Tarantule

Všetko, čo vzniklo po Them! (1954) už neoplýva dákou extra originalitou. Triky, práca s kamerou a dejová priamočiarosť - solídne, horšie je to s nevýraznými hercami a priemerným scenárom. A ani režijne sa nikam neposunieme. Ide vlastne o klasické 50-desiatkové hororové sci-fíčko, ktoré nadväzuje na 30. roky, akurát že miesto ikonických monštier tu máme obrí hmyz - konkrétne ten najodpornejší t.j. tarantula. Na jedno použite bohate postačí. (28.05.2014)

Další vynikající monster horor Jacka Arnolda. Sice se v první tři čtvrtě hodině jenom vyšetřuje, ale odsýpá to a nestíhá nudit, i když se tarantule občas jen tak objeví na obzoru. Pak to ale děj vezme ze svahu šusem, nezničitelnej obří pavouk, kterýho nezastaví ani nálože dynamitu, pochoduje krajinou a likviduje každého, kdo se mu postaví do cesty (škoda jen, že jich je tak málo). Všechny postavy jsou jen tak načrtnuty, ale nechybí ze stálého ansámblu monster movies nikdo a všichni jsou docela sympatičtí. A do toho nádherná pouštní krajina. Sakriš, až se jednou dostanu do Ameriky, možná udělám výjimku a kromě velkých měst na východním pobřeží se podívám i do arizonské a novomexické pouště. Obří pavouk se v ní nádherně vyjímá, i když jeho výška záběr od záběru kolísá (jednou je tak velkej, že jedním článkem nohy strhá telefonní sloupy, vzápětí jenom dvakrát vyšší než člověk). Takže i navzdory tomu, že děj je lehce plošší a závěr to vezme zkratkou, jde o výbornou podívanou. (25.03.2014)

Tarantula je taková matka všech pavoučích hororů, protože co se týče kvality a stáří, lepší kousek byste prostě nenašli. Ke všemu společně s příbuznými Them! patří k tomu nejlepšímu, co se v 50. letech na poli monster-béček vůbec urodilo. Tvůrci efektů pracovali buďto s miniaturními modely krajiny, nebo používali efekt prolínaných záběrů. Zdejší přerostlá krasavice JE tudíž opravdová, žádná guma ani drátky. Ještě by se slušilo dodat, že snímek má jeden z nejslavnějších plakátů a Clinta Eastwooda v malé roličce statečného pilota stíhačky. Klasik se hold nezapře.. (16.02.2012)

Je opravdu obdivuhodné, že Tarantula vznikla v roce 1955. Po trikové stránce má totiž co nabídnout i dnes, téměř šedesát let od svého natočení. Příběh je sice klasický - typické, hororové béčko z 50. let, ale béčko zábavné a kvalitní. Tarantula je docela napínavá (líbí se mi hlavně scéna, kdy se obří pavouk dívá oknem do ložnice mladé ženy), triky jsou opravdu povedené (v žádném případě úsměvné), herci jsou sympatičtí a díky krátké stopáži snímek rychle uteče a nestačí nudit. Perličkou (pro mě ne nezajímavou) je, že roli mladého pilota, který v závěru filmu zachraňuje město před pavoučím terorem si střihl Clint Eastwood. No jo, už v 50. letech to byl sakra frajer... (25.07.2011)

Jeden z mnoha počinů padesátých let reflektující obavy ze zneužití atomové energie samotnými vědci si tentokrát klade závažné otázky o budoucnosti stravování kumulujícího se lidstva spolu s častým zobrazováním mužů vědy jako samozvaných experimentátorů toužících po božské moci. Prví půlka trpí zákonitostmi malého rozpočtu, tzn. extrémním množstvím konverzačních scén pod tvrdým svícením v nepříliš vybavených interiérech, velkým prostorem pro okrajové postavy či postupným sbližování ústřední dvojice. Druhá půle naštěstí vytrhává z letargie častým zobrazováním trikově velmi dobře zasazeného monstra a drtivým posunem k akčnímu spektáklu, který je korunován archivními záběry, apelem o kompaktnosti armády a její schopnosti zakročit a poněkud unylou honičkou. (12.01.2006)