Farinelli
Farinelli
Režie:
Gérard CorbiauKamera:
Walther Vanden EndeHrají:
Stefano Dionisi, Enrico Lo Verso, Elsa Zylberstein, Caroline Cellier, Marianne Basler, Jacques Boudet, Pier Paolo Capponi, Delphine Zentout (více)Obsahy(1)
Božský hlas, za který zaplatil příliš krutou cenu... Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705–1782), patřil mezi nejobdivovanější operní zpěváky 18. století. Sopranista, vrcholný představitel stylu operního zpěvu bel canto, který díky svému zmrzačení (byl kastrát), zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho „božské“ umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních „rolí“. Souputníkem jednoho z nejslavnějších kastrátů, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence. Také Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. Stává se Farinelliho stále trýznivějším tajným snem. Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický „král tónů“. Zpěv kontratenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo). (Česká televize)
(více)Recenze (103)
Zajímavé téma, ale vysoce nezajímavé ztvárnění. Nudné režijní nápady, přebytek nefunkčních scén. Celkové vyznění do prázdna... ()
Kdyby katolíci chtěli podat důkaz Boží existence, byl by Farinelli dobrý argument. Jistě, byl kastrovaný a to jeho umění velmi pomohlo, ale takových bylo hodně a Carlo Broschi byl jen jeden. První scénář Gérarda a Andréeho Corbiauovy. Říká se, že každý génius má nějaké své osobní démony, protože všechno musí být něčím vykoupeno. V jeho případě šlo o bratra, který byl sourozencovou oporou, druhem, ale místy též zkázou. Nechybí pochopitelně touha po lásce, neboť takoví lidé bývají osamělí. A konečně - traumata z dětství. V tomto případě je samozřejmě škoda, že už tenkrát neexistovala záznamová zařízení, ale i tak je digitálně vytvořený hlas pozoruhodný. U podobných filmů je automatické, že si produkce dává záležet na kostýmech a celkové výpravě. Zde tomu není jinak. Přiznám se, že tentokrát mě tolik neuchvátily herecké výkony, ale při celkové stopáži je snímek natočen zajímavě a záživně. Jako u každého životopisného filmu mě napadá, nakolik tvůrci pracovali s pravdou a kde už zasáhla fantazie scénáristů. Když si člověk načte životopis tohoto pěvce, pak zjistí, že film není špatný, ale jeho život byl zajímavý a objevil se na více místech Evropy s různými úkoly. Postavit film na vztahu bratrů není špatné, ale vzájemné antipatie s Georgem Friedrichem Händelem je něco, co už zde bylo. Na podobném základu točil Miloš Forman Amadea. Ale rozdíl tu samozřejmě je, Amadeus o svém nepříteli neví. Jestliže jsem ovšem Formanův film hodnotil 4 hvězdami, tady musím jít do tří. ()
Hudba fakt geniální, bohužel režijně ne moc povedené. Škoda:-/ ()
Film o Farinellim nezklamal, ale bohužel ani extra nenadchnul. Výběr herců a kostýmy s výpravou úžasné. Neříkám, že jsem odborník, ale co se týče celé té technické komplikovanosti ohledně hlasu, obyčejný neupravovaný kontratenor by mi vyhovoval víc (často to znělo příliš žensky a slabě - podle mě především síla hlasu, přestože vysokého, a jeho čistota byla tak uchvacující - viz např. árie Dove sei Andrease Scholla nebo Philippe Jaroussky na youtube). A v celém příběhu mohlo být méně strojenosti. Téma psychologického souboje zní úžasně, ale zbyla z něj jen obrazová opulentnost a perfektní hlavní představitel. Nevěřím však, že by Händel při poslechu své hudby omdléval. Naopak by stražil uši, aby mu nic neuniklo a pak si třeba rýpnul na adresu byť jediné ustřelené noty. Charakter Riccarda se mi v podstatě také jeví trochu neujasněný. Sedělo by mu více fanatického, až šíleného zbožňování, ne jen jakási rozbolavělá zamilovanost. Jinak tleskám. ()
