Rozkoš

Zase po delší době český film, který mě něčím zaujal. Především tím, jak je natočen - baví mě smsky, baví mě vizuál, baví mě herci (všichni bez výjimky). A prazvláštní ústřední vztah nevztah mi přišel ve své podivnosti daleko uvěřitelnější, než všichni Hřebejkové dohromady. Příběh byste hledali zbytečně, nic zásadního se tu vlastně neděje, přesto jsem byl až do konce zvědav, co přijde dál a kam to všechno dospěje. Dospělo to do posledního záběru, který je poněkud … wtf. Rozkoš není nic extra a nevím, jestli bych ji chtěl prožít znovu. Ale při bídě naší současné produkce dávám odvážný palec nahoru. 72 % (06.10.2014)

Ráno: Jsem zvědavý, dnes film uvidím. Večer: Nemohu jinak, film Rozkoš je nejkomplexnější dílo roku 2013. Nedá se vypovědět kolik složek film propojuje a v kolika vrstvách se dá číst, jak moc nutí diváka, aby film vstřebával do sebe a nezalekl se některých tvůrčích metod zobrazení "výpovědi o stavu tohoto světa," tedy jak je aktuální vypovídat o mezilidských vztazích a nebát se negativních reakcí, říkat svůj názor po svém, neohlížet se na diváckou ani kritickou odezvu. Přemýšlet o tomto světě a lidech v něm se dá různými metodami, režisérka Rudolfová se rozhodla pro komplexní pojednání o umění a světě filmu vůbec a podala ho v komplexnosti sobě vlastní: uvažuje o filmu jako celku, není "jen" scénárista a režisér, propojuje střih, hudbu, kameru, osvětlení, lokace, zvukovou stopu, herecké obsazení, záběrování, vizuální efekty, texturu, naraci, dekorace a další složky v jednom monumentálním celku, který slouží tomu nejzásadnějšímu: vyprávění příběhu, který má vypovídající hodnotu a má své pevné místo ve vývoji české kinematografie 21. století. Pro mne jednoznačný vítěz jako film roku 2013. (29.01.2014)

Parádní. V záplavě “komedií” s nosem Anny Polívkové v hlavní roli se snadno ztratí informace o existenci zajímavých filmů, jako je tento. Dostal jsem se k tomu čirou náhodou a upřímně mě to mrzí, že o Rozkoši není alespoň mezi skalními fandy filmu (jako jsem já) lepší povědomí. Zasloužila by si to, je to pastva pro dotčené smysly. (23.04.2020)

Na české poměry má Rozkoš dost zajímavou kompozici, navíc docela důsledně a bez kompromisů dodržovanou. A pár momentů je opravdu dobrých. Škoda, že přesto jsou zde obsažena všechna klasická stigmata českých pokusů o čistokrevný umělecký film (nejvíce iritující je potřeba neustále zaplňovat zvukovou stopu různými voiceovery, obsahujícími rádoby filozofické plky s co největším počtem cizích slov na jednu větu a týkající se nejlépe vesmíru...ach jo), čímž vzniká nepříliš obohacující křeč. Jinak Plodkové takovéto role sedí velice dobře a štěk Karla Zimy pobavil. (02.05.2014)

Rozkoš má celou dobu svěží obrazový styl (výborný nápad s SMSkami), odehrává se v zajímavých lokacích a ty dvě hodiny jsem bez problémů přežil, i když mě postavy a jejich motivace míjely. Nevybavuju si jiný český film s podobným způsobem vyprávění, kde by přenos nálad z obrazu na diváka takhle klapal. (05.07.2014)