Macbeth

Pomalý rozklad osobnosti ústřední dvojice je hutný, mrazivý, šílený až ďábelský. Veškerou symboliku jsem asi úplně nepochopila, bude to chtít ještě druhé zhlédnutí. Ale až po Vánocích, to by bylo na mašli. Každopádně jedno poučení jsem si odnesla....nechtít znát svůj osud dopředu, ten se totiž tvoří právě teď. (08.12.2015)

U del Torova Crimson Peaku jsem v recenzích čítal, že každý záběr je hodný zarámování. Já bych tuhle poklonu složil spíše Macbethovi. Krajina v kombinaci se světlem skýtá tak nádherné záběry, až oči přechází. V interiérech je naopak atmosféra nabitá napětím a dusnem vnitřního boje. Pokud jde o zobrazení propukajícího šílenství, to je ztvárněné bravurně, Fassbender se s náročnou rolí vypořádal obstojně. Marion Cotillard (jež, jak správně poznamenal kamarád, neskutečně připomíná Kláru Issovou, což je umocněno tím, že právě ji jsme viděli v Richardu III. jako Annu Nevillovou) pak jako lady našeptávačka Macbeth budí víc hrůzy než její manžel, který je ze začátku vlastně jen manipulovaný vykonavatel jejích ambicí. Což je ale pro Macbetha v mých očích horší, dokážu pochopit (neříkám omluvit) zločin vedený jasným motivem, ale nechat se slabošsky zmanipulovat postrádá byť jen tu chladnou logiku cíleného zločinu. Co ovšem sráží body je to, že ač je text toho, co napsal Šejkspíra krácený, tak zhruba veprostřed se nachází několik scén, které opakují de facto to samé. Při zachování plného textu by to proporčně nevadilo, takhle to je dle mého v nepoměru se zbytkem, zvláště s koncem, který se odbude až moc rychle. Ale líbí se mi scéna, kde Macbeth oplakává svou ženu, že i v jeho polovičním šílenství a při činech které nařídil, mu je ponechán lidský rozměr a láska. Zbývá dodat, že historicky je to s Macbethem trochu jako s Richardem III., ze schopného krále se kulturní tradicí stal pravzor královraha a usurpátora, ale když ono je to podané dobře no. "All hail, Macbeth, thou shalt be king hereafter!" (08.11.2015)

Jakožto divadelní ignorant jsem k tomuto filmu přistupoval jen jako k dílu, ve kterém hraje Michael Fassbender a Marion Cotillard. Avšak ve finále jsem byl zcela ohromen hloubkou a procítěností celého příběhu, jenž prýštil téměř z každého záběru. Režisér Justin Kurzel zabalil drama od Shakespeara do tísnivých obrazů na pozadí pochmurných reálií Skotska, přičemž celkový dojem dotváří perfektně zahraná titulní role Michaela Fassbendera. Jeho Macbeth je totiž fenomenálně vtahující a odpudivý zároveň. Nevím jestli to byl záměr přímo Shakespeara či režiséra filmu, ale výsledný dojem je úchvatný. Jediné co filmu můžu vytknout je až přílišné užívání slow-motion záběrů, které výsledný dojem vcelku kazí. Nebýt jich, neváhám tento film zarámovat do svého pomyslného filmového žebříčku na jednu z předních pozic. „Life's but a walking shadow. Honor. Love. Friends. But in there's death. Curses.“ (27.01.2016)

Stalo sa to, čoho som sa obával. Áno, je to tak, je to Macbeth na plátne. Čiže Macbeth rozprávaný rečou divadelnou, čo sa týka dialógov, a rečou filmovou, čo sa týka vizuálu. No a mne tento dvojí prístup nesedí. Ten vizuál je nie nepodobný Scottovmu patetickému a ultraprefiltrovanému prístupu v Kráľovstve nebeskom, lenže ten doprevádzalo slovo relatívne prirodzene hovorené. Tu tomu tak nie je, sledujeme divadelné herecké prejavy. K tomu epické zábery škótskej prírody a postupom času, ako pribúda krvi na rukách Macbethových, tak sa farbí do červena aj škótska obloha. Pátos kvapká z plátna jedna radosť, až ho nerozoznať od depresívnej atmosféry. Pri sledovaní Wellesovej adaptácie som si hovoril, že raz by som si len tak pozrel nejakú súčasnú verziu, kde by som sa mohol pokochať záverečným desaťtisícovým nájazdom anglickej armády. Kurzel nám takýto ústupok mainstreamu nedopraje, ale skutočný zmysel tohtoročnej aktualizácie mi jeho film nedokázal. Alebo ako hovorí Robo Roth, načo si dokazovať, že niečo, čo funguje na divadelných doskách, bude fungovať aj na plátne. Jedine že by Macbeth odrážal súčasnú politickú situáciu vo svete, ale na nič som neprišiel. 70% (30.11.2015)

Klasický Shakespeare v artovém provedení je něco opravdu speciálního. Kurzel u filmu ukázal, že je skvělým filmařem a obrazotvůrcem, což poté potvrdil i u nepříliš dobře přijatého Assassins Creed. Herci podávají skvělé výkony a citují původní divadelní texty, což působí opravdu skvěle, ale filmu něco prostě chybí. A co za to může? Stopáž. Kdyby byl snímek o něco málo delší, charaktery by byly více prokreslené. Hlavně přechod ze slušňáka na psychouše by si zasloužil více prostoru. Takhle to vypadá, že někdo vystříhal asi půl hodiny, aby lidé v kině nepadli nudou. 70% (09.12.2018)