinand) je unaven nepodstatnými materiálními aspekty života, které ale jednoznačně dominují celé západní společnosti, a kapitalismem neustále něco nutícím, bez svobody samostatného uvažování a rozhodování. To znemožňuje prožívat opravdu hluboký život, dotknout se této hloubky či tuto hloubku vůbec zaznamenat. Důsledkem pak je neschopnost komunikace, neporozumění, odloučení od společnosti i od jednotlivých lidí, odlidštění společnosti a uvažování lidí, pochybování o jiných lidech i nedůvěra k nim. Hlavní postavy se proti takovému řádu vzbouří, marně se snaží dojít k hloubce ve svém životě, ovšem sami se silou zvyku nedokáží s touto náplní života vyrovnat a samotný systém (který nemá rád neposlušnost) je zničí. Nemožnost vyvázat se z takové společnosti pak vede kulturněji založené jedince buď k idealistickému životu ve vlastní fantazii či k jakoukoli naději ničící existenciální krizi. Film byl velmi dobře zahraný (perfektní Jean Paul Belmondo i výborná Anna Karina), myšlenky byly zajímavé, ale ocenil bych lepší uspořádanost. Ani tak nemám na mysli příběh, spíše by se hodila nějaká jasnější uspořádanost obrazů a myšlenek, jak právě Godard předvedl například výborným filmem Socialismus. (29.07.2013)

Je jistě třeba uznat, že jenom výjímečný režisér si může dovolit natočit dvouhodinový film skoro bez děje nebo jen s volnou návazností (skoro jako ve snu) mezi jednotlivými událostmi - podobně nespoutaně plynou často i dialogy. Belmondo a Karina v něm zpívají, tančí, pronáší hlubokomylsné poeticky a filozoficky laděné fráze, plácají se v absurdní situaci, do které se dostali vlastním rozhodntím… Každý vážnější divák jistě snese trochu odklon od formy, i trochu toho "proudu vědomí", pokud to dodá filmu na sdělení, nemůžu ale říct, že by mi tento film něco obzvlášť říkal. Třeba měl víc co říct lidem ve své době, pro mě až tak zajímavý není, určitě ne v porovnání s jinými Godadovými filmy. Přeso je to dílko, které nepustíte jen tak zhlavy, takže Godard tady určitých ambivcí nepochybně dosáhl; vtip a hravost se v něm nezapře. (18.04.2016)

Belmodo u Godarda je celkom iný Belmondo, na akého som zvyknutý. Nestrávil som túto novú vlnu a iba zvodná Anna Karina ma pri filme ako-tak držala. Nakoniec aj tak netuším, o čom film bol, čo mi chcel povedať, prečo vznikol. Najhoršie je, ako scény na seba nenadväzujú, ani po ich nejakom usporiadaní mi v hlave nič nevzniklo. Ešteže moja hlava nedopadla, ako tá Ferdinandova. (21.09.2017)

Film, který nevypráví o životě lidí, ale o životě. Příběh muže a ženy na cestě za štěstím v intelektuálním hávu novovlné Francie. Godardovy myšlenky tradičně proudí mnoha kanály, nejlépe sočasně. Skrze obraz, dialogy postav, vnitřními monology i dialogy, skrze slova v deníku, právě vznikajícího románu o životě. Napsat o životě román je totiž jedinou cestou k pochopení beznadějnosti života. (22.04.2012)

Pokud máte špatnou náladu a chcete si pustit nějakou pohodovou komedii s Belmondem, tak se tomu dílu vyhněte velkým obloukem, jelikož hrozí, že se po tomto počinu režiséra Jean-Luca Godarda budete chtít zabít. Opravdu hodně nesnesitelná záležitost, která si hraje na něco, co není. Bohužel toho musel být Belmondo součástí. Moje hodnocení 20%. (04.04.2016)

Mám rád filmy, který si divákem pohrávají. (22.06.2008)

12. 12. 2012 (359.); bláznivý je nejem Ferdinand, ale hlavně Marianne (12.12.2012)

Gothard počtvrté a zatím nejhůře, od dalších pokusů si dám dlouhou pauzu. Předchozí setkání se mi líbila více, nebo aspoň tak nenudila. Bláznivý Petříček byl k nepřežití, sledoval jsem to asi na pětkrát během čtrnácti dnů. Karina a Belmondo byli sami o sobě fajn, ale absolutně neměli co hrát. Přišlo mi to, jak nepovedené studentské cvičení, nebo spíše koláž z nepovedených záběrů, které skončily ve střižně jako odpad z jiného filmu. Žádný děj, žádná myšlenka, žádný přesah, scény naplácané jedna za druhou a bez zjevné souvislosti. Jednu hvězdu dávám asi sobě za vytrvalost, že jsem to nakonec zvládl. (19.02.2022)

