Funny Games

Jelikož jsem dříve viděl novější verzi, která mě nezaujala vůbec, tak jsem zkusil dát šanci starší. Je to skoro to samé, ale daleko přesvědčivější herecké výkony a o něco lepší atmosféra. Jenže nic jiného mě nepřesvědčilo, bohužel.. 4/10 = 40% (12.06.2012)

Americký remake má lepší obsazení, jinak je to to samé v bledě modrém. Přiznávám, že jsem US verzi viděl první a tuhle jsem trošku proklikal. Červenám se.... (08.11.2012)

Říká se: "Kdo si hraje, nezlobí.", ale docela pochybuji o tom že v případě tohoto filmu se s tím dá souhlasit. Protože tady se hrají hry veselé a děsivé a trošku depresivní a občas u nich i někdo umře. A někdo jiný se zase náramně baví.... tedy baví se jen dva uhlazení mladíci v rukavičkách, kteří si s chutí hrají hru na psychický teror nejen se svými oběťmi, ale i s divákem a s filmem jako s médiem samotným. Nebýt jedné převelice nudné části by film mohl být velice děsivým a intenzivním zážitkem, ale takto je jen inteligentnější, zajímavější, temnou a psychotickou alternativou k nudně masakrózním Saw, Hostelům a podobným "pseudohororům" ve kterých jde jen o to kolik lze z člověka vymačkat tělních tekutin. Takže: Pane, pojďte si hrát! (15.09.2007)

[9/10] (Wega) (Barevný /// Produkce: Veit Heiduschka /// Scénář: Michael Haneke /// Kamera: Jürgen Jürges /// Nepůvodní hudba: Georg Friedrich Händel, Pietro Mascagni, Wolfgang Amadeus Mozart) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (01.05.2010)

Aber na ja, Mr. Haneke! Du bist ein richtig Faxenmacher! Starý pán sa nám pohráva so žánrami, ktoré miluje a zároveň nimi opovrhuje. Používa explicitné násilie, ktoré určite vyčíta komerčnej tvorbe, pretáča si svoj film tak, aby neskončil nebodaj happyendom a vyvoláva v nás potrebu jeho dielo filozoficky rozoberať. Točí žánrový experiment, z ktorého môžete byť zhnusení, treba vedieť, do čoho idete. So základnými pravidlami žánru, teda nenudiť diváka a posúvať film dopredu k záveru našťastie Haneke neexperimentuje. (28.05.2012)

Tyhle vtipné hry jsem viděl až po vtipných hrách USA, i když tyhle ty hry ty americké dle data natočení předcházejí. Nejsem si úplně jistý zda by se mi tyhle hry líbiliy více než ty nové, kdybych je býval viděl v pořadí, v jakém byly natočeny. Takhle ovšem byly ty nové ve všech ohledech lepší. V nové verzi jsou sympatičtější naprosto všichni herci a hlavně je v nich nesrovnatelně pěknější hlavní ,,hrdinka". Jinak jsou filmy docela identické až na pár detailů, že jednou je pejsek v kufru auta a poté třeba v autě a podobně. Bohužel nadšení z mladšího bratříčka se k tomuto staršímu nepřeneslo, což je ale dost možná ovlivněno přávě tím, že jsem to stejné v jiném kabátě už prostě viděl. Dle pocitů z filmu svoje hodnocení přes * nedostanu. (09.04.2012)

Takhle zásadní obrat jsem snad ještě nezažil. Dva mladíci v bílých rukavičkách z plezíru šikanují rodinku, atmosféra je depresivní a při scénách mrazí. Poté, co chlapci rozstřelí mozek, odejdou a začíná odvrácená strana filmu. Nekonečné nehybné záběry, při kterých se nic neděje. Ubíjející. Význam hovorů s publikem jsem nechápal, stejně jako přetáčení děje. Škoda toho. Na ústřední kvarteto se koukalo moc hezky a i námět byl dobrý... 70% (04.09.2012)

Já teda nevím, ale tohle mi připadalo až moc odfláknuté a předvídatelné. Funny Games USA z roku 2007 mě bavily mnohem, mnohem víc! (20.10.2015)

Přestože němčinu vážně nemám rád, kvůli tomuto původnímu (nyní běží v kinech Funny games U.S.) dílku jsem to rád překousl. A dostalo se mi výborného thrilleru/dramatu, jenž mi připomněl novější Hard candy. Režisér využívá několika zajímavých prvků, jako třeba komunikace Paula s divákem, SPOILER přetočení zastřelení Petera či využití dlouhotrvajících scén po smrti syna pro umocnění zážitku, což tedy přisuzuji hlavně umu režiséra. Výborně, už dlouho jsem neměl u filmu ten zvláštní pocit..a co si budeme povídat, trochu jsem fandil násilnické dvojice. :) (27.09.2008)

