poster

Jako nikdy

  • slovenský

    Ako nikdy

    (festivalový název)
  • anglický

    Like Never Before

Drama / Psychologický

Česko / Slovensko, 2013, 89 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • paascha
    **

    Vlastně jsem to dokoukal jen proto, že mám rád filmy o malířích a mám rád Jirku Schmitzera. Nic jiného jsem na tom nenašel(9.2.2014)

  • heyda
    ***

    Ách jo, z tohodle snad nezle mít jiné než rozporuplné pocity. Myslím si, že ten příběh jako rodinné drama, má solidní základy, herci jsou uvěřitelní, Jana Pidrmanová brutálně sexy, ale jinak zpracování ohromně nudné, bez gradace a bez nápadu. Bohužel na víc jak 55% to u mě nevyleze.(29.4.2014)

  • NinadeL
    ***

    Zdeněk Tyc a další setkání s depresí, smrtí, individualismem, silnými hereckými výkony a velmi zajímavými dialogy. Etudky Špalkové a Medvecké skutečně často připomínají sehraný divadelní duet, Schmitzer si skrze roli jen existuje a závěr je skutečně plnohodnotná katarze. Takže by se nám Zdeněk skutečně našel? Cesty jeho kariéry jsou skutečně křivolaké.(1.8.2015)

  • Tom_Lachtan
    *****

    Fungující atmosféra pozdního léta kombinovaná se zmírajícím Schmitzerem? Kdo by to byl řekl, že to dokáže být tak zábavné (pozor, nezaměňovat slovo "zábavné" za "vtipné"), hlavní díl má na tom excelentní výkon samotného čekatele na Smrtě, ale i překvapivě dobré Petry Špalkové, která krom velmi dobrého hraní zapadá do své role snad vším jako do sebe zapadají důkazy v teoriích Hercula Poirota. Dokonalý tenhle film není, trochu u něj zamrzí nedotaženost snad žádné linie do nějakého jasně definovatelného konce (ha, že bys to byl ty, ty tajemný arte?) a mrzká gradace před očekávaným, pořád je to ale sakra dobře odvedená práce na všech frontách (třeba hudba je jedna z nejlepších z českých v posledních letech).(20.2.2014)

  • Sandiego
    ****

    Zdeněk Tyc je nevyzpytatelný - občas šlápne bolestně vedle (UŽ, El paso), občas se mu podaří zabodovat (Vojtěch, řečený sirotek, Smradi). Jako nikdy je naštěstí druhý ze případů. Díky pozoruhodnému scénáři Markéty Bidlasové se podařilo vytvořit přirozeně se rozvíjející vztahové drama, které má daleko k srdceryvným konstrukcím a zaměřuje se na mnohostranné vykreslení zvláštního vesmíru kolem umírajícího malíře, jenž se s kreativního člověka stává jakousi černou dírou vysávající život ze svého bezprostředního okolí. Naštěstí tradiční ženské spiklenectví a sounáležitost jsou natolik silné, že v magickém venkovském domě nadále vládne kontinuita a vyrovnaná atmosféra, kterou nedokáží zlomit ani občasné záchvaty slabosti, nedorozumění a hořkost z nenaplněného života. Především vykreslení starého venkovského domu plného nevšedních obrazů, soch, starých kusů nábytku a tajuplných zákoutí dodává dramatu silnou atmosféru i punc originality, zvláště když dané prostředí vyvolává až iracionální okamžiky povznášející značně evokativní vyprávění. Díky naprosto vyrovnaným hereckým výkonům v čele s Petrou Špalkovou a Taťánou Medveckou ani občasná dialogová či motivická zaškobrtnutí ani tolik nezabolí (například trochu zbytečný motiv nemožného citového prožitku u postavy mladé dívky, vrcholící příliš explicitním písňovým doprovodem) a právě díky nasazení všech zúčastněných se podařilo plně a hlavně uvěřitelně dotvořit sjednotit složitou strukturu náznaků a na sobě nezávislých momentů. Myslím, že zejména v ženských kategoriích bude při letošním udílení cen poměrně jasno.(17.9.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace