Lucy

stejně jako žádný střízlivý divák si ani já nedělám nejmenší iluze, že se Lucy svého námětu (a jeho implikací) chápe se vší vážností, kterou předpojatí kritici tak zoufale postrádají. vedle podnětnější Transcendence, seriózně míněného sci-fi z téhož roku a s podobnými motivy, může Bessonův akční biják vypadat vyloženě hloupě. námět je tu samozřejmě hlavně záminkou ke všemu tomu trikovému spektáklu, který si ovšem dovedu sám o sobě vychutnat jako svého druhu guilty pleasure. ale to je na tom filmu právě to kouzelné, že přestože nemá větší ambice, než být efektním sci-fi akčňákem, nápadně v sobě odráží rapidní vývoj v rámci vlastního žánru. /// jelikož se odborně nespecializuji na dějiny filmové sci-fi a zkoumám historii svého oblíbeného žánru víceméně na popud osobní zvědavosti, vytvořil jsem si svůj vlastní, laický systém, který mi umožňuje se v tomto nepředstavitelně rozmanitém prostředí zorientovat. systém je založený na strukturování dějin žánru v rámci filmového a televizního média podle témat a tematických motivů, nebo ještě přesněji podle otázek, které klademe nikoliv my, diváci, filmům, ale otázek, které (si) kladou filmy samotné. /// je fascinující uvědomit si, že v žánru, kde si ještě před půl stoletím převážná většina filmů kladla otázky leda po způsobech, kterými "ti zlí vetřelci z Marsu servírují lidské maso", jak ostatně svého času parodovala už jedna epizoda Simpsonů, dnes se i v rámci relativně hloupého akčního scífka dumá nad otázkami Singularity a trans- či dokonce post-humanismu. Lucy možná není příkladným zástupcem dobrého sci-fi, ale je nádherným symptomem velmi prudkého a nezadržitelného vývoje vědeckofantastického filmu, vývoje, který by singularitarián mohl s trochou drzosti označit za paralelu k exponenciálně se zrychlujícímu vývoji lidstva jako takového. vrchol je na dosah. jen si počkat. (15.02.2015)

Zhlédnuto v kině. Když pominu fakt, že je tento film založen na již několikrát vyvráceném předpokladu o tom, že využíváme jen 10 % naší mozkové kapacity, tak mě tenhle film překvapil. Lucy není přelomovým filmem, který by vám měl rozšířit obzory, co se týče lidského vědění nebo mozku, ne, na tento film musíte jít jako na snímek od Luca Bessona, který má rád akci a který prostě natočil efektivní akční film, který zabalil do nějaké "myšlenky". A mně se například ten závěr, když dosáhla 100 %, líbil a přišlo mi to opravdu efektivní a hlavně pasující na tento film. A navíc, Scarlett Johanson je více než přesvědčivá v obou polohách (hereckých, vy úchyláci :-)) - jak v té "blbé blondýně" tak v "zastřelím vše, i to, co se nehýbe, jen tak pro jistotu". Takže za mě spokojených 70 %, protože jsem šel do kina na akční film se Scarlett Johansson v hlavní roli a to jsem taky dostal. (16.11.2014)

Je to dokument? Je to thriller? Je to akce na drogách? Pche - ani jedno a zároveň všechno. Je to prostě Besson, který si o sobě nemyslí že je blázen, ale hračička génius (ano, vím, co si ostatní myslí, páč můj chorý mozek právě jede na 40% výkonu!). A tak nostalgicky režíruje další neohroženou hrdinku na její epické výpravě za spásou vesmíru. Jupí. V tomhle filmu je možné naprosto cokoliv. Ale naprosto! Ani Neo se nechytá. S narůstající stopáží je ovšem tato zábavná flexibilita spíše záporem, zapomnělo se totiž na umění šlápnout ve vhodné chvíli na brzdu. Tak nad tím raději moc nepřemýšlejte a koukejte si to užít, protože nuda s Lucy nehrozí. P.S. Další důkaz toho, že si Luc umí mistrovsky ošéfovat soundtrack. (29.07.2014)

Při shrnování dojmů z Lucy, se mi na tváři usadil úsměv. Možná úšklebek, nedokážu definovat. Je fajn, že fantazie scénáristů sci-fi filmů zdá se být bezbřehá a mohou nám nabízet kvalitní představy toho, co dosud nemáme šanci vědecky pochopit a popsat to. Kdo doopravdy ví, kam bychom došli s využitím stoprocentní kapacity našeho mozku. Nabyli bychom pak zvláštních superschopností a dokázali se dostat až za Velký třesk nebo k tomu, co nás vlastně všechny stvořilo? Kdybychom si šlehli modrého, krystalického prášku, třeba jo ;-) Bylo by super, po vzoru filmu, mít tu možnost dostat se až do přítomnosti samotného Všemohoucího a pochopit co ho vedlo k sepsání jeho první sedmiletky (Stvoření vesmíru, světa, rostlin atakdále, však to známe). Já si vážně nedokážu představit, kdyby se od prvopočátku rodili samí géniové, co by se s našim světem dělo a v jakém by byl stavu. Byly by války a chaos nebo bychom všichni existovali ve formě vzduchu, komunikující přes displeje superpočítačů? Každopádně jsem se bavila, ale ten konec zdál se mi useknutý příliš radikálně. Čekala jsem nějaké shrnutí toho všeho. (24.05.2015)

Sice mi z toho vyplynulo, že každý další člověk, který by otevřel bránu ke svému mozku, stane se za a) Bohem a za b) zákonitě se promění ve flash disk. Takže, ehm, když by takovou bránu otevřeli všichni lidé na Zemi, stala by se z planety hrouda obývaná jen a pouze Bohy, kteří by logicky museli dojít do stejného evolučního bodu jako nakonec lidi, někam by se to prostě muselo stejně posunout, jen by to bylo nepředstavitelně jinačí s těmi všemi schopnosti a tak by možná bylo řešení, že by se pak ze všech staly ty flash disky. Takže planeta flash disků. Hih. Fantazie scenáristů, zdá se, nezná mezí, ale to je v pořádku. Film má bavit, fascinovat. A tento snímek doslova trhá prdel všem jiným o superhrdinech. Netřeba svalů a schopností, stačí jen jet na 20% své myslivny a nepít alkohol. Svět a vůbec celé jsoucno se vám smrskne na složitost dětského laptopu z Tesca. Super skvělý, tahle fantazie se mi vážně líbila, ačkoliv vlastně těží z problematiky, kterou nám už vysvětlily soušky ve školce - ale nedivím se, když ještě na zbylá procenta užívání mozku někdo uvěří. To máte jako s cestováním v čase, někdo ještě pořád věří na to, že při cestě do minulosti může zabít své já a zmizet, tedy později nikdy nevycestovat. Vtipné, že? Jo, paradoxy mají lidi, využívající jen půl promile své šedé kůry, velmi rádi. (05.10.2014)