Le Samouraï
Frank Costello, faccia d'angelo
Le Samouraï
Le Samouraï
Režie:
Jean-Pierre MelvilleKamera:
Henri DecaëHudba:
François de RoubaixHrají:
Alain Delon, François Périer, Nathalie Delon, Cathy Rosier, Jacques Leroy, Michel Boisrond, Robert Favart, Jean-Pierre Posier, Catherine Jourdan (více)Obsahy(1)
Jef Costello (Alain Delon) má odstranit bohatého a vlivného obchodníka, který má stejně tak bohaté a vlivné nepřátele. Vše jde přesně podle vypilovaného plánu, takže jej musí policejní superintendent (François Périer) propustit, přestože jeho policajtský nos tuší pravdu. Jenže zákazník, místo aby zaplatil dohodnutou sumu, zpanikaří a pokusí se Jefa zabít. A není nic horšího, než naštvaný nájemný vrah s policejním pitbulem v patách... (monolog)
(více)Recenze (240)
Atmosféra je fantastická a Delon je k nezaplacení, o tom žádná. Co mi ale vadilo, byla ta nelogičnost v jednání hlavního (anti)hrdiny (či dalších postav). Vzít si do střízlivého high-class podniku poměrně nápadný baloňák ala Colombo? Zařizovat si pečlivé dvojité alibi (ano, přiznávám, v tom filmu to působí neskutečně stylově), když vás na onom místě beztak seberou, namísto toho, abyste se po "práci" zašili ve svém zapadlém zaplivaném bytě, kam by policii ani nenapadlo jít, pokud byste nebyli známá firma? (a že Costello opravdu nebyl) Ehm... A k tomu ten tlumený závěr.. EDIT: Po rozležení a dalším zhlédnutí nicméně zvyšuju na pět. Styl, atmosféra a celkové vyznění filmu dokážou spolehlivě přebít i ty otravné nelogičnosti. ()
***1/2. ()
„Druhá úvaha byla, že jsi pro mě hrozba.“ Tahle studie do života nájemného vraha se povedla na výbornou. Jak je hlavní postava v podání milimetrově přesného Delona chladná, takový je i celý film. Pomalý, přesný, syrový a vůbec se nesnaží zalíbit divákovi. A takové filmy já mám nejradši. Obecně vzato je tento film i poměrně tichý, hlavně scény z Delonova bytu, příjemně mě proto překvapila rafinovaná hudební vložka, když se dělo něco napínavého. ()
Jean-Pierre Melville spolupracoval s těmi nejlepšími. Od Belmonda přes L. Venturu až k Delonovi. A kdyby A. Delon ve filmu neřekl ani jediné slovo, stále by snímek měl svou kvalitu. Asi žádný jiný film nemůže Samuraji konkurovat v počtu slov vyřčených hlavní postavou. Snad jen Tenkrát na západě a právě tento slavný western mi Melvillův počin připomínal. I zde máme hlavního hrdinu, tady se ale jedná o záporného, který toho sice moc nenamluví, za to umí jednat. Dílo minimalistické co do dialogů, ale maximalistické co do herectví. Delonova kamenná tvář mi ještě dlouho zůstane v paměti. ()
Studené, bez emocí. Přesně tak má krimi v ulicích chladné Paříže vypadat, a přesně tak působí hlavní hrdina, nájemný vrah. Přesto v divákovi vzbuzuje sympatie a možná i soucit. Je to samotář, téměř nemluví, mimikou by předčil hráče pokeru. Nic o něm nevíme. Tvůrce nechává nahlédnout jen do jeho obydlí, špinavého holobytu. Ve filmu nejsou nekonečné honičky, pískot brzd, hlasité přestřelky... Snad jen to tiché přebíhání v poloprázdném metru může zvýšit hladinu divákova adrenalinu. Kdo s koho? On, výborně zahraný Alainem Delonem, nebo celé oddělení vražd včetně pochůzkářů? Závěr není úplně logický, ale to neřeším. Film má na detektivku výjimečně minimalistickou atmosféru. Je tichý, pomalý, barevně utlumený. Hudba zazní v několika fragmentech. Ve scénách, kdy barová pianistka sedí u piana nebo sem tam v krátkých etudách. Mnohem častěji obraz dokresluje pípání kanárka, jediného vrahova souputníka. ()