Film, který zapadl, neprávem. Film o době baroka, o italské a německé opeře, film o lhostejnosti osudu k lidským příběhům, film, který by si neměl nechat ujít nikdo, kdo hudebně nezakrněl u dechovky, rapu či americké country. Příběh Broschiů, tragické dvojice bratří, z nichž jeden byl výborným skladatelem a druhý fenomenálním zpěvákem, kastrátem, jehož party klasickou technikou dodnes nezazpívá žádný muž a které musely být pro film mixovány ze záznamů zpěvu kontratenoristy a sopranistky. Najde se tu trochu vaty a klopýtání, ale příběh sám, psaný poměrně věrně podle skutečnosti, je dostatečně nosný, aby uchvátil. A tak i já, spolu s diváky v hledišti opery, volám: Bravo! PS: Philippe Jaroussky, kontratenor, který dnes Farinelliho party běžně zpívá, musel pro možnost interpretace koloraturně sopránových partií zvládnout naprosto brilantně poněkud neortodoxní a ne zrovna košer techniku operního zpěvu, a to falzet. ()
Je to jeden z mojich najobľúbenejších filmov a musím sa priznať, že zrejme práve tento film je jeden z mála, ktoré na mňa dokázali svojou kvalitou silno zapôsobiť. Toľko emócií ako pri pozeraní Farinelliho som už dávno nepocítila ani v reálnom živote... Ani pri Pánovi Prsteňov som toľko neplakala. ()
MUSÍM ŘÍCI , ŽE SE MI TO DOST LÍBILO . VŠE JIŽ TADY BYLO NAPSÁNO , NEBUDU NOSIT DŘEVO DO LESA . SNAD JEN BRAVOOO . ()
Syntéza nádhernej kombinácie emócií, farieb a kostýmov, plus charizmatických hercov. Na tohto režiséra si budem musieť ešte posvietiť. ()
Hlas byl vytvořen počítačově pomocí syntézy mužského a ženského hlasu. A přitom to mohl odzpívat třeba Jaroussky. Stále jsou mezi námi, někteří jako známé "zpěvačky" ;-) ()
Veľmi dobre natočená životopisná dráma bratov Broschiovcov. Láska, nenávisť, "Amadeus/Salieri", vášeň a zrada umne namixované v kvalitnej produkcii a výbornými hereckými výkonmi. 75% ()
Je vidno ako málo mali peňazí. Kostýmny historický film...keď si spomeniem na Vojvodkyňu... Ale príbeh je to pekný. ()
Úžasná výprava, nádherné okénko do 18.století a do hudebního světa vrcholného baroka. Příběh kastráta Farinelliho už tak úžasný není. Podivný vztah s bratrem, s děvčaty a s jedním chlapcem mi zůstal neprůhledný, stejně jako možnost kastráta být přitahován druhým pohlavím. Rovněž jsem nepochopil proč G.F.Händel v tomto snímku musel být za nervního domýšlivého prudiče a proč sebevrah po krátkém zotavení souloží. Poradil bych tvůrcům Händlovu radu vyslovenou i ve filmu - méně efektů a více k jádru. ()
Súhlas s DaViD´82. Pri porovnaní s majstrovským Amadeom možno Farinelli trpí nedostatkom "nezabudnuteľných scén", plne to však dobieha sugestívnym príbehom. Hudba v obidvoch je geniálna a celé to tvorí zaslúžených 5*. ()
Film pozostáva v podstate z dvoch rovín - jedna rovina rozpráva o živote ústredných postáv a druhá rovina predstavuje barokové a rôzne iné malé vystúpenia. Nanešťastie obe roviny nie sú až tak vyvážené, pretože životopisná časť výrazne pokuľháva. Je plytká, nevýrazná, tuctová a niektoré zvraty a motívy postáv sú prinajmenšom zvláštne. Preto táto časť filmu pôsobí nezáživne. No našťastie sú vo filmoch hudobné sekvencie, ktoré spolu so zaujímavým a sympatickým hereckým obsadením sú hlavným ťahúňom filmu. Hudobné vystúpenia sú do detailov prepracované (kostýmy, kulisy, strih scén počas predstavenia), vytvárajú perfektnú atmosféru a navodia dojem práve pozeraného reálneho koncertu. V tomto najviac vyniklo režisérovo umenie a zároveň je to hlavný dôvod, prečo by som si film pozrel ešte raz. ()
Farinelli, vlastním jménem Carlo Broschi, o kterém snímek vypráví, byl jedním z nejproslulejších pěvců kastrátů 18. století, jehož výkony už sotvakdy mohou být zopakovány (zvláště poté, co byly kastrace v Itálii od roku 1870 zakázány). Jeho filmový soprán musel být složen ze dvou hlasů různých pohlaví, aby se alespoň přiblížil Farinelliho známému pěveckému rozsahu. Příběh je možná trochu banální, ale vše bohatě vynahrazuje celkový hudební zážitek. Máte-li citlivou duši a dosud jste nezažili hudební orgasmus, mohu jen vřele doporučit! ()
