Klauni

Tenhle film mi vůbec nepřijde jako český, což myslím jako pochvalu. Nápaditá kamera, dobré vyprávění, pečlivě promyšlené scény a záběry. Speciální kapitolou jsou herci, Lábus i Kaiser mají konečně po dlouhé době šanci zahrát si pořádnou vážnou roli a pochmurná atmosféra filmu díky tomu většinu času funguje. Otravná je dějová linka s emigrantovou dcerou, ale kromě ní mi delší stopáž filmu nevadila. Konečně se u nás podařilo natočit vážný film, aniž by byl trapný nebo vás svými nedostatky neustále nevytrhával z diváckého soustředění. (30.04.2016)

Na Klauny jsem se těšil od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že vznikají, a jsem tedy moc rád, že mě nezklamali ani v jednom ohledu. Příběh je krásná kombinace tragiky a komiky, herci hrají jako diví (namaskovaný a jedovatý Jiří Lábus, perfektní nepřehrávající Oldřich Kaiser, obě francouzské herečky - především Kati Outinen - i jejich kolega Didier Flamand). Celé je to nejen na poměry tuzemského filmu za pomoci dlouhých záběrů a všemožných úhlů kamery velice nadprůměrně natočeno a díky Ostrouchovovi také ohudebněno, na scénáři je poznat velká a těžká životní zkušenost Borise Hybnera... Klauni jsou doslova jako život, řekl bych. Chvíli dojímají, chvíli baví, chvíli zase zvolní a nutí k zamyšlení. Zkrátka krásně posmutnělý a vyvážený snímek, který dovede i zahřát. A že trvá dvě hodiny, tomu se mi nechce věřit. (22.11.2013)

Audiovizuálně hodně slušné. Škoda ale, že mě film chytil až ke konci. Celou dobu je to totiž až moc depresivní. Tedy když nepočítáme Evičku Jeníčkovou a její šukání. Sice se říká, že komici mají smutný život, ale tohle už bylo trochu moc. Na závěr jsem se ale moc těšil na společné vystoupení všech tří komiků. (05.09.2014)

"Věnuju se dnes jedné z nejtěžších uměleckých disciplín, kterou ovládají jen největší mistři. A to je umění včas odejít." Jsem pravidelným návštěvníkem divadla, což v mém případě znamená, že jsem do něj jednou za deset let zavlečen. Ale nebývalo tomu tak vždycky. Co já jsem si za první republiky užil s Varelem Frištěnským, Karlem Infeldem Prácheňským či Veverkou z Bitýšky. Jenže na to dramatické umění jsem nikdy úplně nebyl, takže jsem si ty klauny, emigraci, alzheimera, rakovinu konečníku i škytavku užil o něco méně, než divák, který se nechlubí titulem kulturní barbar. (20.02.2017)

Smutný úsmev v životoch klaunského tria, nezmieriteľne rozpadnutého pred desaťročiami. Ťažko súdiť, kto z trojice je víťaz, kto porazený. Všetky minulé vášne a dosiahnuté méty totiž predbehla neúprosná staroba. Jedného kláti chorobou, druhého trápením s manželkiným Alzheimrom a tretieho rokmi nedoriešeným vzťahom s dcérou a partnerskou nestálosťou. Alternatívy sú rôzne. 1. Snaha udržať šaškovstvo a aký taký dotyk s kultúrnym svetom i s mladosťou (mladá manželka, deti na staré kolená). 2. Umelecká neústupnosť bezduchej komercii spôsobujúca na druhej strane skromnosť v životných potrebách, pripomínajúcu až materiálne strádanie a premenu klaunského výrazu na trvalý moralizátorsko - mentorský kŕč. 3. Prispôsobenie sa nastupujúcemu mentálnemu mäknutiu väčšinového vkusu. Ambiciózna správa o postupnom vädnutí aktérov kultúry 60. rokov a ich spletitých osudov si udržiava pomerne vysoký umelecký kredit a po rozpačitom úvode naberie až nečakane vysoké obrátky. Navyše celé je to premiešané množstvom humorných scénok. Tým vtipnejších, čím starší sú ich diváci. (16.02.2014)