Farinelli
Farinelli
Režie:
Gérard CorbiauKamera:
Walther Vanden EndeHrají:
Stefano Dionisi, Enrico Lo Verso, Elsa Zylberstein, Caroline Cellier, Marianne Basler, Jacques Boudet, Pier Paolo Capponi, Delphine Zentout (více)Obsahy(1)
Božský hlas, za který zaplatil příliš krutou cenu... Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705–1782), patřil mezi nejobdivovanější operní zpěváky 18. století. Sopranista, vrcholný představitel stylu operního zpěvu bel canto, který díky svému zmrzačení (byl kastrát), zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho „božské“ umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních „rolí“. Souputníkem jednoho z nejslavnějších kastrátů, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence. Také Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. Stává se Farinelliho stále trýznivějším tajným snem. Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický „král tónů“. Zpěv kontratenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo). (Česká televize)
(více)Recenze (103)
Podle hodnocení i komentářů jsem čekala víc než jen herce, který se nedovede trefit do playbacku, herečku s přihlouplým výrazem nebo Handela, kterému před natáčením zapomněli zapojit mimické svaly. Místy až šokující vztah mezi dvěm bratry je podán, dle mého názoru, dost nudně. Farinelliho jedinečný život by zasloužil rozhodně důvtipnější zpracování. Díky jen za tu nádhernou hudbu! ()
dobrý, dobrý, ale ten film prostě nějak postrádal koule... muzika a kostýmY :-) na jedničku, ale nemohl jsem se, podobně jako mnoho uživatelů, vyhnout porovnávání s Amadeem, který vítězí na celé čáře... méně emotivní, méně nezapomenutelný... přesto koukatelný a velice příjemný ;-) zážitek... 70% ()
Nezáživný film. Vysoko oktávový hlas byl tím nejzajímavějším co jsem si z filmu odnesl. Jinak to byl film opravdu pro náročného diváka a poutavý asi jako můj komentář k němu. Přehnaně vysoké hodnocení. Mé hodnocení: 40% ()
Sympatické kostýmní drama, které si mohlo odpustit pištivé tóny vycházející z úst, která imitoval Dionisi. Já vím, že nemohlo, ale mé uši tohle zkrátka nemají rády. ()
Velmi podobné Amadeovi: průměrný Salieri + průměrný bratr vs. geniální Amadeus a Farinelli, kterým vždy něco chybí - Amadeovi sociální inteligence a Farinellimu koule. ()
Jako příběh sledující osudy reálné osoby, slavného operního pěvce Farinelliho, to bylo rozhodně zajímavé. A vůbec ta tématika kastrátství... Plus hezká výprava a efekty barokního divadla... Ale film jako celek mi přišel tak nějak moc kýčovitý a oba hlavní herci tvořící bratrské duo mi byli dost nesympatičtí. Enrico Lo Verso možná ještě více než Stefano Dionisi. To je nejspíš čistě subjektivní dojem, ale obzvlášť při těch postelových scénách nebo když dávali najevo svou nadřazenost a sebejistotu, tak to na mě působilo vysloveně odpudivě. Tím spíš jsem nechápala tu nánu, co se s nimi na konci dala dohromady a ještě (spoiler) si nechala udělat Riccardem dítě. (konec spoileru) Celkově mi přišlo, že se z vážného tématu kastrátství stal takový mírně oplzlý filmový kýč. ~(3,0★)~ ()
Ani ja som sa neubránil porovnávaniu tohto životopisného filmu s Formanovým Amadeom. Motív parazitizmu na schopnom jedincovi je v živote príliš častý na to, aby bol spracovaný iba v jednom filme. Na rozdiel od Amadea ma u Farinelliho nezaujala hudobná zložka, čo viedlo k nižšiemu hodnoteniu. Inak nemám veľmi čo filmu vyčítať. Vizuál, herecké výkony, samotný príbeh a jeho myšlienkový presah, to všetko bolo v poriadku. Len ma neoslovil tak, aby som ho mohol vnímať ako mimoriadny film. ()
