Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Judit Pecháček, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Eva Podzimková, Ondřej Novák, Roman Zach, Igor Bareš, Jiří Wohanka, Ondřej Malý, Taťjana Medvecká (více)Obsahy(1)
Osmdesátá léta v Československu. Mladičká sprinterka Anna (Judit Bárdos) se stává členkou Střediska vrcholového sportu. Její matka (Anna Geislerová) a trenér (Roman Luknár) doufají, že splní kvalifikační limit a postoupí na olympijské hry. Vybočením ze světa tvrdého sportovního drilu je pro Annu pouze milostný vztah s Tomášem (Ondřej Novák). Anně začnou být bez jejího vědomí podávány anabolické steroidy. Její výkonnost stoupá, objevují se ale rovněž první zdravotní problémy. Anna se o přípravcích dozvídá pravdu, a přestože je v sázce její účast na olympiádě, hodlá dál trénovat bez nich. Její matka však doufá, že Anna účast na olympijských hrách využije k emigraci, a rozhodne se jí anabolika pod rouškou neškodných vitaminů aplikovat tajně. (Falcon)
(více)Videa (2)
Recenze (689)
Fair Play je nadprůměrný sportovní film se silným příběhem, který se může plně spolehnout na ústřední téma, tedy dilema v různých podobách (brát? riskovat? překládat? podepsat? emigrovat?) a také herectví především představitelek matky a dcery (docela by mě zajímalo, jestli se mi někdy podaří uslyšet Bárdos nepředabovanou…snad jednou). Na druhou stranu, otázka viny a svědomí je právě ženským hrdinkám docela ulehčována. A další postavy působí zas poněkud jednoduše, v určitých případech skoro až černobíle (včetně Barešovy svině…jenže on je umí hrát s takovým přehledem, že mu to člověk stejně „žere“). I některé dialogy vyznívají lehce naivně, klišoidně. Nicméně, kladné dojmy z filmu převládají, a přestože by tam těch běžeckých scén mohlo být víc, kvituju, že se i v našich končinách někdo pokouší natočit kvalitní sportovní drama, a režisérce za něj posílám slabší 4*. ()
Udělejme si malou statistiku. Je to již čtvrt století, kdy většina českých filmů řeší zlotřilý komunistický režim, bez invence, bez uměleckých schopností, ale ono to u agitek asi není ani třeba. Z toho snímku jsme se dozvěděli, že kdo nebyl estébák, byl disident, nebyl-li ani jedno, byl emigrant. Je tedy s podivem, že režim vydržel tak dlouho, když estébáci byli v tak nevýhodné menšině. Pak jsme se z toho filmu dozvěděli, že po steroidech rostou chlupy a zanikají ňadra. Možná je má Bárdos jen po tatínkovi, ale tomu příliš nevěřím, neboť jsem přesvědčena, že zdravý jedinec mužského pohlaví má prsa větší. Agitační filmy se nikdy příliš nesoustředily na logiku jednání svých postav, ale co je příliš, to už je skutečně moc. Fair Play bylo hodně blbé. A když se vrátím zpět ke statistice, hráli v něm jen dva herci, Geislerová a Bareš. Ty okolní šmíráky nepočítám. Za těch asi 10%, které se věnovaly sportu, bych ráda udělila půl hvězdičky. ()
SPOILERY: Škoda, že to Andrea Sedláčková paradoxně svým postavám ulehčuje. Ani ne tak na rovině tělesnosti, která patří k silným stránkám filmu, protože schopnost Fair Play proklouznout do fyzické intimity a být nepříjemným zážitkem překračuje tuzemské zvyklosti. "Lehký" je film na morální rovině, když zobrazuje selhání postav, které buď nevědí, že selhávají (Anna), selhávají proto, že je k tomu nutí dobré úmysly a odpor k systému (matka). Fair Play z určitého úhlu pohledu může působit jako řetěz vytváření alibi pro to, co by mohlo v jiném kontextu provokativně být "chorobnou