Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

No, na mé poměry celkem drsný, násilný, sexuálně explicitní a krvavý film. Hlavní postavou je bezohledný, nadutý a sprostý gangster Albert Spica, který rád vysedává ve své drahé restauraci Le Hollandais, ve které mu dělá manažera francouzský kuchař jménem Richard Boarst. Spica je neustále obklopen svými padouchy, kteří musejí poslouchat jeho chlípné, nechutné a nevhodné kecy, kterými je a také svou ženu ponižuje, a oni to musí strpět. Jakmile má ovšem někdo jiný jakoukoliv jen lehce nevhodnou připomínku, tak jej začne hned moralizovat, ať tak nemluví před ženami. Jeho chování způsobuje konfrontace s obsluhou a také s jeho vlastními zákazníky, kteří tam pak nechtějí chodil, ale mu jejich prachy nechybí. Také je to podezřívavý a nemilosrdný sadista, což je ukázáno hned na začátku, kdy mu jeho manažer dluží peníze, a tak jej nechá v přístavu svléci donaha, pomaže jej hovny a nakonec jej pochčije. Prostě zmrd až do morku kostí. Jeho žena, postarší zachovalá panička Georgina, také není úplně čistá bytost. Zakouká se do jednoho stálého hosta, který tiše vysedává sám u stolu a čte si knihy - židovského majitele knihkupectví jménem Michael. Díky pomoci obsluhy se s ním intimně schází na hajzlech a také ve skladech za kuchyní, kde spolu zuřivě kopulují - kozi jsou vidět, kopulační pohyby ne tolik. Jednoho dne se Spicovy vysměje jedna ženská od jeho kumpána, která mu řekne, že je mu Georgina nevěrná. Ti dva se spolu musí schovat do Michaelova knihkupectví. Dopravit se do něj musí v dodávce, plné zkaženého smradlavého masa. Předtím byly v jiné dodávce objeven zdroj smradu - shnilé ryby, prolezlé červy. Hnusu je ve filmu také dost. Manažer Boarst posílá schovanému mileneckému párečku jídlo přes svého zaměstnance, mladého blonďatého chlapce Pupa, který si při práci nahlas zpívá svým sopránem. Spica si jej odchytne a začne jej brutálně mučit, než si všimne knihy v jeho ruce, na které je lokace knihkupectví. Krutosti v tomto filmu nejsou výjimkou. Po ulici pobíhají toulaví psi, a jednoho z nich Spica srazí, když nasraně odjíždí autem. Chudák pes zůstane ležet kňučící zakrvácený na cestě. Spicovy muži naběhnou do Michaelova knihkupectví zrovna, když je Georgina na návštěvě u Pupa v nemocnici. Michaela čeká krutá smrt - Spicův hlavní muž Mitchel mu cpe do chřtánu stránky z jeho knih tak dlouho, až to přestane Spicu bavit a nechá to rychle ukončit. Po návratu jeho tělo objeví Georgina, vytáhne mu z úst stránku o Velké francouzské revoluci a usne vedle jeho mrtvoly. Další den navštíví Richarda a přemlouvá jej k tomu, aby upekl Michaelovo tělo. Nechutnosti se tedy stupňují a graduje to tím nejhnusnějším koncem filmu, jaký jsem kdy viděl. Konec lze považovat za jakýsi happy-end, i když vyloženě happy-end ke zblití. Ale byl to dobrý film, skvělý scénář, dobré hlášky (především od hlavního záporáka Spicy) a dobře vystavěný příběh. (26.03.2023)

Krásný, zvláštní film. Zaujme hlavně netradiční výtvrarná stylizace. (22.01.2012)

Dobře natočený film, dobrá filmařina, dobré postavy, s tím spojení dobří herci a k tomu neméně dobré kulisy, ale na úkor toho naprosto šílená hovadina. (02.02.2013)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $7,724,701║Tržby Celosvetovo $8,364,701║ (24.01.2009)

Scénář: Peter Greenaway .. Bizarní pokrm. (29.05.2008)

Dosti neobvyklé a dlouhou dobu fakt zábavné. Geniální Michael Gambon tam furt cedí neuvěřitelný hlášky a je to prostě prdel. I to tajné pošukávání mě bavilo. Bohužel po odhalení tomu, až neuvěřitelně, dojde dech. Najednou jsou tam nudné dialogy, Michael Gambon nikde a já už čekal, kdy to skončí. Je to ale jeden z těch filmů, co člověku utkví. Richard Bohringer je s tim klidnym ksichtem k sežrání a ta barevná stylizace, kdy se všem mění hadry je velice cool. Neuvěřitelně mě tam ale srala jedna věc a to ten hermafroditní mutant, co tam tak furt zpíval. Věřím, že se to někomu líbí, ale já měl chuť si podřezat žíly. (28.01.2012)

