Funny Games

Geniální. Sofistikovaná, nesmlouvavá, odpudivá a přitom fascinující, detailně promyšlená studie násilí ve filmech, médiích a v lidech samotných. Intelektuální i citová, ultra zábavná jízda. Pro mě ještě lepší než Mechanický pomeranč... (29.08.2014)

Ohľadom nemecko - rakúskeho provokatéra Michaela Hanekeho, musím sa priznať, mám akési RESTY z nedostatočného videnia jeho filmov. Čiernobielu Bielu stuhu som voľakedy dávnejšie zhliadol, a pamätám si, že ma na celej čiare zasiahla, ako ostrý šíp a Láska zaznamenala nevídaný úspech, pretavený do všelijakých filmových ocenení, včetne tých najhlavnejších, ktoré sa odovzdávajú v zámorí. Vskutku som bol následne zvedavý, plný očakávaní na rakúsky snímok FUNNY GAMES, ktorý sa datuje do roku 1997, keď bol premietaný vysoko - nákladný TITANIC, čiže mohlo by sa zdať, že zostane v akomsi zatratenom tieni lepších filmových počinov, z tých časov. V prvom rade musím upozorniť, že s „nepotopitelným parníkom” nemá absolútne nič spoločné ! Vážnu HUDBU v úvode, za doprovodu začiatočných tituliek, čoskoro vystrieda šialená, choromyseľná napodobenina muziky, kde trojčlenná rodina MIERI na typickú oddychovú víkendovú usadlosť, na ktorej by radi relaxovali, bohužiaľ, to by nesmeli pustiť dovnútra istého mladého muža v bielych rukavičkách, čo sa volá Peter. Prišiel poprosiť o vajíčka... A odteraz sa začína poriadne PSYCHO ! Totiž, nie je sám, má kamaráta Paula, ktorý o krátky okamih po jeho príchode, zavíta do tohto domu. Táto podarená dvojica bude extrémne šikanovať, ponižovať, biť, týchto členov rodiny, a tak Anna, Georg a ich syn budú konfrontovaní so psychopatickými, maniakálnymi VRAHMI, ktorí takéto veci už robili aj predtým. Nemecký ovčiak Rolfi pôjde na paškál, ako prvý ! A najväčšia drzosť spočíva v tom, že ten MAGOR PAUL sa pár krát prihovorí divákom do televízneho prijímaču. FAKT, ale fakt neodporúčam pozeranie filmu divákom, ktorí nemajú násilie vo filmoch príliš v láske, pretože by mohli schytať veľkú TRAUMU, ktorú by si nemuseli len tak ľahko vyliečiť ! A vlastne, kto má v obľube pozorovať, ako niekto strašne trpí ? Mal som, čo robiť, aby som sa spamätal z týchto extra presvedčivých obrazov, ktoré neveštili nič dobrého, a statická, minimalistická kamera robí svoje ! PS : Dávajte si pozor, koho púšťate do domu s prosbou o nejakú surovinu na varenie, lebo by sa vám to nemuselo vyplatiť. Aj z pôvodne dôveryhodného jedinca sa môže vykľuť maximálne možný PAKO, ktorý nerozmýšľa nad svojimi skutkami, či by mal mať z nich zlé svedomie. Oni dvaja určite nemajú ani kúsok zvláštneho pocitu z toho, čo praktizujú. (26.08.2017)

Mějte se na pozoru, až si k vám dva příjemně dotěrní chlápkové oděni v bílém přijdou půjčit několik vajíček. To byste nevěřili, jak snadno vás třeba i s celou rodinou dokážou přinutit hrát hru, ve které jste vmanipulováni do rolí malých myšek, ocitajících se ve spárech hravé kočky lačnící po zábavě a kořisti. Začátek hry vás zastihne v plné síle, kdy nečekanému psychickému a fyzickému násilí budete schopni odolávat. Postupně se z vás ale stane ponížená a bezmocná troska odsouzená spoléhat na kočičí milost... - Hra režiséra Hanekeho s divákem. Povedená. Strhující. (13.01.2009)

No tak tohle byla solidní úchylárna. Bizardní humor, jeden hororový moment, dva ulízaní skopčáčci, pár minut totální nudy, ale jinak skvělá podívaná. Výborný scénář a ta němčina, ta prostě tomuhle filmu sedla jak prdel na hrnec. No co víc k tomu povědět, než že tohle nemá obdoby a díky své originalitě si to vyslouží ode mě 4 hvězdičky. Každopádně mezi horory tohle počítat nebudu, protože u Hanekeho filmu se člověk spíš baví než bojí. :-D 75% (22.06.2010)

Přidávám se na stranu zklamaných diváků, kterým jaksi unikal umělecký záměr. Pokud šlo o nějaký vyšinutý art, zaznamenala jsem ho, jako mnozí jiní přede mnou, pouze v nepatřičné formě promluv do kamery a zpětného chodu TV ovladače, místo šoku se však dostavila znechucená nedůvěřivost, jakou manipulaci s divákem Haneke chystá - ukázalo se, že žádnou. A na to, abych snímek chápala jako znepokojivě reálné nebezpečí, byl značně vyumělkovaný, takže, co tu ještě máme, abychom si zasloužili tři hvězdičky? Každopádně herce, kteří odpovídali naturelu filmu natolik, až je člověk podezřívá, že hráli sami sebe, a pak ještě zajímavě natočenou úvodní scénu, jitřící divákovu představivost a stupňující dychtivost očekávání, bohužel, pod tíhou věcí příštích je degradována na nenaplněný příslib. (28.06.2012)

Dva mladíci se zálibou v metafyzice vypadají na první pohled slušně a nevinně. Do svého letního sídla byste je ovšem zřejmě nepozvali. Přesto je radost se na jejich ne nevinné kousky dívat. Ovšem nutno podotknout, že pokud zrovna šibalsky nemrkají do kamery a vůbec nejsou zrovna v záběru, trošlu to ztrácí ten pel cynismu. A ten já ráda. (05.10.2009)

Myslel jsem, že i zrůdnost má své meze, zřejmě ne. Bohužel tohle se opravdu děje a přibývá toho. Rozmazlení nynánci, znudění tím, že mají všechno a žijící v degenerativní realitě stupidních počítačových her. Si chtějí zahrát ,,na živo,,. Lituju hlavně staré a bezmocné lidi. Společnost z nich dělá hloupé a otravné příživníky a podobných forem násilí vůči nim přibývá.Tenhle film není pro normálního diváka a jak to už napsal Tom Hardy odsuzuje a ironizuje i ty kteří se na násilí rádi dívají. (30.06.2012)

O filmu jsem nikde nic nečetl, nevím tedy, jak to Haneke vlastně myslel. Moje interpretace - nejsou to pouze 2 brutální mladíci, ale v režisérovi mají třetího do party. Celý film je paralelou k moci, jakou má režisér nad divákem. Je pouze na režisérovi, jestli vás na konci film zdrtí nebo potěší. Režisér je šéf těch dvou a ve své podstatě je mnohem horší než ten nejsadističtější vrah. (28.03.2013)

Haneke má o sobě poněkud vysoké mínění. Jeho tak pověstná hra s divákem mi neuvěřitelně vadila. Možná to fungovala na sacher pojídající důchodce, ale na mě rozhodně ne. Hraní si s divákem je až moc chtěné, prvoplánové a hlavně namyšlené. Podívejme se třeba na Triera, jenž diváka vydírá často a rád a nemusí k tomu vytvářet obezličky a signály typu: ha ha, teď si s Váma hraju, bacha na to Vy hlupáčci. Nemusí kvůli tomu film přerušovat a vymaňovat se rušivě z jeho formy. Na jedno jsem však režisérovi skočil, přesto, že se jedná o velmi pozdní příspěvek k žánru exploitation, témata narušení osobního prostoru, barbarů deroucích se přes bránu domova a hlavně ohrožení samice či mláděte, mě pudově a civilizačně vždy znepokojí, pokud se jich ujme trochu zkušená ruka (kterou zas Haneke má), byť se samozřejmě jedná o základní postuláty žánru. Zde navíc s výbornými herci a doprovodem Johna Zorna. (22.08.2009)

Tento rakúsky hororový thriller považujem za akéhosi prechodcu súčasnej vlny drsných európskych hororov. Aj keď priameho zobrazenia násilia sa tu divák vlastne nedočká... Čaro tejto snímky je v niečom inom - v jej drzosti, opovážlivosti a mrazivosti. Aj keď sa vo Funny Games vyskytli isté prvky, ktoré nemám rád, na stredoeurópske filmové pomery ide naozaj o skvost. (27.05.2010)

