Režie:
Harald ReinlScénář:
Harald G. PeterssonKamera:
Ernst W. KalinkeHudba:
Martin BöttcherHrají:
Lex Barker, Pierre Brice, Mario Adorf, Marie Versini, Walter Barnes, Ralf Wolter, Milivoj Popovič-Mavid, Branko Špoljar, Nikša Stefanini, Dunja Rajter (více)Obsahy(2)
První setkání a velké dobrodružství legendárního indiánského náčelníka a jeho hrdinného přítele Old Shatterhanda... V nekonečných pustinách americké prérie znějí hlasy stavebních dělníků a výbuchy dynamitových náloží. Napříč územím indiánů kmene Apačů má vést dráha „železného oře“. Když Vinnetou, syn náčelníka Apačů se svým přítelem a učitelem Klekí-Petrou přijíždějí do ležení bledých tváří protestovat proti bezohlednému zabírání starých indiánských lovišť, je Klekí-Petra zákeřně zavražděn a Vinnetou zajat… Filmové zpodobnění prvního společného dobrodružství ikonické dvojice Vinnetou a Old Shatterhand vzniklo v roce 1963, rok po Pokladu na Stříbrném jezeře. Právě velký kasovní úspěch prvního snímku, jenž původně vznikal jako samostatný projekt, vnuknul tvůrcům v čele s producentem Horstem Wendlandtem myšlenku vytvořit na základě dobrodružných románů Karla Maye mnohadílnou filmovou sérii. Režie se opět ujal Harald Reinl, jenž se již v předchozích letech etabloval coby zkušený řemeslník kriminálek podle předloh Edgara Wallace a sérií mysteriózních krimi s padouchem dr. Mabusem. Štáb i herecký ansámbl zůstal z větší míry stejný jako v případě Pokladu na Stříbrném jezeře. Hlavním přírůstkem po boku hlavních představitelů Pierra Brice, Lexe Barkera, a ostatně i Ralfa Woltera, jenž ztvárnil populární komickou figurku Sama Hawkense, byla mladá francouzská herečka Marie Versiniová, které role křehké Nšo-či vynesla v srdcích nejen německých diváků nehynoucí slávu. Partu ústředního záporáka Santera se zhostil populární charakterní herec Mario Adorf. Film, jenž se natáčel v letních měsících roku 1963 v exteriérech v Jugoslávii, měl premiéru v prosinci a stal se nejúspěšnějším německým filmem roku 1964. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (506)
Reinlovy filmy s Vinnetouem považuji za nejlepší dobrodružné filmy pro mládež všech dob. K nim lze ještě připočíst Fregoneseho western "Old Shatterhand". Třebaže příběhy i postavy jsou idealizované, mají tyto filmy vysokou hodnotu. Tu spatřuji především v jednoznačném odlišení dobra a zla, hrdinové jsou vzory čestnosti a statečnosti, ženy se zde chovají jako ženy a muži jako muži, nádherná krajina, romantika, naprosto geniální hudební doprovod v dokonalém souladu s dějem. Filmy potěší a povznášejí, přesně tak, jak si to přál u svých románů Karel May. Rakušan Harald Reinl mayovky pochopil a svým dílem je oslavil. Pro děti ve věku 7 až 14 let jsou to jedny z nejlepších filmů vůbec. ()
.........Před kinem se vlní dlouhá fronta na lístky. Bohužel ti, co stojí na konci řady se dnes již dovnitř nedostanou. Kino hučí jako v úlu. Nás však bůh osvítil, lístky jsme si koupili v předprodeji u známé. Venku se ještě kšeftuje s lupeny do 1. brázdy za "volant", ale my se už úspěšně a postupně probíjíme ke své sedačcce. Přeskakujeme lidi, kteří mají lístky na stání a polehávají stísněni na zemi v uličce na kraji. Je zde nedýchatelno, dusno a všichni čekají kdy to konečně vše vypukne. Uvaděčka ještě příchozím rozdává pár zbylých pohlednic a plakátů s hlavními představiteli. V tu chvíli se už stmívá, sál se zklidňuje a všichni očekáváme na plátně přicházející filmovou pecku...........je rok 1964...... ()