Představa vesmíru v restauraci. Parkoviště je svět, kuchyně je očistec, dámské záchody jsou nebe, jídelna je peklo! Peklo je řízené Michaelem Gobonem v roli excelentního,cholerického satana,z kterého má každý respekt. Při sledování jsem se cítil,jako bych seděl v hledišti na divadelním představení za doprovodu vskutku pekelného soundtracku. Tenhle film je tak rafinovaný,smyslný,inteligentní,důvptiný a tak zvláštní,že by si jej nikdo neměl nechat ujít. (13.12.2013)

Bohužel se mi líbilo všechno kromě příběhu. Greenaway u mě asi nezaboduje. (26.06.2011)

Slušně bizardní záležitost a to jak obsahem, tak formou i zpracováním. Divadelní prostředí, hysterické scény, nahota, černočerný humor a jedna "sladká" (či slaná a kořeněná) pomsta. Je to fakt docela zvláštní věc, člověk u toho vydrží celý dvě hodiny, přitom sleduje skoro pořád jen hysterické řádění cholerického, žárlivého a úchylného šmejda, který má navíc ještě moc. Výborná je postava kuchaře, takzvané typické "šedé eminemce", přesně jako v životě nenápadný hybatel vším ... Láska a sex, lidské touhy, potřeby ... nakonec si člověk říká, je to celé jen o šukání nebo o žrádle?? :-)) (05.01.2012)

Artová podivnost. V hlavní roli cholerický Brumbál, bobr Helen Mirren a spousta rudé barvy. (02.06.2016)

Jednou hrajete ctihodnou královnu Alžbětu II., podruhé nevěrnou manželku, která nechtěnému divákovi nechává pohledem obtěžkat své bobří zviřátko ... Režisér Peter Greenaway je původně malíř a je to dost znát. Veškeré dekorace jsou barevně vytříbené a divák gurmán si tak jistě pošmákne. K tomu hraje výtečná hudba a Michael Gambon vede sáhodlouhé nikým nepřerušované monology na téma zrádlo, sex a další radovánky. Málo řečí, o to více akce zase v podání Helen Mirren. Škoda jen, že druhá půlka filmu nebyla trochu prostříhána. (16.06.2010)

Přijde mi skoro hloupé tomu vytýkat "hluchá místa", když to je zároveň tak moc geniální. (07.08.2013)

Kus, který mě nemilosrdně přibil v kině do křesla, a donutil mě zírat bez dechu až do konce. Fascinující mistrovská orgie. Velká filmařina po všech stránkách. Šokující, ale pravdivé. Bizarní, kruté, ale ze života. Tenhle film je povinnost. [Jen tak na okraj: Díky "Kuchařovi" se seznámili mí dva oblíbenci, Helen Mirren a Charles Bukowski. Buk si totiž na nějaké hollywoodské party všimnul Helen, a hned na ni pokřikoval: "Tak co, jak bylo v tom mrazícím boxu?" Helen byla posledním člověkem, se kterým Bukowski zachlastal.] (23.07.2006)

Peter Greenaway tentokát uvařil opravdu vydatnou gastronomickou lahůdku. Výkon Michaela Gambona (zloděje) je k sežrání (kdyby se nemastné neslané Akademii nedělalo špatně od žaludku ze silně kořeněných filmových porcí s ratingem NC-17, musela by jeho gurmánský výkon náležitě ocenit). Také Alan Howard (milenec) chutná skvěle, navíc je na plátně pečený vařený. Nymanova ústřední skladba "Memorial" je taky žrádlo. Celý film jsem spořádal na posezení a chci nášup! Všem hladovějícím filmovým labužníkům doporučuji (ale vegetariáni ať raději nejprve opatrně okoštují, nemuseli by hlavní chod strávit). (17.02.2005)

(1001) Strašně jsem se těšila na Tima Rotha, ale on tam nakonec jenom seděl u stolu a říhal. A takový dojem mám z celého filmu. Mám ráda afektovanou metodu, když se skrz ni dostanu ke katarzi. Tohle pro mě bylo jen hlasité a oplzlé. (28.09.2012)