Dva prívlastky sa spájajú s týmto filmom, ktorý mal byť proťajškom amerických veľkofilmov: "druhý Amadeus", prípadne "Amadeus 90. rokov". Režisér sa nechal počuť, že známy spevák-kastrát 18. storočia Carlo Broschi (prezývaný Farinelli), znamenal vo svojej dobe prakticky to isté ako v 20. storočí Michael Jackson. Paralela Jackson-Farinelli je síce efektná, ale je skôr z oblasti lacných reklamných hesiel, než opodstatnených tvrdení. Stačil by jednoducho povedať, že Farinelli bol vo svojej dobe veľmi populárnym interprétom, viac spoločného nemajú. Pokiaľ ide o Formanovho Amadea, tu už je styčných bodov viac. Podobnosť je však skôr vonkajšia - oba filmy pojednávajú o fenomenálnch osobnosjtiach, oba stavajú na hudobnej zložke, sú výpravné, kostýmovo nápadité a hýrivé. Oba snímky sú životopisné, sú však postavené aj na fikcii: Amadeus na konflikte Mozarta a Salieriho, Farinelli na vzťahu Broschiho a jeho menej nadaného a menej slávneho brata, skladateľa. Rozdiel ovšem spočíva predovšetkým v tom, že Mozart a Salieri, to je vo Formanovom podaní predovšetkým príbeh iritujúcej geniality a nedráždivej priemernosti. Je to veľká tém a práve veľká a silná téma Farinellimu chýba. O čom hlbšom tento film vypovedá okrem toho, že popisuje krutý osud človeka, pre ktorého je jeho telesný nedostatok darom a zároveň aj prekliatím? Pointou celého príbehu je skutočnosť, že sa dozvieme, ako, kým a prečo bol malý chlapec vykastrovaný. Film vzbudí v divákovi emócie (hlavne súcit s hlavným hrdinom), má dramatické rozuzlenie, ale viac tento trochu na efekt a príliš chladne vykalkulovaný príbeh nezasiahne. Nie je iste potrebné pochybovať o tom, že sledovať samotné životné osudy Farinelliho je vec bezpochyby zaujímavá, spojenie atraktívnej hudobnej zložky a obrazu je doslova pastvou pre oči a uši, ale väčší myšlienkový presah, nadčasový rozmer tu chýba.. žeby témou nakoniec bol opäť konflikt jedinečnosti a priemernosti? Aj keby to bol tak nepôvodné, Forman ho na základe Shafferovej hry dokázal spracovať oveľa lepšie. Na druhej strane Farinelli predsa len predstavuje snímok, ktorý by divák odkojený americkými limonádami nemal prehliadnuť. Námet - život muža zbaveného mužnosti - je úplne výnimočný a tvorcovia ho nepojali iba hollywoodsky bombasticky, ale skôr európsky ľudsky, ako smutnú tragédiu osamelého jedinca odohrávajúcu sa v žiare všeobecnej slávy, popularity a obľuby. Zaujímavý je určite výkon Stefana Dionisiho v úlohe Farinelliho, strhujúce sú predovšetkým jeho spevácke výstupy. A nakoniec - aj nadčasovosť sa tu človeka dotkne. Ovšem nie kvôli filmu ako takému, ale kvôli hudbe Georga Friedricha Händela, ktorá tu taktiež znie. ()
Budu v menšině, ale pro mě byl tenhle film velkým zklamáním. Až na Händela nesympatický cast, především bratr Riccardo. Farinelli celkem sympatický, ale s nepravděpodobným sexuálním apetitem a jako kastrát by ve svém věku už byl zřejmě mnohem zženštilejší a oplácanější. Bohužel mě nezaujala ani hudba a celé jsem to dokoukala s přemáháním. Dvě hvězdy, ale přesně nevím za co. ()
Není to špatný film, ale prostě tam něco chybí a další hvězdičku musím ubrat za zpěv - prý vznikal nějakým mícháním ženského mužského hlasu. Nevím, ale něco mi na tom prostě nesedí, něco je na něm nepřirozenýho ve srovnání se současnými kontratenory (např. Jaroussky) ()
Mistrovské dílo po všech stránkách,tleskám ve stoje !!!! ()
Stotožňujem sa s Handlovým názorom, že ide o niečo neprirodzené. Film bol miestami dobrý, ale miestami hlúposť. Chcem povedať, že keby niekto siahol na môj miešok, bol by ihneď mrtvy...bez možnosti odpustenia :D ()