Farinelli
Farinelli
Režie:
Gérard CorbiauKamera:
Walther Vanden EndeHrají:
Stefano Dionisi, Enrico Lo Verso, Elsa Zylberstein, Caroline Cellier, Marianne Basler, Jacques Boudet, Pier Paolo Capponi, Delphine Zentout (více)Obsahy(1)
Božský hlas, za který zaplatil příliš krutou cenu... Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705–1782), patřil mezi nejobdivovanější operní zpěváky 18. století. Sopranista, vrcholný představitel stylu operního zpěvu bel canto, který díky svému zmrzačení (byl kastrát), zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho „božské“ umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních „rolí“. Souputníkem jednoho z nejslavnějších kastrátů, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence. Také Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. Stává se Farinelliho stále trýznivějším tajným snem. Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický „král tónů“. Zpěv kontratenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo). (Česká televize)
(více)Recenze (103)
ocenenia : Oscar 1995 - Nominácia na najlepší zahraničný film ()
Nejsilněji mě u tohoto filmu zasáhl zpěv, pro který musím složit hlubokou poklonu. A zabědovat nad tím, že již nikdo neumí takto pět. I když by to bylo svým způsobem i děsivé. Barokní hudba je příjemná, i když je často přesycena těmi načančanými kudrlinkami. Ale taková barokní doba byla: nestřídmé zdobení, sem tam nějaký ten blyštivý flitr, naondulovaný vnějšek, překrývání nedostatků zlatem vyšívanou záplatou a až obřadní setrvávání v důstojnosti, či v jeho pouhém zdání. I když i tento způsob se dokáže přenést a přenáší do dnešních dní popové kultury. Baroko všude, kam se podíváš. A v těchto kulisách se rozjíždí příběh. O talentu, o touze uspět, o lásce k umění, o silném příbuzenském svazku, o tělesných touhách, o temné stránce minulosti, o pohrdání, o pokořování, o respektu, o vyrovnávání se s vlastní osobností, o slabostech, o strachu, o lásce a nenávisti. Carlo Broschi alias Farinelli (dobrý Stefano Dionisi) je poháněn touhou i strachem zároveň. Vnímá svoji výjimečnost, snaží se uchvátit a bojí se nenaplněnosti. Snaží se dotknout hvězd, snaží se najít své místo, snaží se srovnat se svým handicapem i vlastní minulostí. Láska, nenávist, strach, naděje a aplaus jsou faktory, které rámují jeho život. Významnou postavou je Carlův bratr Riccardo Broschi (zajímavý Enrico Lo Verso), který je zrcadlem celé velikosti i traumat svého bratra. A také tehdejší významný maestro George Frideric Handel (Jeroen Krabbé), kteří se s Farinellim vzájemně ženou vzhůru i do záhuby. Z dalších rolí: věrná a trpělivá Alexandra (zajímavá Elsa Zylberstein), provozovatelka londýnského divadla Margareth Hunter (šarmantní Caroline Cellier), její handicapovaný synek Benedict (Renaud du Peloux de Saint Romain), svérázný hudební skladatel Nicola Porpora (Omero Antonutti), či jedna z okouzlených a znuděných žen hraběnka Mauer (elegantní Marianne Basler). Příběh není špatný, má atmosféru a švih. Ale nad ten zpěv není. ()
52. Zlatý Glóbus za rok 1994 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný film - Belgie ()
