Velké ticho

Nápadité, dobří herci, veškerý krutý děj v hlubokém sněhu (70%) (01.01.2022)

V mezích žánru bych dal i pět hvězdiček. Trochu mě štvaly leckde toporné dialogy a předvídatelný děj, ale jednoznačně převažují klady: famózní hudba vhodně podbarvující situace na plátně, dovedné vybudování atmosféry, krásné záběry na krajinu, charismatický Trintignant a Kinski. (01.10.2009)

Tohle bylo velké překvapení, nečekal jsem, že by v šedesátých letech mohl v čistě evropské produkci vzniknout tak naturalisticky komorní western, působící díky zimním exteriérům až černobílým dojmem... Na druhou stranu do role Silence měl proti Klausi Kinskimu přijít nějaký opravdový drsoň typu Jamese Coburna. Skoro bych řekl, že i v důsledku toho se film nezaslouženě zásadním způsobem neprosadil, rozhodně tedy mimo hranice Západní Evropy. (23.04.2010)

No, tři hvězdičky by asi stačily. Atmosféra slušná, netradiční konec, syrové násilí, samozřejmě Ennio, to by byly klady. Ovšem problémem je trochu nekonzistentní příběh, místo Silencovy minulosti (trochu moc na efekt pro mě) mohli raději lépe objasnit existenci a způsob života pronásledovaných horských desperátů. (15.10.2012)

Jeden z nejúžasnější soundtracků, které jsem kdy slyšel! Navíc je to dokonalé nadčasové. Chdí a bezbranní jsou totiž vini už tím, že se snaží svůj osud změnit. (17.01.2013)

Tématika lovců odměn z odvrácené strany, než jakou vidíme v Tarantinově Djangovi. Film krutější, než severní vítr. A v něm padouch, kterému soukromě uděluji cenu pro nejlepšího filmového záporáka všech dob – Klaus Kinski alias Loco. Za žoviálním výrazem a pohotovou vyřídilkou se skrývá démon chladný jako rampouch a bezcitný jako soudní exekutor. Tomu hajzlovi budete od prvních minut přát co nejbolestivější smrt, to vám garantuju! Proti něm stojí archetypální hrdina Jeana-Louise Trintignanta, Silence, neboli „ten němej, co ustřeluje palce“. Odehrává se to ve fiktivním americkém zapadákově zvaném Snow Hill, který dělá čest svému jménu. Zimní atmosféra je tak autentická, že skučící meluzína vžene sněhové vločky rovnou k vám do obýváku. Sergio Corbucci nikdy nedosáhl věhlasu svého krajana a inspirátora Leoneoho, ale po „body count“ festivalu „Django“ tady přišel s dalším filmem, na kterej by sám velkej Sergio neměl koule. Nevinní a ožebračení umírají, gauneři inkasují dolary a Morriconeho hudba mrazí víc, než kdy jindy. A to vše, přesně podle zákona! Důvody, proč neudělím plný kotel, jsou dva; ten první souvisí s ne úplně dokonalou filmařinou a některými nepovedenými záběry (zejména snaha dosáhnout iluze rychlejšího pohybu zrychlením normálních záběrů je trochu wtf, připomínající staré grotesky). A za druhé; žádné další zhlédnutí se už nikdy nevyrovná tomu „poprvé“, kdy jsem seděl s bradou na podlaze a nechápal, co že se to na tom konci kurva stalo! 90 % (12.03.2014)

Tenhle film je takovou zvláštní kombinací filmového braku a něčeho veskrze nadprůměrného. To, co z pouhého braku film táhne nejvíc, je jednoznačně hudba a Klaus Kinski. Ať už byl Kinski v reálném životě jakýkoliv despota a tyran, charisma se mu upřít nedá. Jako celek film stojí za vidění. (24.11.2015)

Celkem drsňárna a příjemný překvapení. Netradiční western, kterýmu pomáhá na působivosti zasněžený prostředí Utahu. (10.04.2016)

Podobností s o dva roky starším Django (1966) je hned několik. Zapadlé městečko, hlavní protagonista oděný celý v černém disponuje technologicky vyspělejšíma zbraněmi (v Il Grande Silencio je to poloautomatická pistole Mauser C96 v Django je to dokonce kulomet) a řežisérova záliba v mrzačení tichého hrdiny. A především mají oba westerny parádní soundtrack. (24.09.2016)

Poprvé jsem Velké ticho viděl, když mi bylo tak deset. Tehdy mě chytla zasněžená krajina, famózní hudba a drsnost. Úvodní znělka je mou nejoblíbenější Morriconeho melodií a konec filmu je asi ten nejoriginálnější, jaký jsem viděl. Leone točil technicky lepší filmy než Corbucci, ale ten konec dělá z Velkého ticha jeden z nejlepších westernů a vůbec filmů všech dob. (15.06.2019)

Nemecky nazov: Leichen pflastern seinen Weg (01.08.2013)