Včerajšia správa o smrti Alaina Delona ma celkom zasiahla a zistil som, že veľa filmov s ním som nevidel, tak som si dal dnes poobede túto chuťovku. Vynikajúca atmosféra, skvelá hudba a Delon ako nájomný vrah, ktorý má byť zlikvidovaný. Mám pocit, že až príliš mnoho filmov si tento koncept osvojila a viacmenej iba jemne pozmenila zápletku... ()
dávam 4* za celkovú atmosféru a tiež za delona..aj keď samotný príbeh je trochu pritiahnutý za vlasy.....!!!!.MINISPOILER:veď ktorý nájomný vrah by po vražde namiesto ukrytia sa a potom zmiznutia v dave "10milionoveho Paríža":)) radšej šiel hrať karty medzi kamošov-známe policajné firmy a nechal sa dolapiť???........ale na niečom ten film musel byť postavený......... inak skvelé ........... ()
Atmosfera, napatie, hrajuco-nehrajuci drsny Delon a to cele doprevadzane skvelou hudbou, to je to co vas nuti stale napato sledovat pomaly sa odohravajuci dej. Nebyt tych nelogickych scen a totalne nechapaveho zaveru, cize poriadneho scenaru, tak by film bol jedna velikanska ceresna v Delonovej filmografii, ale takto neviem pochopit ani tych 82% co to tu ma!??? - Taky skvely profik akeho tu Delon hraje by predsa nerobil take chyby a nenechal by sa zatknut (tak primitivne) a navyse si pripravoval podu pre zatknutie akoby ho ocakaval (ale na co???). - Preco sa nechal vidiet taky profik tolkymi svedkami pri vrazde a spoliehal sa, ze sa klucovy svedok do neho zalubi? - Preco by priamo pred svojim ukrytom vyhodil dokaz o jeho zraneni (sak nie je slabomyselny!?!) - Preco pani instalujuci u Delona v byte odpocuvanie zadebnili na tych 5 minut dvere? (uplne odveci) - Preco druhou zakazkou na odstranenie bola pianistka? (naco ju chceli odstranit) - Preco Delon v zaverecnej scene pred 50 svedkami k nej pristupi so zbranou a povie jej, ze ju ma zabit a pritom NEMA v zbrani naboje????????? Prosim ludi co vytvorili filmu 82% nech mi aspon vysvetlia ten zaver, ked Delon zomiera s NENABITOU zbranou stojac oproti pianistke? :/ ()
Hodnocení kolegy monolog vystihuje vše. Dovolím si citovat: "Atmosféru to má, pošmournost, špína, bezcitnost, jenže právě ty hlouposti ve scénáři tento příliš vážný film shazují dolů." Zejména ten hromadný výslech svědků byl až vtipný, jak byl blbý. /// Líbily se mi záběry starého pařížského metra, řada stanic tak vypadá dodnes. /// Osobně jsem překvapena, že tento film jsem neviděla dřív. Vždyť je mu skoro 50 let a Delona si málokdy nechám ujít. ()
Mordijé! Jsem velký fanda francouzských filmů 60. let a mám rád Delona i pana režiséra, ale toto je tedy pěkný úlet! Děj by se dal nacpat do jednoho odstavce napsaného Raymondem Chandlerem ve slabší chvilce. Obdiv zasluhuje nesympatická Sureté a její pozoruhodné analogové metody - a scénáristé, kteří udělali z Delona hrdinu pařížské pantomimy. Nějaký intelektuál by z toho udělal velké téma. Pro mě, primitiva, je to celé naprosto pošahané, zejména pak ve srovnání s filmem jako starý dobrý Šakal, který ten delonovský job dělal skutečně na úrovni. Body za precisní vizuální zážitky. ()
