Jako nikdy

Viděno na festivalu Finále 2013. O tehdejší předpremiéře bylo nepovoleno psát. Nezklamal, navnadil. Na české poměry ve filmové tvorbě posledních let jde o to lepší, co se dokázalo vyrobit. Na můj vkus ale přesto tento psychologický snímek nezachází do hloubky, kterou bych rád dostal. Nevyužívá tak úplně zcela svého potenciálu, který se zde tak příhodně nabízí. Určitě stojí za to vidět Jiřího Schmitzera v roli malíře Vladimíra. Jeho projev je to nejlepší, co film nabízí. Za zmínku stojí I Petra Špalková v roli Karly a Taťjana Medvecká v roli Jaruny. Další jsou zde víceméně zbyteční. Smrt je modrozelená a zelenomodrá, dělá hluboké díry do duší i do tělesných schránek. Život a touha. Strach, skřeky, chroptění, slzy, smrt, konec... (23.09.2014)

Film Jako nikdy předchází pověst regulérní analýzy tématu smrti a umírání. Holý fakt, že Češi se zmíněnému jevu vyhýbají jako čert kříži, by mohl film katapultovat do středu diváckého zájmu - jsme přeci jen učedlníky Spalovače mrtvol, který neopakovatelným sarkasmem propojil maloměšťáckou idylku s pěkně rozpáleným krematoriem. V případě Jako jindy se ale kmotra zubatá musí spokojit s druhými houslemi: film je spíše o tom, co se stane, když se samorostlému estétovi odehraje před očima (resp. před postelí) celý život. Naštěstí ale je na co koukat. Filmu opravdu chybí odvaha zakousnout se do tématu pořádně hluboko (jako to udělal třeba Haneke ve své Lásce, nebo ještě lépe Nichols ve Vtipu), nebo naopak se satirickým nadhledem (Invaze barbarů). Hodně energie se vkládá do vedlejších motivů, prostor je na utvoření potřebné baladické nálady přelidněn a rušen vedlejšími tématy. Klíčové téma se postupně samo dohledává ve střetu a souznění dvou typů milenek, velmi připomínajících rousseaovský milostný trojúhelník tvořený jednak ženou schopnou sdílet uměleckou a filosofickou reflexi díla, jednak ale i ženou, která tohoto schopna není a miluje "od přírody". Jak P. Špalková, tak T. Medvecká podávají v tomto partu skvělé výkony, typizují dvě tváře ženské lásky a dva archetypy ženy vůbec. Jiří Schmitzer v tomto filmu definitivně prokázal, že je herec evropského formátu. Svůj doušek filosofické nadstavby, který svému umírání podle docela skoupého scénáře měl dát, odevzdal svrchovaně - v jeho podání se divákovi vybaví, že jednou z cest k uskutečnění sebe sama a dovršení existence může být (vedle náboženství a meditace, jak pravil Schopenhauer) i očistné umění. Vangoghovským variacím postupujícího šílení, jak je herec podává, mohl být dán větší prostor. Suma sumárum: velmi dobrý film, spolu s Collete mana nebeská padající v předvečer Kameňáku 4 na palice národa českého. (20.01.2015)

Mám ráda Jiřího Schmitzera a vážím si jeho herectví, ale v tomto snímku mi přišel trošku jako rekvizita.. Bohatě stačilo jen to jak "nemocně" vypadá a prohodit pár kousavých poznámek.. Holky si to zase herecky vynahradily a na Petru Špalkovou a Taťjanu Medveckou se hezky dívalo.. Mrzelo mě, že nám film ukazuje příběh, nikoli jeho podstatu.. Navíc přikládá do kotlíku více postav, než by bylo třeba.. Hodně mi připomínal mnohem silnější díl seriálu "Soukromé pasti" s Bartoškou, kde se řešila eutanazie, tady šlo spíš o vztah dvou rozdílných žen, které spojuje jeden umírající muž.. Hlavní téma příběhu asi je, jak mladá, relativně pohledná a živá žena může milovat a zůstávat s nerudný, nevzhledným, nemocným a starým mužem - budete se divit, ale tohle chápu, jen nám to film bohužel hlouběji nezdělil.. Další linií je vztah bývalé a současné milenky, které spolu dokáží díky muži vcelku civilizovaně vycházet.. Vztah manžela, který toleruje své ženě pečovat o bývalého milence.. Vztah syna k nenáviděnému otci na smrtelné posteli.. Rozhodně zajímavé téma, které stojí z zpracování! (06.02.2014)

Komorní drama, které se nepodbízí (ostatně u Zdeňka Tyce je to docela pravidlem), umí vykreslit postavy, umí pracovat s atmosférou, dokáže vyburcovat herce k výborným výkonům, které jsou uvěřitelné a nehysterické, nebojí se otírat/připomínat důležitá společenská témata. Sympaticky účelný vztahový spletenec nejen o umírání. (02.03.2015)

Skutečně bych chtěla vidět lidi, kteří se ze všech sil starají o umírajícího člověka, který jim neustále sprostě nadává a chová se k nim odporně. U přítelkyně by se to ještě jakž takž pochopit dalo, ale u cizí ženy, co má doma vlastní rodinu, kterou zanedbává? A u syna, o něhož se umírající nestaral, a který si nastěhuje k otci do domu i přítelkyni a té nechá nadávat taky? Petra Špalková hraje postavu, které by každý člověk po pěti minutách raději urval hlavu, než by ji poslouchal a ne ji ještě ke všemu pomáhal! Úplně neuvěřitelné chování postav a taky neuvěřitelně nudně natočené. (22.02.2015)