Vzpomínky na budoucnost

Poprvé jsem to viděl v televizi už jako dítě a ve svých 45 letech zjišťuji, že si z toho minimálně ty hlavní headliny pamatuji do dneška. Tak silně to na mě zapůsobilo, tak hluboko se mi to zarylo do paměti, tak důležité to pro mě bylo. A dost možná mě to i spoluutvářelo - jeden hodinu a půl trvající dokument. O existenci mimozemských civilizací absolutně nepochybuji a klidně by za tím mohly být (mimo jiné) i Vzpomínky na budoucnost. Před těmi 47 lety to musela být ohromná šupa. A jistě byla, Däniken byl skutečná hvězda. Zaslouženě. Stal se jí díky svému originálnímu nazírání světa a díky své schopnosti čelit a vzdorovat dehonestujícím odsudkům své osoby. Pokud by mi někdy někdo znalý problematiky napsal, z kolika procent už byly Vzpomínky na budoucnost vědecky vyvráceny, budu velmi rád. Předpokládám, že se těmito záležitostmi seriózní věda zaobírala, i když měli její představitelé zpočátku jistě pocit, že jich to není hodno. Já v tuto chvíli nevím, ale věřím. Jenom nechápu, že si teď Bohové dávají tak na čas. Mohli by se ukázat a nedělat s tím takový cavyky. (24.02.2017)

Velice zajímavý dokument, volně natočený podle stejnojmenné knihy chvalně i nechvalně známého Ericha von Dänikena, rozehrává před divákem spousty otázek a zároveň se k nim snaží i hledat odpovědi. V drtivé většině jsou to odpovědi natolik fantastické, že divák věřící jen tomu, na co si může sáhnout, je v žádném případě nebude akceptovat. Přesto se dozajista najde spousta lidí, kteří budou těmito (bohužel dosud pádnými fakty nepodloženými) odpověďmi fascinováni a unešeni. Já patřím k té druhé jmenované skupině a všechny tyhle záhady a tajemné události mě velmi zajímají. Proto jsem byl tímhle dokumentem skoro nadšený. (20.05.2003)

Moje hodnocení vychází spíše z toho o čem film je, než jak je natočen. Páč natočen je jednoduše, jde v podstatě jen o předkládání faktů a doměnek a to v dosti rychlém tempu. Možná zbytečně rychlém. Co se obsahu týká, rozhodně stojí za to se na film podívat a případně se nad tím vším zamyslet. Erich von Däniken je sice filuta, rád překrucuje fakta, případně si i něco rád vymyslí, ale ve filmu je spousta informací, které prostě nejde ignorovat a mávnout nad nimi rukou. (10.03.2011)

Film se natáčel cca pět měsíců. Vidíme zde záhady egyptských pyramid, nebo Velikonočních ostrovů, které jsou součástí Chile. Jsou zde záběry mexické džungle, nebo Sahary, ale třeba i biblických krajin. Nelze upřít, že záhady čím jsou tajuplnější, mají své zvláštní půvaby a skoro v každém, kdo občas mysl svou ponoří do jejich hlubin, vzbuzují hodně představ a různých pocitů. Obzvlášť když podivný host sestoupí z nekonečných výšin na zem. Oficiální vědy považují Ericha von Dänikena částečně za šarlatána ba dokonce podvodníka. Já to vidím maličko jinak. Podle mého je pouze průvodcem, těm, kdo chce být pouze poutníkem hypotetických řešení všelijakých záhad. V zásadě všechny jeho teorie jsou jenom pouze domněnky možných variant a souvislosti, které jsou z valné části vlastně nepodložené žádným vědeckým faktem či odborným archeologickým vzděláním a proto se považují u vědecké veřejnosti za neseriózní. Nedá mi to, abych nezmínil aspoň jednu zajímavě možná vyřešenou teorii záhadu Velikonočních ostrovů kamenných obřích soch moai, o kterých Däniken ve své knize píše. Český inženýr Pavel Pavel jako člen expedice legendárního norského cestovatele a etnografa Thora Heyerdahla, dokázal rozpohybovat sochy za pomocí jednoduchých nástrojů a geniálního nápadu i na větší vzdálenost. Snad tam chybí jen odpověď, proč sochy moai vlastně vznikly? Kdo má rád jen ověřitelná fakta, pro toho film nebude přínosem ani zábavou, ale kdo má touhu a vlastní představivost záhady bádat, toho film uspokojí. Když někdo napíše či vytvoří něco neobvyklého, co nezapadá běžně do schémat vědy poznání, je považován mnohdy za cvoka. A netřeba dodávat, že občas v mém nazíraném pohledu již ne malého kluka, je stále nutkání přemýšlet o existenci dávných nebo dokonce mimozemských civilizací, které jsou tak nějak pro mě nevšední. Vlastně za to vděčím autoru Ludvíku Součkovi, který mne přivedl k zálibě této literatury. Ostatně, když si přečtu Součka nebo Dänikena, tak se opět stávám tím malým klukem a mohu napsat, že rád. (11.02.2010)

Von Dänikanovi sa musí nechať, že dokázal opantať svoje publikum kvázi odborným výkladom starovekých mayských a všakovakých indiánskych kresieb, predmetov a stavieb. Veď je predsa nad slnko jasnejšie, že nikto iný, ako mimozemšťania, za tým stáť nemôžu. Ja som kedysi tento dokument tiež celkom žral (musel som ho pozerať s mamou), ale neveril som mu ani v rannej mladosti. Asi mal tú demagógiu viac prepracovať. (11.01.2013)