Sny na neděli

Sny na neděli je velmi zdařile natočené filmové drama. Silnou stránkou jsou herecké výkony. Kamera krouží v pečlivě naaranžovaných obrazech a vyzařuje vznešenou a podmanivou symfonii ze svého středu do celkové lyrické atmosféry stísněnosti, strachu a naděje. Komunistickou ideologií se film naštěstí vůbec nezabývá a před očima se odtajňují vnitřní nejistoty i sny nedobrovolných souchotinářů. Kde jinde lze více toužit po životě a jeho krásách, když ne v zajetí vážné nemoci v odloučení společenského života. Hlavní ženskou postavou je začínající učitelka Jana Holečková (zajímavá Alena Vránová) ve své bezprostřední radosti, opatrné lásce v cudnosti a rozpačité stydlivosti. Hlavní mužskou postavou je student průmyslovky Jindra Valenta (dobrý Eduard Cupák) ve znuděné strnulosti a silném chtíči po nepřeberných životních radostech v čele s královskou perlou, jež nazývá se láska. Pocitová i tělesná. Ta chvějící svíravost je lékem i nebezpečným jedem zároveň. Nejsmutnější postavou příběhu je pacient Josef Tůma (dobrý Václav Lohniský) ve své nepolevující víře v uzdravení, blahodárné činorodosti i v touze po společnosti v osamělosti strachu z neodvratného konce. Z dalších rolí: otcovsky laskavý primář sanatoria (příjemný Martin Růžek), z uvěznění nemocnice prchající ženatý muž Franta Farták (sympatický Jiří Sovák), energický vypravěč a ochotník Voves (zajímavý Miloš Kopecký), či neurotický režisér ochotnického představení (Zdeněk Hodr). Ta výpověď beznaděje z přítomnosti kosící smrtky a spalující neutuchající žár obyčejného života je nejsilnější ve svých kontrastech obrazů, světel, stínů i počasí. Smrt, láska, radost a strach. Promarnit se nesmí žádná chvilka. (08.11.2016)

Citlivý psychologický snímek z prostředí plicního sanatoria, jehož osou je prohlubující se milostný vztah dvou mladých lidí, které nemoc vyřadila z běžného světa a uvrhla do svíravého mikrokosmu nevyplnitelných přání a tužeb. Jejich příběh je doplňován dramaty dalších pacientů, věrohodně psychologicky vykreslených (skvělí Lohniský, Sovák a Kopecký); případná úsměvnost či banálnost některých epizod až mrazí. Tísnivá nemocniční atmosféra je podána velmi účinně, na čemž má podíl i bohatě rozvinutý kontrast mezi ní a dočasnou (a tedy i bolestnou) svobodou, které milenci dosahují na nedělním výletě do Prahy. (07.11.2009)

Zajímavá kombinace příběhu a žánru. Co všechno je člověk schopen oběovat lásce. Někdy i život. Vhled do prostředí plicního sanatoria pokládám za výjimečný, stejně jako lidský přístup lékařů k pacientům (v roce 1959!). Melancholie romantické zápletky Cupáka a Vránové vytváří nádhernou konstelaci k tragédii umírajících. Vynikající Martin Růžek a Václav Lohniský. Zbytečně zapomenutý film, který osloví i dnes. (11.03.2012)

Nepříliš poutavý příběh z léčebny. Asi dvacetkrát za sebou ty jelita zopakují „krucifix“. To snad není pravda. Pak zazní pravdivá slova: „To je krásná noc. Hvězdy jsou docela blízko.“ „Umělecké“ prvky: dvojice je v Praze na výletě, najednou se děj skokově přesune do léčebny. Mezi Cupákem a Vránovou to moc nefunguje. Vránové jde lépe mrcha než zamilovaná študentka. Divný výlet do Prahy, kdy je polomrtvý Jindra tahán svou dívkou po ulicích. Pak ještě v horečkách promokne na kost. Sestřička musí přísahat. Zednářská symbolika: 4:21 – sign of silence; 57:25 – zeměkoule; 1:05:34 – Kopecký, skrytá ruka. Stále znova debilní hra „saprlot a krucifix“. Hláška: „Hele, hele, nech si tu propagandu.“ (06.02.2022)

Filmy z lékařského prostředí jsou mi vždy blízké. Je zajimavé sledovat jak neskutečný skok v diagnostice se udál během jedné generace. Co však dělat s lidmi s přenosnými chorobami, které ohrožují své okolí. Dilema stejné dnes jako před 100 lety. Musí se zavřít, s trochu mírnějším režimem, než je kriminál. Na křídlech lásky za plot kriminálu. 85% (01.08.2013)