Dva bratři ... zdánlivě nerozluční, když se dělí o všechno - včetně žen ... ale jeden z nich se po právu cítí jako oběť - třebaže to na první pohled tak nevypadá. Jeho příběh je vyzývavý, drzý, lehkovážný, hříšný - i zdrženlivý ... to když vypráví o bolesti, kterou nemůže vykoupit sebevětší úspěch na prknech, která prý znamenají svět. Dokáže vás oslovit i v případě, že zrovna dvakrát nemilujete operní zpěv - protože to není hudba, kdo je jeho hlavním hrdinou. P.S.: 1) Myslím, že žádný kůň není ďábel ... a nikdy nebyl. Pokud někdo zvládne JEHO úlohu, vždycky je to člověk - žádný jiný živý tvor na to nemá; 2) Snímek se inspiroval reálným osudem pěvce, který si říkal Farinelli. ()
Zajimavé téma je bohužel uzemněno nenápaditou režií, která využívá všechna možná klišé (když se bratři hádají, odnese to zrcadlo; holubice míru, která oznamuje smíření; dialogy obtěžkané velkými myšlenkami a city nedovolují postavám skutečně žít). Ovšem i přes všechny tyto nectnosti je film pro diváka zážitkem a staví před něj jasně všechny problémy a paradoxy přibližování se k Bohu - osamocenost nedobrovolného umělce, který oslavuje Boha svou zrůdností (kdyby Bůh chtěl, abychom Ho neměli, zařídil by svět jinak; jenže křesťané v čele s katolickou církví se od počátku snaží změnit dílo chybujícího stvořitele, který to stvoření zvoral - viz první křesťanský intoš Órigenés, který si Ho uřízl a pak po zbytek života psal o Bohu), a hledajícího základ všeho - Lásku, kterou mu nikdo nemůže dát. Bratr i učitel ho využívá, Handel chápe, že se vlastně jedná o zrůdnou hudební perverzi (i když je jí fascinován) a ženy mu vždy budou patřit jen napůl. ()
Hodně mi to připomínalo film Libertin. Oba mají moc zajímavou zápletku, jsou historické a popisují život významného člověka své doby. Oba jsou napůl (no, možná i víc) vymyšlené. Oba využívají parádní kostýmy, herce atd. A oba jsou z nějakého podivného důvodu zdlouhavě nudné. Naopak další dvě díla - Vzpomínky Casanovy a Amadeus, které jedou podle stejné "šablony" volného vyprávění excentrického a nadčasového umělce, jsou zábavná a úžasná. Nevím, kde Libertin a Farinelli udělali chybu. Jednoduše jim chybí "jiskra". ()
Pokud odemne dostal Amadeus pět hvězd, musí je získat i film Farinelli. I když měl život možná o něco pestřejší, těžko říct jestli bohatší, byl virtuóz stejně ve svém oboru stejně jako Mozart. Herecky myslím skvěle vybrané i zahrané, možná jen, že bratr Carla nebyl ve skutečnosti asi takový fešák. Určitě doporučuji pro milovníky této doby. ()
Příběh o nejslavnějším kastrátovi všech dob se skutečně příliš nepovedl, dějová linka totiž nemá v podstatě co nabídnout, pouze řešení tvůrčích krizí ať už Händela nebo Farinelliho bratra, odmítání spolupráce umělců, také účinkování zbytečných postav, nebo sexuologický problémy samotnýho Farinelliho, i když jimi nejspíš podle tohoto snímku netrpěl, na to že mu byla vajca odňata již v šesti letech a ve skutečnosti by v dospělosti vyzněl spíš jako ošklivá ženská, se chová a hlavně vypadá jak alfa samec se sportovním a svalnatým tělem a mocně rašícím vousem. A nakonec ani ten zpěv s hudbou mě nijak zvlášť neoslnil. Pro mě pouze kostýmní podprůměr. ()
