Křídla Vánoc

Křídla Vánoc vyhlíží jako dílo talentovaného filmaře, který během několika let tvůrčí nečinnosti nashromáždil víc nápadů, než kolik jich plátno najednou unese. Bohužel se nechtěl jediného z nich vzdát a zřejmě nenašel nikoho, kdo by ho k tomu z nadřízené pozice vyzval. Což dovedlo veškerou jeho snahu k nevyhnutelné implozi. Vzniká paradoxní situace, kdy sice motivů dostáváme ke sledování opravdu mnoho, film působí přesto chudě. Protože jak jedna situace překřikuje druhou, k divákovi se dostane jen nesoustředěný šum, u kterého se tak dobře usíná. Režijní styl roztříštěnost jen potvrzuje. Pokud něco utkvěje v paměti, jsou to montáže. Ach, ty montáže! Velmi efektní způsob, jak dokázat, že umíte kompilovat hezké obrázky, ovšem nutnou nezbytností je objasnit smysl každé z nich, jinak se nepříjemně blížíte tvorbě celovečerního videoklipu. V Křídlech ve velmi nepravidelných intervalech přicházejí podobně vtíravě jako pěvecká vystoupení v muzikálech a málokdy chápeme, proč zde jsou a proč najednou po vypjatém momentu hraje zrovna tahle pohodová (povětšinou navíc velmi stereotypní) hudba a hrdinové skotačí jak na mejdanu. Karin Babinská hezké obrázky umí. Její velké detaily sice někdy působí poněkud tísnivě, ovšem to nemusí být považováno ani tak za chybu, jako spíš za navození nálady. Plně pracuje s obrazem a její výjevy nikdy nejsou prázdné, jak jsme u tuzemských produkcí zvyklí. Opět však většinou chybí jednotící prvek, směřování, motivace. Babinská nevychytala abstraktní, ale jistě snadno pochopitelný pojem "tón". Nahlas obdivuje Sofii Coppolu, přesto zřejmě zapomíná, že její filmy spojuje právě jednotný tón - jedna nálada, kterou ony snímky překlápějí na diváka. Banální, téměř vyprázdněná narace v nich teče jako pomalá řeka, jejíž proud časem své publikum strhne. Křídla tón nemají, přeskakují od jednoho k druhému, jsou nečitelná, emocionálně nesrozumitelná a nezastavující. Kdopak o svátcích klidu ocení tento vysilující maraton? 55 % (14.11.2013)

Klidně si mne kamenujte, ale Křídla Vánoc se mi libí. I když ji k plnému hodnocení něco chybí a přiznávám, že v podíl na mém hodnocení muže mít osobní zaujatost. Režisérka Karin Babinská netočí filmy jak na běžícím pásu a jak je vidět u Křídel Vánoc a Pusinek dává si na nich o to víc záležet. Taky si vybírá dobrý pracovní tým, včetně herců, kteří mi ke svým rolím sedí - Richard Krajčo, David Novotný, Vica Kerekes, Lenka Vlasáková. Nebojí se rovněž zobrazit témata a problémy drobných obyčejných lidí, což se zas tak často nevidí. Ženské osazenstvo před sálem 9, během předpremiéry 13.11. (ještě, že to nebyl pátek) v Cinemacity šlo na Richarda Krajča, nic proti němu, já jsem šel na Karin Babinskou. Ne však na její ladné a sličné křivky, ale na její práci a na práci jejího tvůrčího kolektivu. Snad budu mít příležitost jít někdy znova. (14.11.2013)

Téměř nikdy se nedivím hodnocení na čsfd...co člověk, to názor, to jiný vkus. Ale tady mi nedá a krk se mi kroutí. Když už dá Česko tak jemný film, s až poetickou pointou, nevtíravý a zároveň pod kůži se zarývající příběh, odskáče to snímek takovýmhle hodnocením :-/ Což ukazuje jenom na nízkou laťku vkusu, kdy každá druhá komerční slátanina, při jejímž sledování můžete mozek poslat na dovolenou, dostává rance hvězd :-D Jsem rád, že mezi vás, co to tak vidíte nepatřím. KŘÍDLA VÁNOC je perfektní podívaná, film, který mě chytnul za city podobně, jako svého času MĚSTO ANDĚLŮ. Poučení, že skrytá, nepromyšlená a horká přání se nemají vyslovovat nahlas....že ne vždy, co si člověk přeje je to, co opravdu chce, že láska je velmi často hned před vašima očima, že štěstí nemusí být nikdy daleko, ale stačí se k němu natáhnout...nehledat v temnotách, neznámo kde, ale rozhlídnout se kolem sebe, na lidi, které znáte, kterým věříte a kteří znají vás. Mám rád filmy, příběhy, které ve mě něco nechají, které dokáží zachytit jakési neviditelné lanko v mé mysli, zatáhnout a spustit tak řadu myšlenek, vzpomínek, tuh a pocitů....mám rád lidskost ukrytou za skrytými obrazy plných touhy a odvahy...mám rád změny, které nám dávají naději a lásku a které nikdo z nás nedokáže, změny, které můžeme vidět jen v takových filmech, číst v knihách....lidská srdce schopná skutků pro lásku, pro život...ne jenom pro povinnosti a pomalé umírání v jakémsi řádu bez něčeho přirozenějšího, přírodního....éteričnost bez předsudků, bez hlubokých zásad a marnivých zvyklostí :-) (01.08.2015)

Moje hodnocení po první projekci bylo natolik rozporuplné (přiznávám zklamání), že jsem film hvězdičkami ani neocenil. Stalo se ale něco zvláštního. Příběhy těch "obyčejných" lidiček se ve mně nějak usadily a v následujících dnech se mi až moc často honily v hlavě. ... Dal jsem tomu čas a po pár týdnech jsem si dal druhou projekci. Až po ní jsem musel tenhle film ocenit. Možná spíš srdcem, ale přiznávám, že Karin Babinská se trefila. Aspoň tedy do mého. ... Díky. (17.06.2014)

Ťažká televízna melanchólia. Atmosféricky "v pohode", na scenári však badať, že naše čs televízie sa živia tvorbou nekonečných televíznych seriálov a prejavuje sa to bohužiaľ aj v kinematografii. Najväčší gól je samozrejme Krajčo so svojimi ružovými slnečnými okuliarmi za každých okolností. Myslel som, že podobný železný prístup k image majú iba slovenskí hiphoperi. V televízii pár dní pred Vianocami sa to dá, platiť si lístok do kina mi však pripadá ako číry nezmysel. (22.12.2014)