Plus filmu je aspoň takové, že divák neuhodne, co bude pokračovat v další scéně. Plus je to ale jak pro koho, jelikož většina scén je stejně naprosto prázná, že divákovi může být úplně jedno - co vlastně bude následovat, protože se stejně ničeho hodnotného nedočká. ________ Největší prohřešek filmu jsou nezajímavé postavy. Je mi líto, ale fakt, že Godard nechal celý film natočit bez předem připraveného scénáře je do očí bijící - a tím jsou právě nejvíce postiženy hlavní postavy filmu, poněvadž jsou to sice postavy/herci, ale nefigurují v žádném příběhu, který by měl i sebemenší náznak nějaké struktury. Jsem si jistý, že i filmy bez pevné struktury příběhu, se dají natočit tak, aby to bylo sledovatelné; ale to se zde nepovedlo. _________ Z filmu se mi líbila pouze scéna, ve které Belmondo a Karina parodovali vietnamskou válku a následně zpívali a tancovali u stromů. To bylo dobré, ale na skoro dvouhodinový film je to dost málo. _________ Otázka, kterou si kladu, je následující: „Jak by tento film dopadl, kdyby byl na podobný způsob vytvořen v dnešní době?“ Bláznivý petříček je totiž podle mě film, který maximálně těží z doby, ve které byl vytvořen; jelikož tehdy zkrátka stačilo podstatně méně k „oslnění“ diváka. Stačilo porušit pár filmových pravidel a naráz bylo vytvořeno něco nového, něco, co nikdy nikdo předtím neviděl. K tomu režisér přidal všemožné pseudo-intelektuální výlevy a instatní popularita a následný status zlaté klasiky snímek neminul. ________ Kdyby byl takový film vytvořen dnes, pár lidí by možná na chvíli zajímal, ale určitě by se z něj nestala neustále připomínaná klasika, tak jako se stala z Bláznivého petříčka. ________ Pseudo-umění, nic víc. (01.09.2022)

[2,5*]     "Pierrot le Fou!" "My name's Ferdinand."     Uletená gangsterka na Godardov spôsob, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Toto je jedna z Godardových tvárí, ktorú nemám veľmi v láske a ktorej extrémnou podobou je film Week-End (1967) (našťastie tento film až taký šialený nie je). V prvom rade mi vyslovene vadí to neustále (vrcholne nefilmové) prednášanie filozofických vyhlásení (rozumej trepanie nezmyslov) a najmä ten otravne strojený rečnícky prejav (vyšperkované je to tým, že na striedačku recitujú muž a žena). Film ako celok je inak poriadne bláznivou zmesou, miestami pôsobí tak trochu zmätene a jeho absurdný humor na mňa nemá takmer žiaden účinok. Zaujala ma najmä jeho obrazová stránka (výborná kamera Raoula Coutarda) s častými (občas trochu samoúčelnými) filmárskymi experimentami a potom výborní herci v dvoch hlavných rolách (Jean-Paul Belmondo, perfektne striedajúci polohy od tragickej až po komickú a dokonalá femme fatale Anna Karina). To ale môj celkový dojem nedokáže zachrániť. Dielo, ktoré je podľa môjho názoru silne zakorenené vo svojej dobe a chýba mu nadčasovosť.     "Conversation with you is impossible. You never have ideas, only feelings." " That's not true! Feelings contain ideas!" (17.01.2023)

Zbytečný film, naprosto nudný, nedějový, nevyjadřující absolutně nic. Godard točí filmy jenom pro sebe a lidé si myslí že když je to o ničem tak je to geniální. 4 setkání s Godardem a 3 absolutní zklamání. (20.08.2011)

Podobně jako U konce s dechem - kdyby se to sestříhalo tak na 40 minut, tak je z toho dnes zajímavá inscenace. Nebýt Belmonda a mé zvědavosti, stoprocentně bych tento film minul. Možná že tehdy to bylo moderní a cool celá ta jejich Nová vlna, ale historie teprve ukazuje, co je skutečné umění (co vytrvá, protože to vytvořil někdo, kdo UMÍ - od toho slovo umění) anebo jde jen o módní provokující záležitost - což je bohužel případ tohoto filmu. (25.07.2015)