Návrat do Cold Mountain

Návrat do Cold Mountain měl být obrovským příběhem na pozadí zuřivé války, místo toho ho Anthony Minghella roztříštil do několika menších epizodek s nemálo cameo roličkami a tím, co nezůstalo v rovině slibů, je pouze perfektně odvedená vizuální stránka. Nádech války se vytratí po úvodní desetiminutovce (honička s národní gardou by se mohla odehrávat v jakémkoliv jiném žánru), velkoryse nastíněná premisa velkofilmu zmizí jako pára nad hrncem a do popředí se tlačí kombinace skoro pohádkové road-movie a venkovského dramatu. A když to není místy úplně ono, jak jsem napsal výše, oko si smlsne téměř v kterémkoliv momentě. Překrásné exteriéry, rozmanitá paleta barev, prosluněná pole, skoro to až svádí zhluboka se nadýchnout. Jude Law předvádí, že umí zahrát naprosto vše, velkým překvapením je pak Renée Zellweger, která ve všech (bohužel i vážnějších) scénách strhává pozornost na sebe. Jinak je však Návrat do Cold Mountain zářným příkladem toho, kolik herci dokáží zachránit, když není možnost opřít se o scénář. Ten je totiž díky své přímočarosti určitě největší slabinou tohoto jinak ambiciózního celku. (03.02.2004)

Tento film je podla mna omnoho lepsi ako reziserov Anglicky pacient, ktory povazujem za najslabsi oscarovy film za poslednych 15 rokov. Jude Law bol v tejto ulohe nominovany na Oscara a Renée Zellweger ma uz za tuto vedlajsiu ulohu sosku doma, pricom som si vsimol aj vynikajuci vykon Natalie Portman, ktora sa od Leona zmenila na nepoznanie. Hudba Gabriela Yareda bola tiez nadherna, zabery z vojny velmi dobre natocene. Vo chvilach, ked som sa bal, ze sa bude film vlacit nudnym tempom, vzdy prisla nejaka dramaticka chvila, ktora mi nedala vydychnut. Skoda, ze 18.03.2008 tento talentovany reziser zomrel vo veku 54 rokov, pretoze uz sa nedockam dalsich podobne kvalitnych filmov, ako napriklad Talentovany pan Ripley....... 08.05.2008 (08.05.2008)

Byl bych s návratem do Cold Mountain neměl problém, kdyby zůstal filmem o návratu vojáka z dosud neskončené občanské války v USA domů, o teroru domobrany či potížích opuštěné ženy s hospodařením. Co by mně přišlo dosti, možná by jiným přišlo málo a tak bylo nutné film nějak ošperkovat a jelikož bižuterie je levnější a na první pohled i vypadá lépe, použil Minghella právě ji. Všeliké postavy tak vymýšlejí nepřirozená (ale originální a zdánlivě hluboká) pacifistická hesla, mají plno romantických řečí, když jim jde o kejhák a vůbec žvaní jako romantik, kterého někdo prvně vzal na pivo. Nejlepší (a kolikrát opravdu dobré) jsou ty scény, kde postavy mluví minimálně, případně se alespoň netváří, že říkají něco objevného... Nejstrašnější, bohužel převelice přítomný motiv je Láska. Láska, kterou voják ke své milé chová po pár dnech známosti a letech odloučení. Láska, z které čerpá sílu pokaždé, když mu dochází. Láska rozhýbává jeho nohy. Každý moment, který mohl nějak způsobně vyznít se obrací v hluboké vzdechy: "Ach, oni se tak milují." Když se Láska objeví, veškerá reflexe jde vniveč. Odyssea, ve které v každé sloce Oddyseus vzývá Penelopé zatímco ta maká na poli se stachanovcem s prořízlou hubou v sukních a na oplátku vzývá Odyssea, pro mě prostě a jednoduše není. Silné **. (29.03.2010)

"Oni způsobili tohle počasí a teď stojí v dešti a říkají ,doprdele, ono prší!' " Když si jeden můj oblíbený a bohužel už neaktivní blogger položil otázku, zda v občanské válce vůbec existují civilisté, možná měl čerstvě za sebou tohle... a možná vůbec ne. Každopádně na otázku, jak se vedlo těm, kteří to prostě chtěli nějak přežít, má Návrat odpověď jasnou. Jen bych docela chtěla vidět ty vékávéčkové fanynky, které se k tomuhle nechaly přilákat nálepkou filmu pro ženy, jakkoli tu láska a touha mají své nezastupitelné místo a v podání nepřekonatelného vypravěče Minghelly (bohužel už vyprávějícího pouze nebeskému publiku) je příběh jednoho skleníkového motýlka, kterému byl násilím setřen pel, aby se pod ním vyloupla silná a odvážná ženská, i tisíc dalších příběhů ve stínu křídel bohyně války jak poutavých tak drsných, protože nouze z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad. Ovšem pokud říkáme, že člověk je člověku vlkem, měli bychom se připravit na to, že nás vlci zažalují o urážku na cti... Herecky bez vady až na to, že mě mnohem víc zaujali představitelé vedlejších rolí než hlavní pár (Ada a Ruby měly větší chemii než Ada a Inman), když holt chcete dokázat, že není malých rolí, zavolejte si na to Ribisiho, Portmanovou, Gleesona a P.S. Hoffmana. P.S. Jeden z těch případů, kdy film právem zastínil knižní předlohu. (02.07.2011)

Feministické filmy z přelomu století představují výrazné oživení dosavadního vnímání velkých dějinných událostí. Válka Severu proti Jihu, konflikt Unie a Konfederace, tato druhá americká revoluce krvavostí svého průběhu i krajní bezohledností sváděných bojů musela být dotvořena zhruba dvacetiletým obdobím tzv. rekonstrukce, bez níž by obnova mírového života v USA nebyla vůbec představitelnou. Válčení mužů burcovalo sílu a vůli žen v zázemí. Mateřský motiv, vůdčí myšlenka pozoruhodného díla, je scelujícím, ale i syžet prorůstajícím a integrujícím prvkem. Je v něm i vášeň lásky, i propojenost dvou individuálně strádajících, ale ve svém propojení až ořekvapivě silných žen. Romantický kolorit, další výrazný rys kompozice Minghellova díla, umocňuje krajinně i v detailech silná kamera a strhující výkony obou protagonistek - Kidmanové a Zellwegerové. Silná a přesvědčující je i kresba prostředí amerického maloměsta třetí čtvrtiny 19. století. Feministický pohled - pro někoho snad až překvapivě - neobohacuje "jen" muže, ale určitě paralelně bystří a rozvíjí i vlastní ženskou sebereflexi. A to i v případě díla, které vysoce přesahuje kvalitativní hladinu danou působením perifernějších subžánrů světové kinematografie hraného filmu. (12.09.2007)