Barokní Orfeus, pěvecký Mozart belcantovské dvorany slávy. Božský to Carlo, jemuž "byl dán do vínku" hlas tak ozdobný, tak vábný, který se svou vážeností pěveckých nebes dotýkal. Zlato v hrdle umocněné bratrovou řečí hudby. Zlato v hrdle, kterým laskal duševní vzdechy přítomných dam, alternován v milostných "dýcháncích" svým bratrem. Společnost rozplývající se nad chloubou nitra, nad spalující silou psychedelického objetí plného nejjemnějších hlasových vln. Žízeň po hlasu jako mocném fantomovi vyvolávajícím stavy umělecké rozkoše. Přípitek kýžené genialitě a kultu umělecké múzy. ()
Počuť Farinellove árie (tie z H ä n d e l o v e j opery R i n a l d o) je väčším zážitkom než vidieť samotný film. ()
Něčím mi to připomínalo "Amadea"! Kamera dobrý, zvuk dobrý, herecké výkony dobrý, režie dobrý, ale... "Amadeus" byl o řád výš. ()
Svým způsobem zvrhlá podívaná o tom, jak když někoho nadosmrti zmrzačíte, bude vám potom krásně zpívat o dvě oktávy výš. Vzhledem k tomu, že nejsem operní fajnšmekr a tříčárkované cé je mi ukradené, nepociťoval jsem při Farenneliho zpěvu příliš příjemné pocity, naopak jsem byl spíš zhnusen. Což je podle mě problém, protože autor zjevně počítal s tím, že budeme hudební složkou nadšeni. Hudební čísla zaberou snad polovinu filmu. Zbytek děje pak je dost provařená story. Navíc postava Georga FRidricha Handela mi přijde opravdu podivně pojatá. Největším kladem snímku je kromě věrohodné výpravy a kostýmů především herecký výkon Stefana Dionise - já ho řadím mezi ty nezapomenutelné. ()
...jak já miluji kontratenory...:-)) ()
Teatrální a nesympatické, s předvídatelným dějem. Radši se znovu podívám na Král tančí. ()
Snímek, u něhož si člověk nemůže nevzpomenout na Formanova Amadea. V příběhu inspirovaném životem italského pěvce, který byl stejně jako jiní chlapci v době baroka vykastrován, sledujeme osudy dvou bratrů – Carla (zpívá) a Riccarda (skládá). Ačkoli zde chybějí silné scény, které by člověka upoutaly a něco v něm zanechaly, nedá se filmu upřít, že je velmi emotivní. A emoce to jsou opravdu silné, vždyť ona bratrská láska, zavázanost a také dělení o vše, včetně milované ženy, jsou jedním z hlavních motivů. Bohaté kostýmy, uchvacující hlas (vzniklý počítačovou úpravou hlasů muže a ženy) a podmanivá hudba však bohužel na pět hvězdiček nestačí. ()
Operní hudbu příliš nemusím, ale při sledování tohoto filmu jsem se i několikrát zasmál, také zde byly technické pohyblivé prvky jeviště, které vytvářely zajímavou kulisu. Milostné scény se střídáním bratrů byly hnusné až běda. Retrospektivní zážitky z kastrace u mě vyvolávaly horrorové mrazení. Ale ženskému publiku určitě nevadily :-D ()
" Znetvorení " chlapci pre potešenie majetných ( zámerne neuvádzam bohatých ). Farinelli - Európa mu ležala pri nohách no šťastný nebol. Je jasné prečo. Dionisi neuveriteľne presvedčivý. Operný spev nemusím, ale s toho, čo vychádzalo z filmu mi naskakovala husacia koža. Škoda ( podľa mňa) " pokazeného " konca. ()
Zvládnuto prvních 80 minut. (35%) ()
Tímto filmem jsem byla naprosto uchvácená. Strhující příběh, nádherná hudba a ten zvláštní hlas, který dokáže rozplakat. Na jednu stranu geniální umělec, na druhou nešťastný člověk. Velkoplepá podívaná. ()
Za svaly jako The Rock by jeden dal pravou kouli. Za hlas jako Farinelli i obě. Jenom - vysvětlí mi někdo, jak si kastrát může užívat sex? Doufám, že pan scénárista to ví, jinak by to výrazně ubíralo i samotné podstatě filmu. Tolik k mínusům - jinak se jedná o výborné zpracování, od kostýmů, výpravu, kulis až po - samozřejmě - vynikající hlas. ()