Funny Games Michaela Hanekeho nabízí zamyšlení nad stále jednodušší konzumací nasilí a vybrušuje nápady z předchozích filmů, jak to udělat co nejúčelněji. Nevím, v jakém stadiu byl v roce snímku vývoj reality show, ale Haneke tímto filmem staví diváky před jednu takovou. Několikrát dokonce jeden z mučitelů promlouvá na kameru a ptá se nás. Jakobychom měli možnost ovládat ten uzavřený svět a jejich oběti. Účel toho měl u mě za důsledek jakýsi pocit studu z toho, jak prostě dokážu snést podobné drama a situace. Stejný pocit přišel se spožděním po scéně, kdy se manželka má poníženě svléct a kamera sleduje pří svlékání pouze její tvář, avšak jakési skryté tužby v nás už netrpělivě čekají, kdy se objektiv vydá níž či kdy zabere celek. Arno Frisch je ve své roli působivý, neboť dokáže tyhle spratky zahrát velmi chladnokrevně, jak to ostatně dokázal už v Bennyho videu. Haneke se vyvarovává příběhovým klišé a zatímco čekáme na zvrat, který by obrátil role a dospěl k nějakému pošramocenému happy-endu, jeho náznak opravdu v jednom momentě přijde. Ovšem 'funny games' ještě neskončily, chceme více, takže stačí 'remote' a můžeme pokračovat. (08.05.2008)

O Michalovi Hanekem, ani o hororových subžánroch som nemal pred sledovaním Funny Games ani tušenia, čo mi umožnilo užiť si film na 100 %. Nemám rád násilie ako také a bytostne neznášam bezúčelné, "hravé" násilie, pretože sa k nemu pridružuje bezmocnosť obetí. Z toho hľadiska som bol nabudený dokonalo a vôbec ma nenudili kritizované dlhé statické zábery. Film mal neskutočnú atmosféru pripomínajúcu mi svojou predurčenou neodvratnosťou antické tragédie. Ocenil som aj implicitne podané násilie, ktoré u vnímavého diváka postačuje na vyvolanie dostatočne silnej odozvy. Myslím, že film rozdelil divákov podľa toho, s ktorou stranou sa podvedome stotožňovali. Tí na strane "hráčov" boli netrpezliví a pripomínali mi zvedavcov, ktorí čakajú či samovrah zo strechy skočí alebo nie a povzbudzujú ho výkrikmi: "Skoč!" obávajúc sa, že v opačnom prípade zmeškajú rande. Tí na strane obetí zasa do poslednej chvíle dúfajú, že sa stane nejaký zázrak a sú na infarkt vidiac, ako jeden pokus za druhým zlyháva. Mám však aj permanentnú obavu, že takéto filmy môžu poslúžiť málo vynaliezavým ako inšpirácia. Určite tento film nedostanem tak rýchlo z hlavy a možno ešte niečo pridám, i keď Artran už všetko podstatné napísal. O dva dni som si film pustil znova. Šok sa už nekonal, všimol som si viac detailov a pridal hviezdičku. (28.08.2010)

Totálne znepokojivé a Hanekeovsky (do detailov) prešpikované. Ako film po trojtýždňovom "absťáku" kvalitná zábava. Pri niektorých dlhých scénach by sa človek doslova najradšej rozkrájal. (22.05.2008)

Hnus, hnus, neskutečný hnus... Nechápu, proč se něco podobného točí, ani proč se někdo na to dívá. Dosud jsem choval režiséra Hanekeho v úctě, na jeho televizní film Die Rebellion (1993) nezapomenu a i jeho slavné snímky jako Pianistka nebo Utajený mi přinesly silný zážitek, byť do jisté míry šokující a hůře ztravitelný, ale tentokrát mě Herr Michael dokonale naštval a znechutil. Už dvakrát jsem v minulosti tento film do půlhodiny s nechutí vypl, ale pokusil jsem se na něj podívat znovu s tím, že možná jsem po pozitivních dojmech z jiných Hanekeho filmů dostatečně připravený na to vidět Funny Games znovu a zpětně ocenit. Ale kdepak... Ano, má to v sobě originální nápad natočit horrorový příběh jako realistické drama, plusem může být i, že nejbrutálnější scény povětšinou nejsou explicitně nasnímané, herecké výkony jsou určitě vynikající, ale ve výsledku nevím, k čemu je to dobré. Jak se snaží Funny Games hrát svou formou na něco hodně intelektuálního a sofistikovaného,  zůstávají stejně primitivním home invasiom hororem včetně spočátku podivného chování obětí. Respektuji ty, co v tom dokážou vidět hluboké myšlenky, ale podle mě jde o dost primitivní film, který nejen hnusně manipuluje s divákem a po celou dobu ho psychicky týrá, ale ještě se mu s pomocí rafinovaného tvůrce snaží vsunout představu, že my diváci máme být stejné zrůdy a psychopati, když se na takový film díváme. Inu dobrá, jsem zrůda, chtěl jsem to vidět do konce, abych si mohl o uznávaném filmu udělat vlastní představu a příště tuhle rafinovanou hru režiséra s divákem (v podobě o 10 let mladšího remaku) dobrovolně vzdávám. Sice jsem se po 24 hodinách z Funny Games už dokázal vzpamatovat, ale za to zhnusení nedokážu tomu dát jiné hodnocení, než odpad. 15% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (15.03.2021)