Amorální arogantní floutek se zlatem v hrdle? Nebo nešťastný muž, který se potácí mezi traumatem ze svého zmrzačení a láskou k hudbě? Příběh bratrské lásky nebo příběh o vině a výčitkách svědomí? Čekal jsem emocionální pecku s nezapomenutelnými momenty. Čekal jsem ovšem marně. Dostalo se mi jen poněkud roztěkané a občas lehce nudící variace na Amadea, s příběhem který z hlediska historie stojí na vodě stejně jako ten Formanův. Je škoda, že scénář nestojí na kontrastu krutého osudu kastrátů a jejich „andělského“ hlasu, že místo, aby šel do hloubky a dal si práci s věrným obrazem jejich života, šel cestou nejmenší námahy, okopíroval nápad s fiktivním sporem á la Salieri–Mozart a slepil nepravděpodobnou báchorku, kterou zabalil do nablýskaných kulis. Patrné je to o to víc, že nositelem emocí i hybatelem dění je spíš Carlův bratr Riccardo a hned po něm možná Handel (mimovhodem jejich setkání na půdě je nejsilnější scénou filmu), zatímco Farinelli sám jakoby zůstával po celou dobu poněkud mimo a sloužil pouze jako hudební výplň a věšák na načančané kostýmy, které zjevně toužily urvat nějakou tu filmovou cenu. ()
Přesný typ filmu, který jde absolutně mimo mě. Vyjma kostýmů, výpravy a herců mě film nedokázal zaujmout ničím. ()
Súhlasím s príspevkom užívateľa brumbrum. V prvom rade je to film nepočúvateľný, pretože polovicu filmu tvoria odporné árie jedného kastráta, že v diaľke počujete kvíliť ženu a ono to je chlap, čo nemá gule... No a potom je to film nepozerateľný, pretože namiesto toho, aby bol reálne životopisný rieši naozaj väčšinou sexuálnu stránku tohto polomuža. Myslel som si, že sa dozviem niečo o živote Farinelliho, reálne sa však riešilo, kto s kým kedy šukal, či mohol alebo nemohol a ak mohol, tak hlavne čo najzvrhlejšie. ()
Naprosto souhlasím s DaViD´82 - ten film je ve stínu geniálního Amadea - to je to první, co se mě po skončení Farinelliho prohnalo hlavou. Chybí tomu ta nezapomenutelnost, která by mě donutila vidět to vícekrát. A také jsem si možná neměl přečíst, že byl Farinelliho hlas vytvořen digitálně - tato nadbytečná informace mi totiž trochu kazila atmosféru snímku (minimálně mě iritoval místy velmi okatý playback). Ale najdou se tu skutečně silné okamžiky, při kterých jsem náběh husí kůže skoro cítil. Jinak Mozartovy koule vs kastráto Farinelli - 1:0 - 70% ()
Hudba, hudba a zase len hudba. Povinný výlet pre všetkých, ktorí okrem filmu žijú aj hudbou, rozumejú jej alebo sa o to snažia, skrátka ku nej majú hlbší vzťah. Ja mám k hudbe veľmi hlboký vzťah a i keď zostávam prostým poslucháčom (k jej teórii iba nesmelo a len tu a tam pričuchnem), dovolím si o sebe tvrdiť, že jej duši rozumiem dosť na to, aby som Farinelliho vyhlásil za jednu z najvyčerpávajúcejších metafór, aké vôbec mohli byť na túto tému natočené. A zároveň jednu z najstrhujúcejších. Krásny film plný vášne a bolesti! ()
Srovnávat Farinelliho s Formanovým Amadeem podle mě není fér, větší smysl dává konfrontace s režisérovým pozdějším filmem Král tančí. A v tomhle souboji pro mě Farinelli vychází mnohem líp, má zajímavější výpravu, pestřejší exteriéry, příběh, který mě víc oslovil a hudbu, která mi líp pasuje. Podobně jako v Král tančí, tak i tady je ústřední dvojice trochu nesourodá, jeden z nich (v tomto případě Farinelliho starší bratr Riccardo) je zneuznaný, závistivý a nepochopený magor. Jeho výstupy jsou občas napotlamě, ale jako celek je to solidně ukočírovaný. ()
Spousta krásné operní hudby, spousta árií, hlas, jakým mohou zpívat jen kastráti. Přesto je příběh slavného Farinelliho a jeho bratra zajímavý. Ve filmu také vystupuje hudební skladatel Handel, nejdříve Farinelliho nepřítel, později jeho skladatel. ()
