The Brats
Režie:
Zdeněk TycScénář:
Tereza BoučkováKamera:
Patrik HoznauerHrají:
Ivan Trojan, Petra Špalková, Magdalena Sidonová, Zdeněk Dušek, Jaroslava Pokorná, Jan Cina, Lukáš Rejsek, Tomáš Klouda, Tomáš Pavelka (více)Obsahy(1)
Manželé Marek a Monika Šírovi se přestěhovali z Prahy na vesnici. Hodlali tady najít nejen lepší vzduch pro vlastního synka trpícího těžkým astmatem, ale i vstřícnější klima pro dva starší adoptované syny, kteří nezapřou svůj romský původ. Sen o svobodném "přírodním" prostoru však bere rychle za své, když postarší soused jejich syna Františka obviní z toho, že mu kamenem rozbil čelní sklo u auta. Vesničané nejsou k cizincům příliš vstřícní, soužití s otevřenou arogancí, která neskrývá chuť hnát svou kauzu až k soudu, však Šírovy dohání k neadekvátním reakcím. Marka a Moniku, odhodlané vybudovat rovnoprávné a láskyplné rodinné prostředí, navíc dovedou čas od času pořádně vytočit i samotní kluci. Mezi křehkým zázrakem lásky a strachem z nenapravitelných chyb se rodí rovnováha všedních dní. Střídmé komorní vyprávění nabízí otevřený pohled na otázky všednodenní tolerance a ekologie rodinného i společenského prostoru. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (157)
Opravdu dobrý film. Ovšem dlouhé záběry na tváře byly tak trochu bez efektu. Trochu sice vhyběl příběh, ale o to byl film realističtější. Trojan a Špalková byli vynikající, ale Dušek tak trochu ujel. Moc přesvědčivý se mi nezdál. ()
Táto dráma zaoberajúca xenofóbiou je spracovaná veľmi dobre. Úseky, ktoré ma zaujali najviac boli štúdie tvári hlavných protagonistov. A hlavne Ivana Trojana, ktorého výkon v celom filmy stojí za vyzdvihnutie. ()
Za mě taková opožděná česká nová vlna. Nápaditý střih i Patrikova kamera. Samozřejmě by si to zasloužilo filmovou surovinu, ale zřejmě televizi zbyly nějaké peníze a tak se točilo. Dnešní televizní kamery by už nebyly tak špatné. Tady je bohužel skoro všechno ostré a občas to nezvládá kontrasty. Herci jsou skvělí a scénář Terezy Boučkové je taky moc dobrý. Dialogy vybroušené. Jan Cina už tady projevil svůj talent. ()
Zatímco okolo přelomu tisíciletí se většina filmů pro kina točila ještě na klasickou filmovou surovinu, z tohohle televizní technologie vyloženě čouhá. Je to v podstatě taková typická televizní inscenace s odpovídajícím pojetím režijní estetiky: sice bez využití tříkamerového řetězce (o to delší jsou pak statické interiérové záběry) a s větším počtem exteriérových obrazů, ale kdyby ji natočil v osmdesátých letech např. takový Jiří Adamec, asi by se výsledek moc nelišil, snad jen v tom, že by podstatně víc používal ruční kameru. A ještě ke způsobu distribuce: když v roce 1993 natočil Karel Kachyňa film Kráva, odpovědní lidé v České televizi nezodpovědně usoudili, že pro tento umělecký skvost je postačující odvysílání v televizi. K tomu už není - zvlášť při porovnání kvalit Krávy a Smradů - co dodat... ()
6/10 ()
Silný, ale dobrý. ()
Nemuzu si pomoct ale mne se to libilo. I proti hereckym vykonum nemam namitek, ba naopak. Mozna mel film slabsi mista ale za shlednuti urcite stoji. ()
zasahnuto. moje empaticke srdicko se nechalo strhnout, a nehledelo na dalsi kriteria. nicmene herecky vyborne. ()
Dobrý den, dobrý den, dobrý den používám do dnes. ()