Dekadentní provedení rčení: Nevěřte cizím lidem. Celý film se ptáte "Proč?"... Odpověď zní zřejmě: "Proč ne?". Režisér do jisté míry ukazuje lehkou manipulovatelnost divákem absurdními vložkami nepatřičných scének do filmu, kde hlavní padouch komunikuje s divákem. Kritika násilí prostřednictvím násilí? V německy mluveném filmu to nepřekvapí... (05.09.2015)

Aj ja patrím k tej skupine ľudí, ktorá najskôr videla americkú verziu. To ale neznamená, že budem odoberať hviezdy. Akoby som mohla. Je to úplne rovnaký film, v ktorom sa vymenili herci a hrajú tiež skvelo. Ba práve naopak, pretože nemecký Haneke mi príde viac Haneke, ako ten americký. A aj môj pocit z filmu je úplne rovnaký - znepokojivý. (10.04.2017)

Nadmíru zajímavý film, který jednak vrchovatě naplňuje žánr thrilleru a zároveň boří jeho tabu a kritizuje ho. Zamýšlí se nad tím do jaké míry se sebou divák nechá manipulovat. Je to moje první setkání s Hanekem a jsem velice zvědav na jeho další filmy. Méně už na jeho americký remake. (09.03.2008)

No ty voe, to bylo šílený. Hanekeho teror nebohého diváka, který sleduje jak nevinnou tříčlennou rodinu terorizují dva naprosto totální z***i, ke kterým v průběhu filmu získáte takovou nenávist, že jim přejete opravdu to nejhorší peklo. Ovšem hlavní peklo je to, co se děje před kamerou. Drobení lidské psychiky na kousíčky, všechno naprosto mazec způsobem zahraný, že jsem ani nedutal a jenom s hrůzou čekal co ještě přijde. Co mne totálně dorazilo bylo těch pár neuvěřitelně dlouhejch záběrů (jak dlouho to panebože trvalo? půl hodiny?) kdy se nebozí manželé vzpamatovávají a vůbec neví co mají dělat. Šílený. Velice zajímavě je taky podaná režisérova hra s divákem, jelikož přímo na diváka místy promlouvají odporní mučitelé a zároveň si je režisér dobře vědom divákova soucitu s oběťmi a nenávisti k mučitelům a rozehrává varianty, co by se stalo kdyby teď film běžel podle přání toho a toho. Mazec. Jen doplním že součástí ne nijak obsáhlýho soundtracku jsou grindově-freejazzové scream orgie mága Johna Zorna a jeho skvělého avantgardního bandu Naked City , které zajímavě dotváří ústřední psycho kolorit. Fakt těžkej mazec tenhle film, měl jsem z něho místy strach, Haneke má diváka fakt těžce v hrsti. 10/10 (22.06.2011)

Ze začátku napínavý a docela reálný thriller, ale postupem času utahané a nudné. I tak musím uznat, že si Haneke s divákem hraje dobře a snímek je tak dobře natočený, že i když vás nebude bavit tak se prostě do konce podíváte, protože vás konec bude zajímat. Herecky už ne tak dobré jako americký remake. (15.02.2012)

Ze začátku opravdu napínavý a reálně vypadající thriller. V pozdějších fázích zdlouhavé a zatáhnutí diváka do děje mi nesedlo. Přesto atmosferické a dost nepříjemné. (29.01.2008)

POZOR SPOILERY. "Funny Games" jsou druhým filmem Michaela Hanekeho který jsem viděl (první byla o pár let mladší "Pianistka") a jméno režiséra mne dostatečně připravilo na to, čeho se mohu nadát. V každém případě jde o snímek nadmíru působivý, který diváka nejednou překvapí (dítka zastřelená brokovnicí nebývají často k vidění) a zároveň si s ním celou dobu pohrává a podsouvá mu úlohu přímého účastníka děje (byť ta scéna s ovladačem mi přišla přehnaná nad únosnou mez a je asi nejslabším místem celého filmu). Po zavraždění Žoržíka se dá atmosféra krájet, ve scénách, kdy se zbytek rodiny marně snaží zachránit, jsou nervy diváků napínány doslova k prasknutí a přitom je jasné, že ti dva zdvořilí hoši v šortkách čekají někde za rohem. Samotný konec snímku se dal dopředu snadno předvídat, ale to nic nemění na jeho účinku. Pouštět si tohle dílko před spaním asi nebyl zrovna nejlepší nápad... (04.05.2008)