Na Vinnetouvky som sa rad dival hlavne v detstve, pretoze tieto filmy vzdy vysielali v telke hlavne pocas roznych sviatkov a to vzdy obohacovalo inak nudny program, avsak dnes pri tak velkej konkurencii uz to nie je to prave orechove. Ale aj tak som si pozrel prvu cast a celkom ma to bavilo, preto 80%. Som zvedavy, ako sa mi bude pacit dvojka, na ktoru si uz vobec nepamätam. ________ Lex Barker - (Old Shatterhand) +++ Pierre Brice - (Winnetou) +++ Marie Versini - (Nscho-tschi) +++ Mario Adorf - (Frederick Santer) +++ Walter Barnes - (Bill Jones) +++ Chris Howland - (Lord Tuff-Tuff) +++ Ralf Wolter - (Sam Hawkens) +++ Milivoje Popovic-Mavid - (Intschu-tschuna) +++ ()
Známý český cestovatel, sběratel kaktusů Alberto Frič měl jednou besedu se žáky pražské základní školy a když jim líčil své zážitky z pobytu mezi Indiány, přišlo mu z publika několik dotazů, kterým neporozuměl a připadaly mu absurdní. Jal se napravovat pokřivené představy školních dítek o životě indiánských kmenů, jenže narazil na hradbu opovržení. Byl odhalen jako drzý podvodník, protože každé z těchto dětí mělo už jasnou představu o Indiánech z románů Karla Maye. Ten sice nikdy v Americe ani na Balkáně a v Asii, kam situoval své dobrodružné romány, nebyl (vlastně to není úplně pravda, ke stáru právě na základě kritiky, že všechno napsal bez znalosti reálií, aniž by vystrčil nos z Německa, vycestoval na místa, kde se pohybovali jeho literární hrdinové), ale dokázal naplnit představu nejen školní mládeže o tom, jak má vypadat romantický dobrodružný hrdina a zábavný příběh. Nejde mi ani tak o to, že Mayovy příběhy nemají s realitou indiánských společenství a Divokého západu prakticky nic společného, jako spíš o to, že jsou z mého dnešního pohledu tak naivní, až překračují hranice sebeparodie. Vinnetuovy příběhy, stejně jako knižní sérii Ve stínu pádišáha, jsem přelouskal mezi devátým a dvanáctým rokem a už ve 13 mi přišly tak trochu úsměvné a přešel jsem k takovým kouskům, jako byl Tecumseh od Fritze Steubena nebo Dva divoši od Ernesta Setona. K určitému věku zkrátka a dobře Vinnetou patřil, i když i tady je namístě mluvit o minulém čase, protože pro generaci mých dětí už jsou tihle hrdinové "totálně out". Překvapuje mě ale mimořádně vysoké hodnocení, které je v tomhle případě výsledkem mimořádně silné dávky nostalgie. Tenhle jev je ostatně typický nejen pro Mayovky 60. let. Dospělí si zkrátka vybaví, jak úžasně na ně působily tyhle příběhy v dětském věku, i když silně pochybuju, že by byli ochotni sjíždět série příběhů o Vinnetouovi i dnes. Vzpomínám si, jak jsem asi v 15 letech zhlédl Žuta a přísahal si, že tím s filmovým Mayem účtuji naposledy. Z Vinnetouovek už dnes funguje jen hudební motiv, krása vápencových chorvatských pohoří a vzpomínky na dětství. Celkový dojem: 40 %. ()
Soundtrack Martin Böttcher: 1. Old Shatterhand-Melodie ,2. Ölprinz-Melodie ,3. Old Surehand-Melodie ,4. Schut-Melodie ,5. Mason-City-Melodie ,6. Banditen-Thema ,7. Tramp-Melodie ,8. Winnetou-Melodie ,9. Unter Geiern ,10. Grand Canyon-Melodie ,11. Holidays for Bees ,12. Liebesthema ,13. Chinla-River-Song ,14. Apanatschi ,15. Rib-Melodie ()
Galerie (73)
Photo © Jadran Film
Zajímavosti (95)
- Při prvním setkání Old Shatterhanda (Lex Barker) a Sama Hawkense (Ralf Wolter) zazní, že Old Shatterhand je jako „greenhorn“ poprvé na Západě. O něco později ovšem při dohadování se Santerem (Mario Adorf) zazní, že dráhu, obcházející území Apačů, Old Shatterhand osobně vyměřoval - což by znamenalo, že už na Západě byl. (MartinM)
- Napriek tomu, že Pierre Brice (Vinnetou) pred natáčaním nevedel jazdiť na koni, sa v jeho priebehu stal skvelým jazdcom. (gogo76)
- Keď Santer (Mario Adorf) strieľa z okna po ostreľovačoch, typ jeho revolvera sa počas záberov mení. (ČSFD)
Reklama