Dostal jsem to samé pro mě nezáživné a moc nezajímavé. (23.11.2018)

Co říct...Za první polovinu filmu bych dal jasných pět,protože je to fakt náser!!!Dva mladíci,kteří dokáží skvělým způsobem terorizovat bezbranou rodinu.Ale zhruba po polovině filmu se snímek začne zbytečně protahovat,některé pasáže jsou přehnaně zdlouhavé.Navíc mluvení jednoho z trýznitelů do kamery na diváka mi přišlo pěkně trapné...Ale to by celkem ještě ušlo,,když přišla scéna s ovladačem...Nevim,zda to má být nějaká fikaně schovaná poenta,ale totálně mi to rozvrátilo pohled na celý film.Závěrečná scéna už k tomu vubec nepomohla.Pro mě veliká škoda,protože kdyby se snímek držel tempa první poloviny,zaručeně by šlo o jeden z nejlepších filmů,co jsem kdy viděl... (03.06.2008)

Vtáčia perspektíva a pokojná vážna hudba, zrazu prerušenie grindovým bordelom a červeným titulom FUNNY GAMES. Zápletka príbuzná "exploitation" žánru, rodina strednej triedy sa stane obeťami narušiteľov ich rodinnej pohody, ktorí nastolia krutovládu urostred ich majetku, robiac ich ponižujúco bezvládnymi. Vo FUNNY GAMES sa objavujú znaky odkazujúce na Kubrickov CLOCKWORK ORANGE, partia násilných týpkov v bielom, vyslovene si užívajúca obete s pátosom, no nesála z nich sympatickosť ani čierna komediálnosť, energickosť, plus George dostáva prezývku "Žoržík". Haneke robí film naozaj NEpríjemným pomocou dlhých statických záberov kamery, drásajúco predlžovanými "konverzačkami", absenciou hudobného podkladu a samozrejme skvelými hercami, alebo taktiež "halloweenskou" hrou tmy a svetla s grindovým "brajglom" v pozadí. Druhá časť je dočasným tichom po búrke, zdanlivým pocitom "je to za nami", Haneke sa dôvtipne a cynicky pohrá "fany gejm" rovno s divákom. A jeho desivé hranie s "clockworkovým" Beavisom and Buttheadom mu ide dychberúco. (30.03.2013)

Asi jsem udělal chybu, když jsem si o filmu předem přečetl několik komentářů, protože nejspíš právě kvůli tomu mě už potom moc nebavil. V sedmadevadesátém možná šokující a originální a převratné, aspoň v Rakousku určitě, dneska už ovšem pro zhýčkaného a nasyceného diváka trochu nuda. Nereálnou zápletku a pitomé chování postav asi nemá smysl scénáři vyčítat, protože "tyhle" filmy jsou takové schválně, navíc tu jde myslím hlavně o vyjádření (a vyvolání) určitých emocí a nastolení určitých otázek, nežli o příběh. Ale jaké emoce ve vás může vyvolat film, jehož aktéři několikrát mrknou do kamery a mluví s obecenstvem jako na divadle? A jehož děj se dá ovládat dálkovým ovladačem? Tahle pseudoartová forma mi vůbec nesedla. Než takovouhle nezáživnou modernu, to si radši příště pustím nějakou oldchoolovou béčkovou vyvražďovačku motorovkou nebo mačetou. (23.01.2016)

Ústredná dvojica boli riadni skurvenci, o to skurvenejší, o čo väčším skurvencom som sa na záver cítil byť ja sám. Kurva Haneke (v dobrom!) nám to pekne natrel. (30.08.2009)

Jako první jsem viděl remake s Naomi Watts a Timem Rothem a ten na mě udělal dojem. Podívat se na originál se mi pak příliš nechtělo, protože jsem byl toho názoru, že ten musí být automaticky horší, ale nebylo tomu tak. Spíš naopak. Oba filmy jsou naprosto identitcké, takže rozhodují výkony herců a ti německy hovořící jsou na tom z mého pohledu lépe. Ať už se jedná o dvojici, bohužel dnes již nežijících herců, Susanne Lothar-Ulrich Mühe, manželů na plátně i v reálu, nebo o podařený páreček psychopatů Arno Frisch a Frank Giering. 100% (22.01.2014)

