Lucy

Bavilo ma to, dal som plný počet ale na úvod som si musel povedať, že filmu prepáčim, že pracuje s mnohokrát omieľaným mýtom o využívaní iba 10% mozgu. Už dávno veľmi dobre vieme, že je to hlúposť, ale aj tak to niektorým tvorcom neprekáža a sem tam to odznie nielen vo filme. Ale Luc Besson na tom doslova postavil celý snímok. Tomuto omylu jednoducho neutečiete a stal sa základnou myšlienkou celého príbehu. Zvyšovanie kapacity využitého mozgu hlavnej hrdinky a jej narastajúce schopnosti a ku koncu až na priam božskej úrovni. Filmu sa však darí v pokladniach kín. Zarobila už vyše 130 miliónov dolárov, čo je niekoľkonásobne viac ako stála. Takže sa skutočne zadarilo. Navyše Scarlett Johansson je kus ženskej. (12.02.2015)

„Četla jsem vaši teorii o využití mozkové kapacity. Je trochu nedopracovaná, ale jdete na to správně.“ Od Lucy jsem čekal hodně rozporuplný filmový zážitek a toho se mi také dostalo. Některé věci mě nadchly, jiné zas zklamaly. Základem všeho samozřejmě je, zda divák dokáže přijmout Bessonův proměnlivý sci-fi svět. Já osobně byl chvílemi fascinovaný, jindy se zas velmi těžko a s nechutí srovnával s pravidly daného fikčního světa. Režisérův přístup bych označil za (na můj vkus) až zbytečně megalomanský. Film nabízí spoustu extrémů, ostatně jak se má člověk vyrovnávat se snímkem, který se dle libosti přepíná z a) béčkového krimi akčňáku přes b) cool „buddy“ komedii na c) filosofickou „scifárnu“ toho nejtěžšího kalibru a zpět. Nejlépe jsem se cítil u „b)“ typu scén, kdy sexy Scarlettina postava za sebou nechává spoušť a trousí u toho jednu suchou hlášku za druhou (s čímž lehce začne ještě před „absorpcí“) a francouzský „parťák“ to umocňuje svými vytřeštěnými výrazy a neschopností být něčím víc než plyšákem pro štěstí. Ne že bych si však některé akční scény (efektní honička v ulicích Paříže) či vizuální orgie též neužil (i když mottem: „Fantazii se meze nekladou,“ se režisér řídil podle mě až příliš). Celkový dojem z filmu se mi těžko popisuje, nicméně s určením hodnocení v tomto případě nemám kupodivu nakonec větší problémy, ode mě to budou 3*. „To vždy řídíte takhle?“ – „Ještě nikdy jsem neřídila.“ (13.12.2014)

║Rozpočet $40miliónov║Tržby USA $126,663,600║Tržby Celosvetovo $463,360,063▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $13,727,730 //počet predaných kusov 638,511║ Tržby za predaj DVD v USA $13,186,025 //počet predaných kusov 650,259║ Bessonov Matrix, teda toto mi neskutočne sadlo, svižný sci-fi, kde príbeh zaujme, nápaditosťou strhne, Scarlett očarí, akcia a triky moc ladia, zatiaľ veľké prekvapenie roka 2014 a dávam mu za plný počet /videl v kine: 100%/ (20.08.2014)

Dúfam, že nejako nevyzradím z deja, keď na záverečnú výzvu filmu: "Tak. A teraz už viete, čo máte robiť." dám odpoveď vlastnú kontextu a obsahu filmu: "Áno, samozrejme. Užívať tú správnu drogu.". Avšak táto priama a jednoznačná odpoveď je len reakciou na všetko, čo bolo vo filme predvedené. Pretože všetky tie úvahy vizionárov LSD a psychológov či biológov posthalucinogénneho veku ako Timothy Leary, Terence Mc Kenna, Robert Anton Wilson, James Lovelock boli poňaté ako obrovský zábavný park, kde má svoje miesto Jurský park, vedecké sympózium, zlostní šikmookí gangstri, Eifelovka aj transmutačné kreácie v gigerovskom vizuálnom strihu. Jazda strašidelným zámkom tak strieda planetárium aby vzápätí po jeho absolvovaní divák vstúpil do Veľkého autodrómu ponaháňať sa ulicami Paríža. Končí to v Alchymistickom dóme, kde sa odohrá premena, po ktorej väčšina tak baží: omámiť sa vydizajnovanou syntetikou, za pomoci ktorej sa premenia na chladne racionálne automaty každodennosti. Plné informácií, no bez akýchkoľvek emócií. Esteticko - etická krása prázdneho obalu. Pred vizualizáciou nie som ľahostajný a napriek primitívnosti mnohých atrakcií, ani moje srdce neostane chladné pri návšteve tak dvoch-troch z množstva ponúknutých zábav Prátra či Tivoli. Neostalo chladné pri tomto emočne inak studenom filme. 55,55%. (03.09.2014)

Luk chtěl být tentokrát ve svém díle hlubší než obvyklý Mariánský příkop, a tak hodil do kopírky Všemocného a rozvinul wykydpedický blábol o využití pouhých deseti procent kapacity do přísně vědecké, generově vyhraněné akční studie, co by bylo, kdyby měly slepice mozek. Výsledkem je nudný, hloupý a hnusně natočený zvratek, jemuž k „naprosté dokonalosti“ chybělo už jen asi tak čtyřicet dalších, po zuby ozbrojených a na všechny strany střílejících, agresivních ťamanů. Jako, myšlenka to není špatná, to rozhodně ne! Znám pár tymolínových krasavic, co jsou kapacitně s bídou tak na dvojce, a bylo by rozhodně velkým přínosem pro lidstvo, pokud by se daly něčím vydrogovat alespoň k pětce. Uvedu příklad. Kysličníková pipka se nabídne, že, mimo jiná čtyřková rozptýlení, také uvaří oběd. Přejete si guláš. Vzorně přikvačí i s nákupem, pustíte ji tedy do kuchyně a věnujete se u televize lahváčům nebo jiným ryze vědeckým výzkumům. Po hodině usoudíte, že je tam již nějak dlouho, a jmete se zkontrolovat, jste-li stále pánem situace. Naleznete ji ponořenou v Papinově přístroji stojícím na lince, jak brunátná v obličeji a s urputným funěním obepíná dlaněmi kus krvavé flákoty a usilovně do ní zatíná prsty. Na, v této situaci jistě ne neopodstatněnou, otázku „Co děláš, pičo?“, si jen neuroticky odfoukne neposedný pramen blonďaté kštice z oka a vzdorovitě odpoví: „No, co asi, kurva!? Dusím hovězí! Přesně podle receptu!“ Vidíte! V životě každého muže jednou nastane okamžik, kdy je čas hodit špagety do vroucí vody, vykopat Skarletku ze dveří a po jídle raději ošukat tu kližku, protože s ní máte stoprocentní jistotu, že si post coitum i inteligentně popovídáte. (13.10.2014)