Ten Minutes Older: The Trumpet
Ten Minutes Older: The Trumpet
Ďalších desať minút I: Trúbka
Obsahy(1)
Téma "čas", úplná autorská sloboda a priestor desiatich minút - to sú tri zadania, ktoré dostalo sedem svetových nezávislých režisérov. Vznikol tak jedinečný a myšlienkovo provokatívny poviedkový film, ktorý sa týchto zadaní dotýka najrôznejšími spôsobmi: v žánri dokumentu poetického (ako Werner Herzog) či politického (ako Spike Lee), cez tragikomickú miniatúru ako Aki Kaurismäki, filozofickú úvahu ako Wim Wenders či krehký snový príbeh ako Čchen Kchaj-ke.
Autori tohto výnimočného projektu sa dotýkajú "večných" tém ľudskej existencie, akými je zrodenie, smrť a láska, pominuteľnosť náhodného okamžiku, večnosť mýtu a osudovosť histórie. Pralesy Južnej Ameriky, politická aréna, púšť v Novom Mexiku, zbúranisko na periférii Pekingu či priestor karavanu kdesi vo svete zvanom Hollywood - to sú miesta, kde môžeme prežiť jatrivé a inšpirujúce divácke putovanie chodníčkami, križovatkami a diaľnicami ľudského času.
(oficiální text distributora)
Recenze (91)
Sedm režisérů, sedm příběhů, sedm krát deset minut. Každý z režisérů se své desetiminutovky zhostil po svém, a dle toho - bohužel - také vypadá celý film. Každý z příběhů sice má své kouzlo, ale díky tomu, že každý spadá do naprosto odlišného žárnu - od politického dokumentu mapující volby v USA (Spike Lee) přes drama s nemocným dítětem (Victor Erice), pohled do života celebrity (Jim Jarmusch) až třebas po jedno obyčejné rozhodnutí, které změní zbytek celého života (Aki Kaurismaki). Záměrně jsem si nechal na konec výbornou povídku Wim Wenderse - o chlápkovi, který se nedopatřením předávkoval, ví o tom a má jen pár minut aby se dostal do nemocnice než drogy začnou působit. Halucinace, vizuální stránka i hudební naprosto skvělé. A nakonec i povídka Kaige Chena o jednom neobyčejném stěhování - něco tak milého, ale i neskutečně smutného i veselého zároveň se jen tak nevidí. Takže z Wenderse a Chena natočit celovečeráky, a zbytek vyhodit ... ()
Aki Kaurismäki - Psi nemajú peklo *** ; Víctor Erice - Čára života *** ; Werner Herzog - Dalších deset tisíc let **** ; Jim Jarmusch - Interiér Přívěs Noc *** ; Wim Wenders - Dvanáct mil do Trony ***** ; Spike Lee - Vokradli nás ***** ; Chen Kaige - 100 neviditelných květin ****. ()
Pravda, že díky jedné povídce by mi to ve finále průměrově spadlo na 4*, ale kromě té jedné se mi líbily všechny a většině jsem dal plný počet, takže nakonec i celou antologii hodnotím plným počtem, byť to jeden z režisérů výrazně zkazil... No, rozeberu každou povídku postupně: Aki Kaurismäki - Za 10 minut se dá stihnout víc, než by si kdo myslel a Kaurismäki to ukázal dost dobře, ve svém tradičním stylu, který já osobně mám celkem rád. (4*) Victor Erice - Pro mě neznámý režisér, co jsem koukal, moc filmů nenatočil. Jeho povídka ale špatná nebyla, začne teda celkem nijak, ale potom vyzní celkem zajímavě. (4*) Werner Herzog - Herzog natočil dokument o zániku jedné civilizace, jedné kultury, jednoho domorodého kmene. Má to lehce mysteriózní atmosféru a ve finále je to i celkem smutné. (5*) Jim Jarmusch - Herečka má pauzu, zapálí si cigaretu a někomu volá. Chce mít klid sama pro sebe, ale je neustále vyrušována ostatními, nakonec ani nestihne dokouřit cigaretu a musí zase na scénu... Jo, takový pocit zná asi každý, kdy chce chvíli klidu a času sám pro sebe a nemá ho. Tátovi by se tahle povídka asi líbila, každopádně mě se povídka líbila a má takovou typickou Jarmuschovu atmosféru (5*) Wim Wenders - No, od Wenderse bych něco tak akčního nečekal, ale ono to funguje naprosto skvěle, je to dost napínavé a plně to splňuje zadání. Je to i dost dobře udělané. Tohle se Wendersovi dost povedlo a podle mě tu má nejlepší povídku. (5*) Spike Lee - Spike Lee natočil dokument, co vypadá jako většina dokumentů, věnuje se v něm prezidentským volbám Bush vs. Gore a tomu, že to celé bylo zmanipulované. Jestli to tak je nebo ne rozebírat nebudu, mě jde o to, že to je strašně nezajímavé, nudné, vypadá to jako každý libovolný dokument co najdete na YouTube nebo co dávají na Prima Zoom a se zadáním to souvisí minimálně a celé to jenom kazí jinak skvělou antologii (2*) Kaige Chen - Další pro mě neznámý režisér, ale po jeho povídce se na nějaký jeho film asi podívám. Dokázal totiž v deseti minutách vytvořit zajímavý a poutavý příběh, který je jak zábavný, tak i smutný a celé to je dokonale skloubené dohromady, že jsem se až divil. Fakt, perfektní překvapení na závěr. (5*). Nakonec z toho je fakt zajímavá antologie, ve které mě většina tvůrců fascinovala nebo minimálně zaujala (kromě Spikea Leeho, teď už to můžu napsat) a celkově jí dávám 5*, protože výběr režisérů byl výborný (až na Leeho). V brzké době si seženu druhou antologii, v něm je dokonce i český zástupce, tak jsem zvědavý, jakou bude mít povídku. První antologie je za 5*. ()