Skutečně audiovizuální požitek v postmoderně hýřivém oživení barokního spektakularismu. Trochu škoda, že originální a silný příběh trochu ustupuje vnějškovému podání a působení. Absolutní závislost dvou bratrů, kterou ničí úspěch nadanějšího z nich si s ničím nezadá sporu Mozart-Salieri ze slavného Amadea, zvláště když do děje vstoupí sám velký Händel. Přesto se filmu nedaří přenést hluboký prožitek rozpoutaného konfliktu, rozvinout zajímavé otázky, které jsou jen konstatovány. Potřebné místo nakonec zabírají pikantní erotické scény, které příliš nových významů nepřinášejí a jsou jen lákavou atrakcí. ()
Úžasné ! To nepotřebuje komentář, to chce vidět ! A navíc je to životopisný film skutečné osobnosti 18.století. ()
Farinelli bol v detstve mimoriadný dobrý spevák s obrovským hlasovým rozsahom.Podľa tohoto filmu jeho starší bráško Riccardo zavolal guľo-zberateľa a Farinelli už navždy čúral tajne bez doprovodu..V dospelosti bol chýrny zlatý slávik a Riccardo zvábil na neho všetké krásne dievčatá.Za odmenu sa Farinelli mohol pozerať ako to chlapi vedia so ženami.. Zaujímavý film.Ináč údajne Farinelli dokázal na jedno nadýchnutie vydať zo seba okolo 150 tónov. Kastrát Farinelli, anglické titulky.. ()
Mimořádný pěvec stvořený krutým zásahem a výborný film, lahodící předeveším oku, protože kameraman si vyloženě užíval všechny ty kostýmy a dekorace. ()
Autorem tohoto komentáře je Adam Krupička, člen České Handelovy společnosti, který mě požádal o vložení. Ano, tento film prostě zklamal - nevzal si ani trochu lesku ze spektáklu barokního divadla, ani trochu opojení z časů toho střeštěného 18.století. Vše, co vidíme, je falešné a laciné - výkony herců, jejich vyjádření bolesti nebo rozhořčejí je spíše podáno neprofesionální mimikou a nedotaženými gesty, láska a zápal pro umění je podán s ostrychem, nepřesvěčině a místy dost drsně, až hrubě. "Dělení" bratrů v sexuálních sférách jen dokazuje omyl filmařů, kteří si myslí, že "sexem přece nejde nic zkazit". Jediné, co film Farinelli přináší a čím obohacuje dějiny světového filmu, je NEJLEPŠÍ ZTVÁRNĚNÍ POSTAVY GEORGA FRIDRICHA HANDELA V DĚJINÁCH VŠECH UMĚNÍ OD HANDELOVI SMRTI V ROCE 1759! Skutečně je tomu tak, nizozemského herce Jeroena Krabbé jsme sice mohli najít jen v průměrných filmech a jedné bondovce, ale tímto výkonem stmelil veškeré přednosti filmu před literaturou a smetl z prvenství v handelovského zpodobnění romanopisce Romaina Rollanda a jeho "Handelův portrét". Je zde naprosto vše, mistrův nesmlouvavý a brutální smysl pro uměleckou pravdu, jeho uhranutí hudbou i distanc od okolního světa. Nezapomenutelná scéna z Farinelliho ukazují Handela ve třech smělých podobách - 1.scéna v zákulisí, kdy mluví k Farinellimu, který sedí na koni - máme před sebou člověka, který není zvyklý jednat s lidmi v rukavičkách, jde přímo k věci a jak jednou řekl Mozart "udeří jako hrom, kdy jen chce" 2. scéna na půdě, kde překvapí staršího Brosciho - "řekněte mi, kde je má opera a já vás pak třeba nechám dál zalezlého jako krysu na té vaší půdě, zloději!" i toto je Handel, člověk, který zná cenu peněz a ví, jak zlá je konkurence 3. scéna na jevišti, kde Farinelli čte dopis - "je čas odevzdat to bohu" to je Handel, který píše Mesiáše a Juddu Makabejského. Doporučuji zhlédnout všem lidem, kteří mají co dočinění s dějinami hudby. ()
V době kdy na jeviště nesměly ženy... musel soprán zastoupit muž... no nebo to co z něj zbylo - kastrát. Lesk a jeviště střídá smutek ze života bez.... eh jak to říct slušně?... bez koulí:-) ()