No svoju dobu ide o nezvyčajne surový, krvavý a realistický western, ktorý je pľuvancom do tváre všetkým preromantizovaným a patetickým westernom, v ktorom hlavný hrdina v závere odcvála smerom k zapadajúcemu slnku. Prašných westernových mestečiek už bolo dosť, tunajšie lokácie sú skvelo vytypované a ešte viac umocnia pocit surovosti a beznádeje nespútanej americkej divočiny predminulého storočia. Hlavný hrdina je dostatočne charizmatický a Kinski je hnusný parchant. Najpozoruhodnejším momentom však rozhodne zostáva záver, ktorý v rámci tohto žánru snáď nikde inde neuvidíte, a tým pádom sa proste stáva nezabudnuteľný. Film však má aj svoje muchy, hlavne teda že Corbucci nie je Leone a jeho práca s hercami a ich mimikou nie je v detailných záberoch vždy dokonalá, a mimo to mi film znepríjemňoval nevydarený strih a celkovo roztrasená kamera pri kľúčových prestrelkách. Ale tento western by si nemal nechať ujsť žiaden fanúšik žánru. 75%. (23.11.2015)

Kultovní western ve všech směrech s velmi šokujícím koncem... (25.11.2015)

Mrazivý (doslova) a netradiční western. Už jen proto, že Trintignant má v pouzdře pistoli a ne revolver. Mauser. Ani ten mu ale nakonec nepomůže. Čirá beznaděj. Vítězství bezohledné zvůle. Trochu optimističtěji vyzněl na toto téma belgický komiks Durango. Na tomto filmu se jistě pásl i Tarantino. (15.10.2017)

The Hateful Two (08.01.2023)

(Pozor, spoiler!) No, tak tentoraz nevyhrali tí "naši". A teraz čo? ;-). (05.06.2012)

Netradiční western, který je hodně nedoceněný. Sníh namísto pouště a kaktusů, Mauser místo Coltu, Trintignant namísto Eastwooda. Hlavní hrdina a krásná mulatka, které nakonec zabijí. Depresivní, syrové ale skvělé. (08.09.2012)

WOW! Výtečný western na sněhu. Skvělá hudba a herecké výkony. Klaus Kinski je beze srandy, normální zvíře. Minimum kladných postav, které se titulků stejně nedožijí. Prim tu hraje brutalita, zákeřnost a prachy. To celé graduje ve skvěle depresivním finále. DODATEK: Ještě jsem si na youtube pustil alternativní konec a dobře, že ho nepoužili. Absolutně se do předešlého příběhu nehodí. (24.06.2013)

Tak tomu říkám western, který bourá veškerá tabu a klíšoidní scény. A to hned v několika ohledech. Odehrává se v drsné, zasněžené krajině severního Utahu. Éra divokého západu končí a poslední nájemní zabijáci užívají veškerých příležitostí k tomu, aby si vydělali nějaké špinavé dolary navíc. Zjištění po tak rozporuplném konci, že to má ještě historický podklad bylo fascinující. Tento western si zařadím nejen mezi top westerny, ale celkově mezi velice zajímavě končící filmy. Škoda jen že nebyla trochu emotivnější hudba vše by mělo větší grády (přece jenom je to Velké ticho/klid :D ale na mého milovaného Morriconeho je to slabší). Ale i tak přes všechny nedostatky musím, už ze všech svých principů podle, kterých hodnotím filmy dát 5,25/5 protože za to extra netradiční finále si to jistě zaslouží. A to jsem chtěl už napsat, i když ten výraz vyloženě nesnáším, že je to vykrádačka Djanga s F. Nerem zasazená akorát do zimy. Ba ne, konec filmu celkově vše změnil :) Některé silné scény (ustřelování palců, spálená ruka a obličej, zápolení koně ve sněhu, flashbacky,...) na úkor slabších scén (nelezení pušky ve sněhu s kterou může hned střílet, proč mají "bandité" kosy, a pokus Regíny o zastřelení Loka, nevím nevím kdyby se trefila...) Velký plus jsou postavy Loca a Silence, velmi dobře propracované, skvělý padouch s hnusáckým kukučem a drsný klaďas, který má velmi zajímavý životní příběh (škoda jen že na něj nebyl kladen větší důraz, možná i jako hlavní linie, ale je fakt že by to nebyl zase tak originální špageťák), to je asi největší plus tohoto westernu :) Pozn. na konec: Město Snowhill mě přijde rozestavením budov a celkovým uspořádáním jako ve filmu Django :) Zajímalo by mě jestli je to to samé jen trochu poupravené a nebo jestli se mýlím. A taky by mě zajímalo jestli se to celé opravdu odehrává v zimě a jestli ano, tak obdivuju všechny herce a hlavně herečky, kteří se na tomto filmu podíleli. (30.09.2014)

V duchu westernového žánru nejde o žádnou komplikovanou podívanou, jasně vymezené pojetí dobra a zla ještě zvýrazňuje herecké obsazení. S osobou Klause Kinski to snad ani jinak nejde... Na druhou stranu na mě příběh působil dost autenticky, bez jakékoliv slaboduché glorifikace. Ano, takto kdysi mohl být "dobýván Západ". (29.11.2014)