Vinnetou

Známý český cestovatel, sběratel kaktusů Alberto Frič měl jednou besedu se žáky pražské základní školy a když jim líčil své zážitky z pobytu mezi Indiány, přišlo mu z publika několik dotazů, kterým neporozuměl a připadaly mu absurdní. Jal se napravovat pokřivené představy školních dítek o životě indiánských kmenů, jenže narazil na hradbu opovržení. Byl odhalen jako drzý podvodník, protože každé z těchto dětí mělo už jasnou představu o Indiánech z románů Karla Maye. Ten sice nikdy v Americe ani na Balkáně a v Asii, kam situoval své dobrodružné romány, nebyl (vlastně to není úplně pravda, ke stáru právě na základě kritiky, že všechno napsal bez znalosti reálií, aniž by vystrčil nos z Německa, vycestoval na místa, kde se pohybovali jeho literární hrdinové), ale dokázal naplnit představu nejen školní mládeže o tom, jak má vypadat romantický dobrodružný hrdina a zábavný příběh. Nejde mi ani tak o to, že Mayovy příběhy nemají s realitou indiánských společenství a Divokého západu prakticky nic společného, jako spíš o to, že jsou z mého dnešního pohledu tak naivní, až překračují hranice sebeparodie. Vinnetuovy příběhy, stejně jako knižní sérii Ve stínu pádišáha, jsem přelouskal mezi devátým a dvanáctým rokem a už ve 13 mi přišly tak trochu úsměvné a přešel jsem k takovým kouskům, jako byl Tecumseh od Fritze Steubena nebo Dva divoši od Ernesta Setona. K určitému věku zkrátka a dobře Vinnetou patřil, i když i tady je namístě mluvit o minulém čase, protože pro generaci mých dětí už jsou tihle hrdinové "totálně out". Překvapuje mě ale mimořádně vysoké hodnocení, které je v tomhle případě výsledkem mimořádně silné dávky nostalgie. Tenhle jev je ostatně typický nejen pro Mayovky 60. let. Dospělí si zkrátka vybaví, jak úžasně na ně působily tyhle příběhy v dětském věku, i když silně pochybuju, že by byli ochotni sjíždět série příběhů o Vinnetouovi i dnes. Vzpomínám si, jak jsem asi v 15 letech zhlédl Žuta a přísahal si, že tím s filmovým Mayem účtuji naposledy. Z Vinnetouovek už dnes funguje jen hudební motiv, krása vápencových chorvatských pohoří a vzpomínky na dětství. Celkový dojem: 40 %. (23.11.2013)

Knižní předloha a následné filmové zpracování Vinnetoua mají naprosto rozdílnou poetiku. Karl May byl natolik zdatný vypravěč s neuvěřitelnou invencí a strhujícím popisem, že film těchto kvalit nedosahuje ani omylem. V jedné jediné věci je film lepší než Mayovo dílo, a sice ve výběru dvou hlavních představitelů. V knize nemají až takové charisma, ale nezapomenutelný Pierre Brice jako Vinnetou a Lex Barker jako Old Shatterhand jim ho vtiskli. Film sám o sobě hodnotím jako lehce nadprůměrný, s několika skvělými scénami, ale také velmi vlažný ve vztahu k nepřekonatelné literární předloze, která působí mnohem opravdověji, než poněkud naivně zpracované dobrodružství dvou pokrevních bratrů. Slabší výprava, kýčovitě monumentální hudba, vynikající dabing a jugoslávské exteriéry snad ani nebrat. 60% (26.06.2012)

Možná trochu naivní, možná pokulhávající ve srovnání s literární předlohou, přesto nezapomenutelná podívaná, která měla všechno, co správné dobrodružství mít mělo... pro mě osobně druhá nejlepší zfilmovaná mayovka (tou nejlepší byl Poslední výstřel)... navíc s kouzelnou aurou vzpomínek na dětství, kdy jsem po jejím prvním zhlédnutí svou překližkovou ručnici pobil stříbrnými... připínáčky a pohyboval se výhradně klusem imitujícím Oldu cválajícího na hřbetě Hatatitly... :-) (19.07.2004)

,,Mamííí, Petl mižiká, že není Petl, že je vlah a žabil ho nu-ča-na-kama a oblík ši jeho kůůžííííí!" Nené, nevikám, a jen pvoto, ve vona na mě pvivéééé!" ,,Neplivůů, mamííí, já ci jinou uodinůůů, jšem tu úpuně nešťaštnáááá!"..... Milí smradi, po hádce pohádku, tak zní heslo vyflusaného rodiče. Snad vás dostatečně utaví nutnost napnout veškerou svou roztěkanou pozornost na ubíhající děj. A až zazní zvonec, Santera bude konec, odtáhnete konečně prdět do peřin, zatáhnete víka a vypnete na chvilku ty své vodnatelné hyperaktivní hlavinky, aby tatínek s maminečkou mohli chvilinku znaveně předstírat lásku a orgasmy. Dnešní menu vám servíruje strýček Kulda, proto žádný strach, nebude se vám to líbit. Blilo-neblilo. Romský princ zahořel touhou vyměnit si nějakou tu krev a další tělní tekutiny s Árijcem, který dorazil do oblasti odlehlých sídlišť šířit kulturu, kupříkladu železnicí. Prvotní nedorozumění, při kterém Klekla Petra a chvílemi bylo i dosti teplo u kůlů, vyřešili chlapci bryskně. Vzájemně se fikli, nechali to odkapat do misek a pak to ještě vypili - no ekl východoněmecké hošša peří s jugoslávským komparzem, to miluju! Olda Šetrnej se svým apačským Pátkem překonali v návštěvnosti i Emanuellu, přesně tak, jak si to Karel M.Gay při upouštění mýdla s jelenem v krimu vysnil. (25.08.2013)

Nikdy neokoukané zfilmované pojetí amerického Západu Karla Maye. Filmy se sice mírně lišily od tamní reality, ale i přesto zůstává slušnou sondou do tvrdého života tehdejší doby... Skvělé a hudba od Böttchera je geniálně westernová, díky mistře i tobě, Reinle... Drsný nesmlouvavý Frederic Santer coby perfektní padouch s velkou bandou vrahů a proti nim dva pokrevní bratři. (21.12.2006)