Podprůměr. Nápad byl dobrý, ale... Od začátku - Petra Špalková je vážně super a mám ji rád. A tím výčet těch "vážně super" věcí končí. Pominu přehrávání Duška coby rasistického, neustále nepříčetného magora a pominu nepřesvědčivého Trojana. Nepominu ale nudu. Kdyby se Tyc nebál a seškrtl to tak na hodinu (pokud chtěl říct jenom tohle), nebo alespoň v daném časovém úseku podal trochu víc příběhu, bylo by to možná i za 4. Ale takhle je to jen velmi rozvláčné vyprávění, které je navíc ještě strašně uměle natahované. Scény typu "osazenstvo jde přes most" jsem ještě celkem bral, ale scény typu "pokaždé jiná postava tři až čtyři minuty strnule zírá do prázdna a snaží se tvářit, jakože přemýšlí, zatímco v pozadí hraje melancholická hudba" mě iritovaly opravdu maximálně. Nehledě na to, že i zvolené téma, ač je celkem zajímavé, zde zabíhá do patosu, který rozhodně nebyl nutný. Naopak, mohlo tu být trochu víc kontroverze. Postavy rodičů mohly být vyobrazené jako občas doopravdy vážně pochybující o správnosti svého rozhodnutí a rasistické předsudky mohly být z více stran, nejen od jediného, očividně psychicky nemocného, řvoucího šílence. Takhle totiž vypadaly jako docela bezzubé. Takže - syrová vypověď to není (ani vařená a dokonce ani pečená), na příjemný český filmík je to zase moc nepříjemné. Já osobně jsem nebyl nadšen ani trochu. ()
Na české poměry pěkný snímek. A Zdeněk Dušek by za svou roli rasisty zasluhoval snad až Oscara. Být jím, tak se bojím po projekci vyjít na ulici, že ho někdo z našich méně zastoupených spoluobyvatel flákne, protože hrál fakt dokonale. ()
Tento film je pro mé hodnocení specifický, jelikož jsem měl tu "čest" se zainteresovanými osobami se osobně potkávat, především pak s dvojicí romských hochů. Sledoval jsem jejich životní vývoj z kloučků, co se snaží mít záliby jako fotbal, přes nárůst agrese vůči ostatním klukům a konče jejich úprkem z rodné vesnice, který jsem zaznamenal až posléze ve 13. komnatě Terezy Boučkové. Z těchto důvodů mám na celý průběh jiný pohled. Film se nešťastně ubírá jedním a prostým směrem, snaží se diváka jasně upoutat k jednomu názoru, nicméně si zaslouží víc rozvinout povědomí matky a otce dětí, jejich vývoj a především snahu jít proti vrozeným dispozicím dětí romského původu, který je však ve většině případech nakonec zbytečný. 65 %. ()
Smradi pro mě byli dlouho odkládaným filmem, protože jsem nevěřila tomu, že ještě někdo může vnést (v tehdejším diskurzu) nějakou novou perspektivu do tématu předsudků vůči Romům. Tereza Boučková coby scénáristka otevřela tohle téma naprosto bez příkras a nezůstala jenom u toho – dotkla se i problematiky dětské adopce. A šla v obou případech důsledně až na dřeň. Intenzitu, s jakou příběh vypráví, podtrhuje fakt, že se jedná o její intimní zpověď. Ve filmu nejsou záměrně používána společenská klišé, která se často k této problematice vztahují, ale film vědomě pracuje jen s jejich obsahy (klišé je ve filmu přiznáno jako klišé). Režisér sice manipuluje s konceptem rozdělení světa na MY a ONI, ale jinak. Film se snese ze široké společenské perspektivy jako pták z oblohy na zem do příběhu jedné konkrétní rodiny. Boučková sice ukazuje danou problematiku jako společenský problém, ale východiskem jsou postoje individuální - primárně nekritizuje a neobviňuje společnost, ale zametá si před svým vlastním prahem. Prostřednictvím hlavní hrdinky se mj. vyrovnává i s tématem jinakosti a apriorního zavržení, které prožila na vlastní kůži a se složitostí vystoupit ze stínu tohoto stigmatu – z klece s domněle zavřenými dvířky. Hlavní hrdinka se v jejím