rodičovskou ctižádostí". Film není ani tak o dopingu v socialistickém sportu jako spíš o (z mého pohledu) méně pravděpodobném scénáři, kdy anabolika slouží jako zoufalý pokus tupé mašinérii normalizace uniknout. Je sice pěkné, že kolegyně Martina řekne Anně "tak to neber, když je to zakázaný", jenže tohle dilema Anna nakonec nemusí vůbec řešit. Vlastně pak není o kom pochybovat, protože i matka to dělá čistě in bona fide a nakonec symbolicky "zaplatí". Fair Play je tak příjemně stravitelným soft dramatem, které je nesporně poutavě a přehledně odvyprávěné, šikovně nasnímané, ale také nadmíru popisné a významově jednoznačné (fakt se musí matka po sugestivním výslechu v Bartolomějské ještě poblít mezi popelnice? To režisérka tak málo věří účinku té scény?). Je to další z filmů, kde malý člověk morálně triumfuje nad mašinérií moci, zatímco selhání probíhají ve druhém plánu a vlastně jen slouží ke zvýraznění fair play postoje protagonistky. Myslím, že to značně podvazuje působivost a dosah výpovědi. [60%] P. S. Přiznám se, že jsem si v mysli vytvořil vlastní film, kde by slavný osud socialistického bloku na olympiádě v LA byl pro hrdinku až kunderovsky krutým žertem. Asi je to tím, že mě láká fatalistická vize nedávné minulosti, v níž postavy jejich malé lži a kompromisy skutečně doženou. ()
Rob Roy to vystihol úplne presne. Film v médiách prezentovaný ako niečo nové a iné na téma komunizmus, a ono je to pritom úplne to isté, akurát sa tam trochu behá. Atmosféra tak depresívna, akoby za bolševikov neexistovala medzi ľuďmi jediná - čo i len sebemenšia radosť zo života. To ich teda rozhodne neobhajujem, ale všetkého zas s mierou. Ani jedna scéna na odľahčenie, ani jeden úsmev, len všadeprítomná paranoja a utrpenie. Hořící keř robil to isté, Sedláčkovej filmu však chýbajú jeho herecké výkony a hlavne výborný scenár, navyše hlavná predstaviteľka by mala vedieť viac, ako len uveriteľne plakať, pričom ani to jej úplne nejde. 3 hviezdy, 65% za záverečných desať minút. A že to nie je tak násilne ambiciózny nepodarok ako Ve stínu, je bohužiaľ chabá útecha ()
Perfektně vysoustružený snímek, paradoxně možná až moc. Jednoznačná pozitiva jsou zde dusivá atmosféra, parádní kamera a hudba, vhodně vybraný casting. Ovšem jediný problém, který s filmem mám, je scénář, jehož repliky šustí papírem a znějí, jako by vypadly z nějaké laciné příručky pro scenáristy. Víte přesně, co se v dané scéně stane (ba i co přesně postavy řeknou), což je po čím dál tím více ubíjející a ke konci filmu už pomalu k nepřežití. To je bohužel častý problém u autorských filmů, kdy je na pozici režiséra a scenáristy jedna a tatáž osoba. Jinak jde o profesionálně odvedenou práci a poctivé filmařské řemeslo, které se u nás tak často nevidí. Za to rozhodně palec nahoru, ale na zadek jsem si z téhle "férovky" tedy nesedl. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (23)
- Irena (Aňa Geislerová) je ve skutečnosti pouze o 12 let starší než její filmová dcera Anna (Judit Bárdos). (Stanley619)
- Služebním vozem funkcionáře Kracíka (Jiří Wohanka) stojícím před budovou SNB v Bartolomějské ulici je Tatra 613-3. "Šestsettřináctka" v této modernizované podobě se začala vyrábět v lednu 1986, scéna se ale odehrává v roce 1984. I poznávací značka na autě je nesmyslná - série ABB byla přidělována v roce 1967 a na žádné Tatře 613 taková značka být nemůže. (Martin_L)
- Aňa Geislerová (Irena) během natáčení filmu otěhotněla. (morgos)
Reklama