Jako nikdy

Psychologické drama, které je těžko stravitelnou sondu do myšlenkových pochodů postav, jejich vztahů, motivací a konfliktů. Vynikající herecké výkony Petry Špalkové, Jiřího Schmitzera a Taťjany Medvecké se snoubí se skvělým scénářem debutující autorky a s přesnou režií Zdeňka Tyce, kterému se evidentně podařilo nekompromisně realizovat svou vizi. Postavy jsou mimořádně dobře napsané a dialogy inteligentní. Jako nikdy je výjimečný český film nebývalých kvalit. (04.07.2014)

Film Jako nikdy předchází pověst regulérní analýzy tématu smrti a umírání. Holý fakt, že Češi se zmíněnému jevu vyhýbají jako čert kříži, by mohl film katapultovat do středu diváckého zájmu - jsme přeci jen učedlníky Spalovače mrtvol, který neopakovatelným sarkasmem propojil maloměšťáckou idylku s pěkně rozpáleným krematoriem. V případě Jako jindy se ale kmotra zubatá musí spokojit s druhými houslemi: film je spíše o tom, co se stane, když se samorostlému estétovi odehraje před očima (resp. před postelí) celý život. Naštěstí ale je na co koukat. Filmu opravdu chybí odvaha zakousnout se do tématu pořádně hluboko (jako to udělal třeba Haneke ve své Lásce, nebo ještě lépe Nichols ve Vtipu), nebo naopak se satirickým nadhledem (Invaze barbarů). Hodně energie se vkládá do vedlejších motivů, prostor je na utvoření potřebné baladické nálady přelidněn a rušen vedlejšími tématy. Klíčové téma se postupně samo dohledává ve střetu a souznění dvou typů milenek, velmi připomínajících rousseaovský milostný trojúhelník tvořený jednak ženou schopnou sdílet uměleckou a filosofickou reflexi díla, jednak ale i ženou, která tohoto schopna není a miluje "od přírody". Jak P. Špalková, tak T. Medvecká podávají v tomto partu skvělé výkony, typizují dvě tváře ženské lásky a dva archetypy ženy vůbec. Jiří Schmitzer v tomto filmu definitivně prokázal, že je herec evropského formátu. Svůj doušek filosofické nadstavby, který svému umírání podle docela skoupého scénáře měl dát, odevzdal svrchovaně - v jeho podání se divákovi vybaví, že jednou z cest k uskutečnění sebe sama a dovršení existence může být (vedle náboženství a meditace, jak pravil Schopenhauer) i očistné umění. Vangoghovským variacím postupujícího šílení, jak je herec podává, mohl být dán větší prostor. Suma sumárum: velmi dobrý film, spolu s Collete mana nebeská padající v předvečer Kameňáku 4 na palice národa českého. (20.01.2015)

Snímek "Jako nikdy" trpí klasickými příznaky něčeho, co já označuji "český film". Naše tuzemská kinematografie mě totiž stále ujišťuje v tom, že poslední dobou za moc nestojí (čest výjimkám) a když už je film dobrý, tak je to buď komedie, nebo drama. Tento film sice drama je (nebo to alespoň tvrdí jeho tvůrci), ale když jediné dobré scény působí spíše tragikomicky, tak je asi něco špatně. Film je totiž hutně proložen zdlouhavými až nudnými pasážemi, nebo vyloženě "WTF" momenty, o kterých nemáte tuchu, co tam vlastně dělají. Samozřejmě, tvůrci filmu v následující panelové diskusi vysvětlili, že film je plný symbolů a i ty zdánlivě prázdné záběry kamerou něco znamenají. Dobře, beru. Avšak to nic nemění na skutečnosti, že mě film celkově nudil a někdy jsem si v duchu říkal, jestli paní Bidlasová ten scénář nepsala pod vlivem. Proč tedy film vidět? No, herecký výkon pana Schmitzera stojí za to (i když se podle slov producentů ani moc přetvařovat nemusel), o hlučné hádky plné sprostých slov není nouze a na Janu Pidrmanovou se hezky dívá, obzvláště když morduje nožem ryby. Za mě 2* (16.09.2013)

Na český poměry je to překvapivě docela uvěřitelný, neni to nijak otravně vlezlý, ani přehnaně hysterický a dokonce v tom nehraje ani Liška, Vilhelmová nebo Geislerová nějaký sluníčkový lidičky se srdíčkem na správnym místě. Co se týče herců, tak kromě Schmitzera, od kterýho jsem to čekal, že určitě nezahraje špatně, stojí za zmínku hlavně Petra Špalková. Tu jsem do teď znal jenom z různejch menších rolí a nějakejch stupidních seriálů a tady fakt mile překvapila. A teď to horší. Největší problém je v tom, že mě ten příběh prostě nějak nechytnul. Nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil, ale celý to šlo jednim uchem dovnitř a druhym ven. K tomu jsou tam různý podivný scény, který mi připadaly, že se do filmu dostaly omylem. A konec byl nějakej useknutej. Už to vypadá, že se tam začne rozjíždět nějaká další zápletka, ale najednou prostě padnou závěrečný titulky. Ale ty 3 hvězdy nakonec dám. (24.02.2014)

Fungující atmosféra pozdního léta kombinovaná se zmírajícím Schmitzerem? Kdo by to byl řekl, že to dokáže být tak zábavné (pozor, nezaměňovat slovo "zábavné" za "vtipné"), hlavní díl má na tom excelentní výkon samotného čekatele na Smrtě, ale i překvapivě dobré Petry Špalkové, která krom velmi dobrého hraní zapadá do své role snad vším jako do sebe zapadají důkazy v teoriích Hercula Poirota. Dokonalý tenhle film není, trochu u něj zamrzí nedotaženost snad žádné linie do nějakého jasně definovatelného konce (ha, že bys to byl ty, ty tajemný arte?) a mrzká gradace před očekávaným, pořád je to ale sakra dobře odvedená práce na všech frontách (třeba hudba je jedna z nejlepších z českých v posledních letech). (20.02.2014)