Styl a atmosféra to nakonec u mne těsně vytáhly na 4 hvězdy. ()
Stylově natočené, záběry jsou barevně neobvyklé, ale děj je zvláštní a nelogický. ()
Silná tvůrčí vize, zachovávající prostost sdělení a poetiku. Melville si pohrává s estetikou celého světa i jeho vyznění a snaží se být střihově neviditelný, v agresivitě nezúčastněně prostý a příběhově prázdný tak, jak jen být chce. Film díky tomu plyne i navzdory delším pasážím a díky obecné jednoduchosti děje drží diváka stále v obraze. Dialogy proto plní funkci prostého předání informací a jsou vykonstruované do nejkratší nejjednodušší verze. Přesto je celek ve výsledku prázdnější, než by měl být. Možná za to může ta odtažitost celého filmu, který spíš postavy prezentuje, než aby se do nich vcítil a drží si od nich odstup, stejně jako divák. I tak se jedná od jeden z nejfilmovějších filmů, který svým řemeslem a pojetím dokáže věci, které se jiným filmům může jen zdát. ()
Po Šakalovi (1971) to už pôsobí len ako noirová reklama na pánske klobúky a trenčkoty s vyhrnutým golierom. ()
Bomba. S velkou pravděpodobností to nejlepší, co jsem dosud s Delonem viděl. Jednoduché, mrazivé, realistické, syrové, chladné a typicky delonovské. Panu Melvillovi smekám. ()
"There is no solitude greater than a samurai’s , unless perhaps it is that of a tiger in the jungle." Sú filmy, ktoré vidíš a potom filmy, ktoré zažiješ. Angličania na to majú trefnejší výraz "to experience". Samuraj od JP Melville-a patrí do druhej skupiny. Je to zážitok, ktorý diváka pohltí svojou chladnou atmosférou, ktorá vznikla dokonalou synergiou minimalistických dialógov, chladnej farebnej palety, "intímnej" kamery pližiacej sa za postavami mihajúcimi sa v tieňoch a podmanivej hudby Françoisa de Roubaix. Paríž snáď nikdy nebol zobrazený temnejšie, prakticky ani jeden záber nemá v sebe jas slnečných lúčov, takže celý film tvoria len upršané noci, zatiahnuté dni alebo ošumené interiéry. Príťažlivosť Le Samouraï je v neprístupnosti hlavného hrdinu, ktorá sa nesie celým filmom. Jef Costello je dosť možno najikonickejším hitmanom filmového plátna. K pochmúrnemu večeru a poháriku whisky priam dokonalý film. ()
Moc hezka hudba a někdy bych rád viděl tu poválečnou paříž... ()
Když umřel Delon, tak jsem na Twitteru viděl fotku právě z tohohle filmu. Zaujala mě a říkal jsem si, že si musím něco s Delonem pustit. Není náhodou, že zrovna hraju hru Hitman, které se dle zde uvedených zajímavostí částečně inspirovala taktéž Samurajem. Precizní naplánování akce a šachová predikce několika tahů dopředu vám může zaručit pozitivní výsledek. Vždycky je samozřejmě nějaké to ale. Moc zajímavá byla část předvolání a výslech všech podezřelých v balóňáku a s kloboukem. To si neumím dneska představit, takovou akci kulový blesk :-) Film byl zajímavý, ale tím, že měl stylistiku spíše mlčenlivého filmu a ten vizuál toho po chvíli zas tolik neřekl, tak jsem se začal dost nudit. Určitě pochvalme výkon Delona a jeho milenky (ve skutečnosti manželky). ()
Související novinky
Zemřel Alain Delon
Přichází smutné zprávy z Francie. Ve svém domě ve městě Douchy zemřel v něděli 18. srpna legendární francouzský herec Alain Delon. Bylo mu obdivuhodných osmaosmdesát let. Zprávu potvrdili tiskové… (více)
Reklama