Psychologické drama jako řemen, jehož součástí budete i Vy, ať chcete nebo ne. "Wir wollen nur die Eiern!" (25.06.2007)

Opravdu hodně rozporuplný dojem. A to tak moc, že v podstatě nevím, co si o tomhle filmu mám myslet. Čekal jsem pořádné psycho a dostal jsem... prostě Funny Games. Zvláštní film ve všech ohledech, ovšem tu "jinakost" bych až zas tak nepřeceňoval. V tomto případě mi to totiž celé přišlo spíš protivné. (03.01.2013)

Tým, že tento krutý thriller "porušuje" základné pravidlá žánru, týkajúce sa hlavne násilia a zabíjania je nepochybne originálny. Michael Haneke ma veľmi milo prekvapil. Viac takýchto filmov, prosím! (12.02.2007)

S husí kůží a s mrazením v zádech sedím u závěrečných titulků a přemýšlím, co jsem to vlastně viděl. Tentokrát si Haneke nevybral látku vzbuzující již v předstihu kontroverzi. Dokonce se může zdát, že hlavní zápletka se co do primitivnosti vyrovná průměrné epizodě libovolné německé kriminálky. Dva násilníci drží v odlehlém domě u jezera bezbranný manželský pár s malým synem. Haneke ale používá k budování napětí prostředků zcela nekonvenčních. Už během úvodních titulků vzbuzuje nepříjemné pnutí kombinací vážné hudby a heavy-metalu. Postupná gradace s jakou dávkuje zvrácenost na úkor slušnosti u hlavní dvojice trýznitelů, je k nevydržení. Místy vzbuzuje až panický pocit z toho, co kamera ukáže v dalším záběru. Herecké výkony jsou podmaňující, zvlášť ten Suzane Lothar je neskutečně přesvědčivý, až přemýšlím, co jí ten „Übermensch“ Haneke vlastně udělal. Těmito atributy přímo vtahuje diváka do děje. V podstatě až po sem by se o Funny Games mohlo mluvit jako o dokonale zvládnuté „řemeslné práci“, nebo přesněji „divácky konformním uměleckém filmu“. Haneke ale i zde používá pro něho typických zcizovacích prostředků a hraje tak velmi krutou hru s divákem hned na několika úrovních. Zcela nepokrytě mrká do kamery a konverzuje s divákem. V „přetočené“ pasáži tvrdě ukazuje možnosti reality filmového média a dává tak jasný signál, že jejich rozsah co do zobrazovaného je (ne)omezen spíše technikou než nějakými etickými zásadami. Naplno tak odosobňuje zobrazovaný děj a nabourává narativní plynulost. Z tohoto úhlu pohledu jsou Haneho Funny Games jasným metafilmem. Krutě degradují samotný obsah a vyzdvihují formu a filmovou řeč coby samostatné umělecké prvky. Relativizují lidské hodnoty („Vy přece stojíte při nich, ne?“ „Ať divákům nabídneme také něco jiného.“) a nepřímo tak ústy dvojice trýznitelů divákům podsouvají, že jsou to vlastně oni sami, kdo si přejí násilí, další zvrat. Celá struktura filmu má daleko k tomu, co by se dalo nazvat lineárností se začátkem a koncem. Celkový koncept je podobný hře o dvojím jednání. Přitom bezmála deseti minutový záběr v půli filmu plní funkci jakéhosi intermezza. Právě tento záběr, během kterého kamera pouze několikrát mírně popojede, aby odhalila další perspektivu, vrcholem celého filmu. Co se týká mizanscény tohoto záběru, neznám moc filmů, které by se mohli pochlubit podobnou propracovaností. Oko kamery nám nabízí množství významů, odkazů a náznaků, které se během filmu nakumulovaly právě do této scény a během trvání záběru nepřetržitě zaměstnávají pozornost diváka. I zde Haneke využívá zcizovacích prostředků (zkrvavená televize, kamera na stole), které by se daly interpretovat do mnohem větší hloubky. Samotná cykličnost děje, film by vlastně mohl začínat tam, kde končí, je do své znepokojivosti definitivním knockoutem diváka. A mám takový pocit, že existence amerického klonu je jen další součástí Hanekeho funny games s divákem. (24.01.2010)