Špinavý trik

Irving je "malým" podvodníčkom z New Yorku. Jedného dňa spozná ambicióznu Edith, s ktorou rozbehne kšeft s úvermi, krytými anglickou bankou. Princíp je jednoduchý. Založíš 5 000$, obratom dostaneš na účet 50 000$. Samozrejme, len fiktívne. Zlaté časy končia potom ako sú obaja podvodníci pristihnutý pri čine agentom FBI, DiMasom. Ak chcú ostať na slobode, musia "prásknuť" štyroch kšeftárov so svojej "branže". Spočiatku jednoduchá cesta za slobodou sa komplikuje akciou - "politik". Agent DiMaso si berie na mušku jedného z najuznávanejších, najobľúbenejších mužov ameriky, Carmina Polita. Podarí sa Irvingovi spoločne s partnerkou dostať z tejto "šlamastiky"? Ani sa nečudujem, že má tento film 62%. Až na záverečné rozuzlenie, NESKUTOČNÁ NERVY DRÁSAJÚCA NUDA, obohatená o tak nelogické kroky a udalosti, že čumím. Tak opatrný človek, ako bol Carmin, ktorý pociťuje pochybnosti, sa dá ukecať osobou, len preto, že bola z Bronxu? Nikto nikoho nepreveruje s kým obchoduje, každí si vzájomne verí ( veď podozrievavosť je gangsterom a podvodníkom predsa "vrodená", snáď nemusím spomínať KRSTNÉHO OTCA ), alebo mám veriť tomu, že boli všetci tak tupí? Vrátane DiMasa, ktorého by som nenechal riadiť ani detskú križovatku. Ešte aj taliansky vraždiaci mafián ( De Niro ), len tak kývne rukou, a čo tam potom, že tu niečo nehrá, hlavne že mám 10 000 000 - Neverím tomuto filmu ani "Ň". V kombinácii "faktov" a "fikcie" rejžovy buď niečo ušlo, alebo je tak neschopný, že nevie pracovať ani s jedným, ani s druhým. Nie je nič žalostnejšie, ako keď si niekto zoberie na "paškál" udalosť, ktorú "napísal" sám život, a takto to domrví. Ani vtipné, ani zábavné. Chvála za záver a herecké obsadenie. Pa slušnej dráme "Fighter" a výbornej romantickej komédii "Silver Linings Playbook" ma Russel veľmi sklamal. (05.03.2014)

„Some of this actually happened.“ Nadsazený úvodní titulek dobře upozorňuje na slabiny i silné stránky Russellova žánrově neukotveného filmu. Ne, nebudeme vás obeznamovat s procedurálními podrobnostmi ústředního švindlu. Kdoví, jak to tehdy vlastně bylo. A ano, stejně jako to, co uvidíte, také Hollywood je jednou velkou hrou na pravdu. Takže budeme sami sobě hodně nastavovat zrcadlo a jiné odrazné plochy a od úvodní scény (příprava na výstup) upozorňovat na performativní rozměr podvodnického „řemesla“. Čili ne fakta a takové jejich dávkování, které by vytvářelo napětí a očekávání, ale sebereflexivní hříčka, bezezbytku patřící hercům. Kvůli upozadění průběhu operace ve prospěch vztahů mezi postavami, které popírají a znovunalézají vlastní identitu, není, co by vyprávěcí konstrukci drželo pohromadě a diváka ve střehu. Trhavý rytmus vyprávění můžeme chápat jako snahu přizpůsobit formu množství vypravěčů, jejich různým povahám a cílům (a hereckým projevům, protože téměř každý herec je naladěný na jiný žánr), osobně jej ale vnímán jako důkaz Russellovy režisérské nedisciplinovanosti, jakkoli zapříčiněné právě přílišnou důvěrou v herce. Podobně i manýristické využívání některých stylistických postupů (prudké nájezdy kamery) nebo samoúčelné zapojování dobové hudby svědčí o tom, že Russell řemeslo sice zvládá a ví, jak natočit „cool“ scénu, ale režíruje nekoncepčně. Záměny identit, žánrů, rytmu a vypravěčů jsou zprvu zábavné a film díky nim nepostrádá švih. Nadbytek obrazů a slov, jež v zásadě tvrdí stále totéž (a tvrdí to mnohem přímočařeji než třeba Preston Sturges v nestárnoucí The Lady Eve, ke které by zřejmě měla odkazovat postava Amy Adams) ale vinou beztvaré režie a bezvýznamné zápletky omrzí mnohem dříve než třeba ve Vlkovi z Wall Street, jenž se díky koncentrovanější a koherentnější naraci jeví jako výrazně kratší film. Před úplným odmítnutím a rychlým zapomenutím film, jak už se u Russella stává zvykem, zachraňují herci. Bradley Cooper a Jennifer Lawrence, jakkoli zábavní, se sice zapomněli přepnout z excentricky komediálního módu z Terapie láskou a obludná (s)exploatace těla Amy Adams postavu Sydney zbytečně zplošťuje a ubírá jí na ambivalentnosti, ale minimálně Christian Bale už pár let nevypadal tak špatně a nehrál tak dobře. 65% (21.01.2014)

Snaží li se někdo namalovat na zeď kosočtverec, bude to pořád kunda, i když pečlivě namíchá barvy a použije exkluzivní štětce z koňských žíní. Obsah a obsazení mě nadchlo, těšil jsem se jak cigoš na sociální dávky, a pak jsem dvě hodiny otráveně sledoval, jak se partička pitoreskních figurek v podání špičkových herců marně pokouší vytlačit scenáristickou zácpu a ukojit režisérské ambice egoistického, artového psychotika. Je z toho chaotická, neředěná dávka koncentrované, žvanivé nudy, určená zejména pro notorické okusovače nehtů, hloubavé sociální rádobyinženýry a všechny ty, co jsou schopni opětkovat i Příjezd lokomotivy. To takový já opět neváhám sáhnout k odborným, erudovaným, filmově teoretickým termitům a s klidem to označit za "Iritující pičovinu". (07.01.2014)

Všechny ty nominace jsou pochopitelné, ale nebavilo by mne koukat na to znovu a když, tak jen kvůli některým málo scénám, které stojí za to především díky fantastickým hereckým výkonům, skvělé estetice, kostýmům a povzbujícím hudebním flákům sedmdesátých let. Ovšem vyladěné to je až běda a divák, která prokoukne sofistikované motivace postav a skvělou psychologii, bude spokojen. Nikoliv však ohromen. Na to je to příliš pomalé a nevyrovnané s x hluchými a zbytečnými momenty, kde nezbývá než se opájet skvělým vizuálem a to je při konverzačním filmu ne úplně v pořádku. (27.06.2014)

Film jako celek je jak adidas bez pruhů, největší svaly má v jednotlivých scénách a hereckých výkonech. Christian se tady vypjal a předved jeden z nejvtipnějších minimalismů vůbec a ta jeho blonďatá manželka by mohla tu svou blbost vystavovat, protože co slovo to perla. Bobyho desetiminutovka potěšila, ale ve stínu pod fíky bych zkrátka sledoval radši jiný filmíky. (22.01.2014)