Romeo a Julie

V mnohém přelomové zpracování mojí oblíbené Shakespearovy tragédie, není liž pravda? Mladičcí hlavní představitelé byli překvapivě dobří, nicméně nad ostatní vyčnívají správně nesympatický Tybalt Michaela Yorka a Johnem McEnerym ztvárněný Mercutio. Jakkoliv ten název nemám rád, balkónová scéna nikdy nebyla lepší než s Olivií Hussey. Díky za vše, Mistře Zeffirelli. Za vše s výjimkou zpěvu, ten byl poněkud zbytečný. 90% (29.08.2003)

Tak to dopadá, když poslové lásky nemají křídla. A když se chlap nechová jako chlap. Juliinu přehnanou citovost bych pochopil, ale Romea měli někam poslat kácet stromy, aby se trochu vzpamatoval a dal vznětlivosti průchod užitečným způsobem. Škoda, že bratr Lorenzo fňukajícímu spratkovi jednu nevyťal. Vůbec je zajímavé, jak často se Františkáni stávají zástupci rozumu v místech, kde šedé mozkové buňky všech ostatních nejsou využívány právě na plný výkon (jen vzpomeňme na Ecova Viléma z Baskervillu). Mnoho bylo napsáno a nahovořeno o tom, zda pouto mezi Romeem a Julií dá se zvát láskou, nebo jde jen o prostou zamilovanost, výtrysk citů ve věku, kdy kre-ehm-mladý člověk teprve poznává sebe sama. Ač to druhé, méně romantické řešení je možná pravděpodobnější, nelze vyloučit ani to první. Jsou tací, a není jich zas tak málo, co k sobě naleznou skutečný cit už ve věku, ve kterém jejich vrstevníci řeší co na sebe, co ne na sebe, jak doma uhrát pozdní příchod v rozverném stavu, co lajknout a které přátele odinstalovat. Tihle dva k tomu, aby čas jejich lásku prověřil, nikdy nedostali příležitost. Dokázali by o sebe pečovat v nemoci i ve zdraví? Nevím, ale šanci bych jim dal. Pokud jde o zpracování, je skutečně na co se dívat, text je tu propojen s prostředím životně a podán výborně vedenými herci. Díky tomu i vzletné verše lásky, hněvu, pomsty a usmíření znějí přirozeně a nikoli uměle. Olivia Hussey je Julie jak má být, mladičká, křehká, plná citů, avšak uvědomující si sama sebe. S Romeem mám jako chlap trochu problém, to není vina jeho představitele. Co do věrnosti obsahu hry však ani nemohl být jiný. Zeffirelli dokázal, že filmové adaptace divadelních kusů rozhodně umí, je věrný látce, zároveň nejde o otrocký převod ani prosazování vlastního ega na úkor autora. Tak to má být. (26.11.2017)

Shakespearea nemám rád. Tahle adaptace světově uznávané hry, kterou neuznávám je prostě jen další z mnoha. Zahrané vše mohlo být jakkoliv dobře, ale pokud je zde takhle blbý děj, těžko ze svého hodnocení vykouzlím něco jiného než odpad. Tahle hra je shodou okolností pro mě asi tou od Shakespearea nejodpudivější. Pro mě tento autor, respektive to co na něm a jeho hrách všichni obdivují zůstane asi navždy naprosto nepochopeno. ODPAD! (01.05.2012)

Zeffirelliho je v Rómeovi a Júlii vidieť v každom zábere, čo je vzhľadom na vernosť predlohe veľký kompliment. Jednoducho sa jeho štýl na podobné témy hodí. Na samotnej látke je zaujímavé okrem jej osudovosti aj to, že všetko, čo sa môže posrať, sa aj poserie a tak mnohí dnešní diváci môžu brať Rómea a Júliu skôr ak tragikomédiu, kde si z príbehu a osudov hrdinov robil srandu aj sám Shakespeare. Ako tu bolo spomenuté, Whiting má dnes kópiu v Zefronovi a Michael York je celý Marlon Brando. Nebol som počas filmu presvedčený o plnom hodnotení, avšak záver je tak silný a pravdivý (pozrite sa, čo vaša nenávisť spôsobila vašim deťom), že inak hodnotiť nedokážem. Ešte mi nedá spomenúť, že samotný príbeh mi ani po storočiach od hry a desaťročiach od filmu neripadá staromódny a je to zásluhou ako spisovateľa, tak scenáristu a režiséra. (25.12.2013)

Příběh dvou milenců z Verony je pro mě nejlepším Shakespearovým dílem. V Zeffirelliho odvážné verzi (vždyť krásné a mladičké Olivii Hussey bylo při natáčení sotva patnáct) jsem si připadal ve filmové roli Romea ještě více bláznivě zamilovaný do Julie než na stránkách knihy. Jasně, prožíval jsem to v té hlavní mužské postavě. Jen jsem si vždycky přál, abych se cestou na konci někde zdržel a přijel o něco později. Anebo ne, to by potom nebylo to správné drama. (24.05.2012)