Peter Greenaway je hodně svébytný filmař, který neodolatelně přitahuje vytříbené estéty, nepočetné filmové fajnšmekry a početnou armádu snobů (neškareďte se, já dobře vím, že právě vy patříte do těch prvních dvou kategorií), zatímco průměrný filmový divák nad ním krčí rameny a neví si s jeho dílky rady. Greenaway ani tak netočí filmy, jako spíš inscenuje obrazy. Posuzovány samy o sobě můžou být považovány za vrchol estetiky, jenže je to celé strašně přestylizované, pozérské a odtržené od reality. Příběh vůbec není podstatný a myslím, že by bylo lepší navštívit nějakou galerii, než sledovat více než 2 hodiny samoúčelné dekadentní hříčky. Za řemeslo, tzn. scénu se spoustou vychytaných detailů, kameru a herecké obsazení jsou to 2* a 40 % celkového dojmu. To ostatní jde mimo mě... (19.05.2011)

„Vítej zpátky. Očistila sis prkýnko, než jsi na něj uložila svou zadnici? Nikdy nevíš, co můžeš chytit, záchodová prkýnka jsou jako minová pole.“ Neotřele a krapet vulgárně zábavný je film po dlouhou dobu, i když postupně začne přituhovat a humoru v následku toho ubývat. Ale toho není potřeba litovat, protože drsné finále rozhodně stojí za to! Nicméně, vůbec největší důraz je kladen na výtvarnou stránku. Je zde spousta barev (s primárně dominantní červenou, která je typická pro prostory restaurace) a režisér si s nimi rád hraje (čehož si lze pěkně všimnout na kostýmech). A ta mizanscéna…už dlouho jsem neviděl tak bohatou (nebo přeplácanou, záleží na úhlu pohledu), chvílemi mi přišlo až škoda, že toho tam nacpali tolik, protože pokud si film zrovna nemůžete „pauznout“, tak o mnoho detailů pravděpodobně přijdete. Nechybí také spousta drobných nechutností (ve kterých se režisér zjevně vyžívá) a samozřejmě výborná hudba, která hned na začátku po pár tónech prozradí svého autora (i když ta v Zet a dvě nuly mě přece jenom uhranula o něco více). Slabší 4*, film rozhodně není pro každého (a nějaké to prostříhání méně podstatných scén by také myslím prospělo). (10.07.2014)

„Try the cock, Albert. It's a delicacy, and you know where it's been..“ Vytříbenou formou se pyšnící Mechanický pomeranč pro gourmety se zálibou v těžkých jídlech, jenž si můžete vyložit na sto způsobů a na každém z nich asi bude kousek pravdy. Třeba, že zloděj (dokonalé uřvané prase M.Gambon) zosobňuje aroganci vlády Margaret Thatcher a kusem milence jeho ženy, jakožto levicového intelektuála, na němž lze štípat dříví, mu to rozčarovaná společnost dává nakonec "sežrat" a nebo, že kdyby psi káleli čokoládovou pěnu, sbírali by pak jejich páni exkrementy mnohem zodpovědněji a možná by k tomu ani nepotřebovali sáček.. Každopádně Zdenda Pohlreich by měl z dění v restauraci Le Hollandais radost, i když by možná poznamenal, že se to místy táhne jak babí léto podzimem.. (31.05.2011)

Po zhlédnutí Kuchaře, zloděje, jeho ženy a jejího milence začínám mít dojem, že již plně začínám rozumět režisérskému stylu Petera Greenawaye. Nekončící smršť v podstatě nepodstatných konverzací, které jsou jedním ze základních prvků i tohoto snímku a příběh, v němž se kromě několika jednotlivých scén, děj vlastně neodvíjí žádným výrazným směrem. Nevím proč, ale často jsem si během sledování vzpomněla na Saló aneb 120 dnů Sodomy. Michael Gambon je odporný, obtloustlý zmetek, který neustále žvaní a Helen Mirren je zase mlčenlivá, poslušná a nahá krásná. Dokonalá a odporná pomsta zhrzené ženy zakončuje celé toto podivné a originální dílo. (26.12.2012)

Surrealné, ale vůbec ne milé…Konotativní propojení scén aranžovaných do jednotlivých obrazů vycházející z viditelné inspirace Caravaggiem, působí ve výsledku dosti odpudivě. Byť je vizuální stylizace v řadě scén velmi působivá není podepřená kvalitnějším příběhem. Tudíž se z divadelně pojatého světa, sestávajícího se zejména z restauračního prostředí a kopulačních aktů na několik způsobů, stává požitkářské bludiště, ve kterém zabloudil sám autor ale i divák na něhož se valí smrdutý zápach zkaženosti ze všech stran. DODATEK: ukázalo se, že se mi tahle hříčka jen tak z hlavy nevytratila, tudíž si zaslouží ještě jednu šanci. Rozhodně by tento film neměl minout žádného správného knihovníka :) (14.06.2009)