Po Coffee and Cigarettes a Night on Earth moje tretie stretnutie s filmom pozostávajúcim z viacerých na seba nenavezujúcich krátkych poviedok, tentoraz v réžii siedmich režisérov. Každý z nich prináša svoj osobitý príbeh – menej alebo viac zaujímavý. Mne osobne prišiel ako najprepracovanejší, posledný film - 100 Flowers Hidden Deep. ()
1) První segment byl dle mého názoru tematicky prostý, ale přesto v sobě jeho poselství skrývalo určitou vnitřní sílu. Po stránce režie se zde objevilo několik příjemných a zajímavých nápadů (pro civilizaci, která si zvykla vše vypočítávat do nejmenšího detailu, je tato lidská svoboda a nevázanost poměrně absurdním motivem; živá kapela), ale přesto byla pro mne tato část pojatá neinvenčně, nudně. Nebavilo mne to. A vzhledem k tomu, jak hluboce se film snaží působit, to taky nebyla žádná zvláštní pecka. 2) 28.6.1940 mohl zemřít člověk, ale nezemřel... Tak tato miniatura mne na rozdíl od předchozí nebetyčně uchvátila. Zvláštní - už od začátku jsem věděl, že se mi to bude líbit - a taky že jo! Mozek se příjemně namáhá, ve vztahu k ústřednímu tématu celého povídkového snímku může dosazovat jednotlivým výjevům a obrazům různé významy a nakonec se mu dostane rozřešení. Vizuálně vytříbené a celkově tak nějak "krásné". 3) Možná to bude znít hrozně necitelně, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mne vnější rovina tohoto segmentu (vymírání domorodého brazilského kmene) nějak moc vzrušila. Jestli je to pravda (přičemž to je de facto jedno, jelikož takové věci se skutečně dějí), je to samozřejmě naprosto zničující a hrozné, ale obecně nemám moc rád výjevy z rozvojových oblastí, jelikož mi to prostředí nic neříká a nedokážu se do toho naplno ponořit. Vnitřní rovina, která popisuje střetávání minulosti a budoucnosti, kontrastem dospívá k úvahám, které minimálně stojí za zamyšlení. Každopádně to není natolik dlouhé, že by bylo ztrátou času podívat se na to, ale celým svým pojetím mne to opět minulo. Hodnoceno čistě divácky: "nenadchne - neurazí". To je pro umělecké dílo nejhorší možné ohodnocení. 4) Co k tomu dodat? Nudná kontemplace. Celkem vtipný je fakt, že autor nám předkládá události, které se dějí jakoby mimo čas - spočinutí člověka před tím, než se opět pustí do věčného koloběhu práce-domů-spát-práce-domů-spát-... Ve skutečnosti ale tato chvíle zastavení při nádherné hudbě působí daleko hlubším dojmem než všechen ten humbuk okolo protagonistky. Problém je v tom, že Jarmusch zachycuje chvíli, jejíž podstata (která je pohříchu tematickou náplní tohoto segmentu) je nesdělitelná, pokud není využíváno impresionistických metod. A impresionistický dojem opravdu nevznikne tak, že namířím kameru na hlavní postavu a budu si myslet, že z toho vzejde nějaká přidaná hodnota. Minifilm, který si divák musí domyslet. Což mi obecně nevadí, když daný snímek dá divákovi "něco", kvůli čemu by mu stálo za to se s nějakým domýšlením vůbec obtěžovat (ačkoliv to by mělo být lidem obecně blízké a měli by v tom vidět podstatu - už jenom v aktu přemýšlení samotném). Nicméně Jarmusch se zachoval podobně, jako kdybych dal někomu do ruky úplně bílou Rubikovu kostku a řekl mu: "Tak, a teď si tam představ jednotlivé barvy a slož jí". Objektu to sice působí potěšení z rozvíjení vlastní fantazie, ale subjektivní autor takového zadání je diletant, který nic nevymyslí a chtěl by za to pochválit. A taky jsem trochu skeptický k režisérům, které ostatní velebí až na půdu. 5) Audiovizuální pecka, která skvěle pracuje s nadupaným tempem a má sice poněkud konvenční, zato však strhující nápad. 6) Jako zajímavá historka při posezení v hospodě je to dobré a má to svoje "kouzlo", ale jako film? 7) Vynikající nápad a kdyby nebylo animované vložky, tak i vynikající zpracování. Intimní komorní drama v specifickém asijském hávu.......Celkově je cyklus dost nevyvážený a na to, jak velká jména se na jeho výrobě podílela (přičemž s každou autorskou osobností jsem se zde setkal poprvé) mi výsledek přišel značně podměrečný. Dva segmenty stojí za zhlédnutí (Wenders, Chen) a jeden bych si bez váhání pustil znovu (Erice). Zbytek mne nijak nepobouřil, ale také nijak nezaujal (vyjma několika zajímavých informací - vymírání kmenů + zákulisí prezidentských voleb). Doufám, že styl těchto, pro mne nepovedených, segmentů nevypovídá příliš o kvalitě jednotlivých režisérů. Zkusím od každého ještě několik klasicky dlouhých snímků a poté uvidím, jestli byl můj první úsudek správný, nebo jestli těmto tvůrcům pouze nesedlo téma či metráž. () (méně) (více)
Zajímavosti (1)
- Režisér Víctor Erice natočil segment s názvom "Lifeline" ako farebný, no neskôr sa rozhodol, že ho vydá čiernobiely. (eurika)
Reklama