podání snaží vytrvale a důsledně dokázat, že neexistuje něco jako vrozená predispozice ke konkrétnímu kulturnímu chování (vliv„kořenů“). A stejně tak velké usilí vynakládá ke zboření mýtu o existenci „rasovosti“, která se podle společenských stereotypů váže na zmíněnou predispozici. V závěru je však sama konfrontovaná se svými vlastními předsudky – s nevědomou stinnou stránkou své osobnosti. Po téhle katarzi, jako kdyby se „vše“ vrátilo do nějakého tušeného odvěkého řádu (věžní hodiny by už určitě ukazovaly na obou stranách věže stejný čas, což naznačovala i výměna dek obou manželů v závěru filmu). Po technické stránce na mě film působil zpočátku rozporuplným dojmem hlavně kvůli patině filmového obrazu, kterou mám spíš spojenou s televizním filmem. Rozčarovaná jsem byla i z práce s kamerou – především ze zbytečně dlouhých záběrů na tváře herců, které mi přišly násilné a nepatřičné. I přes všechny tyhle nedostatky na mě ale film fungoval a vtahoval mě do děje díky intenzitě a autentičnosti příběhu. ()
Vynikajicí film, který kvůli "tv" vzezření mnozí vnímají jako něco podřadného. Není, má to sociálně rasistický přesah, a každý kdo má nějakého toho bráchu, se v něm určitě najde :-) ()
Čekal jsem agitku, vyváženou jako severokorejská politická satira, ale nakonec jsem to přežil kvůli fantastické Špalkové (která se tu fakt nestyděla), skvělému Trojanovi a studování mladého Honzy Ciny. Ale místní pokrokové naivky musím zklamat. Ten přeslazený a useknutý konec dost tupě maskoval smutný fakt. Oba adoptivní hoši scenáristky paní Boučkové v pubertě definitivně zdivočeli. Drogy, krádeže, soudy, vězení atd. Paní Boučkova z toho byla úplně vyřízená a nakonec je oba odstřihla ze svého života (viz její 13. komnata). Tolik k tomu potřebnému nastavování zrcadla nenávistné společnosti. PS: ta kamera byla výživná. Filmový look to má jako zprávy na TV Barrandov, nesmyslné dlouhé záběry na obličej (kdybyste nevěděli, takhle se pozná umění) jsem po chvíli začal stopovat (vyhrál tuším asi dvouminutový záběr na kluka v busu) a ty experimentální záběry z různých úhlů (Trojan vede kluky do třídy a záběr je jen na nohy...?) jsou stejně smysluplné jako linka se zlým důchodcem, která dopadla...nijak. Ale chápu, že na to zapomněli, museli přece během pěšího návratu kluků z Prahy sbírat odrazy světel ve tmě na dálnici D5, protože...umění. PS2: výkony dětských herců byly až na Cinu a jeho blonďateho "bratra" naprosto nezvládnuté. Je to tak špatné, že to můžou sestříhat pro FAMU jako odstrašující případ. ()
Ivan Trojan. Nic jiného mě na filmu nezaujalo. Tím nechci Smrady nijak zatracovat, je to takový normální film, který neurazí ani nenadchne (což považuji vzhledem k tématu za chybu). ()
Dobrý den, dobrý den, dobrý den! :) ()
Rozpočet: 16 milionů Kč ()
Príbeh bez hlbšieho a zložitejšieho deja,ktorý sa šmýka po povrchu a nejako sa bojí zarýpnuť viac do hlbky!Namiesto toho sa obmedzil len na vyvádzanie malých uličníkov,nejaké tie rodičovské zážitky a výchovné metody a na spor s mrzutým susedom!Teda súhrnom cca.90 minút takmer nuda..takmer!Pretože celé to nakoniec zachraňujú výborný Trojan so Špalkovou! ()
Překvapivě dobré hodnocení u mě způsobilo několik faktorů, jednak známé lokace, zajímavá kamera, hudba ve stylu Španělska a hlavně zajímavý námět inspirovaný Rokem Kohouta. Škoda jen, že ten závěr vyzněl poněkud optimisticky, neboť ve skutečnosti to vše byl jen počátek problémů. ()