Dáma ve zlatém

Ohavné komentáre znudených dandy užívateľov, ktorí už všetko videli a nič nie je hodné pochvaly, užívateľov, pre ktorých sú komentáre plné bonmotov dôležitejšie než to, čo komentujú, ma znechucovali a dlho odrádzali od zhliadnutia tohto filmu. Aj ja dokážem začať napr. slovami "Ako Maria Altmann vymenila tetu za umývačku riadu". Portrét Adele Bloch-Bauer je však natoľko geniálny i na samotného Klimta (kto chce vedieť prečo, nech sa spýta), že som si ho napokon pozrel. Ten film chce evidentne riešiť morálne otázky (a vôbec nie jednoduché), prečo na nich neskúsiť odpovedať? Filmárčina je to slušná, dej napínavý, scenár miestami málo originálny a šablónovitý. Čo teda spomínané mimofilmové aspekty? V pani Altmannovej musela zovrieť krv, keď uvidela "visieť" svoju tetu v rakúskom múzeu. To isté sa stane Slovákom, keď navštívia stredoveké oddelenie Maďarskej národnej galérie a uvidia komentované prehliadky prezentujúce slovenské gotické oltáre ako "Ungarische Kunst". Ale čo s tým? V európskych múzeách je nemalé percento umeleckých diel, ktoré pôvodne patrili židom. Neviem si predstaviť, že by sa teraz všetko to európske kultúrne dedičstvo malo sťahovať do Ameriky. Respektíve viem, ale radšej na to nechcem myslieť. Morálka znamená i dostatočnú inteligenciu potrebnú na posudzovanie vecí v širších súvislostiach, čo pani Altmanovej (síce naštvanej právom) bohužiaľ chýbala. "Teta so mnou teraz poletí do Ameriky tak, ako som tam vtedy letela ja," hovorí na konci filmu. Strašne by ma zaujímalo, či by tá neuveriteľná Adele naozaj chcela opustiť krajinu, ktorá ju uctievala a stále uctieva ako národný poklad, hoci dobre vie, že bola židovkou. (04.02.2017)

Celej den se v práci oháním jak frustrovanej Djokovič na antuce a těším se, až si večer odpočinu v kině. Spadnu do první brázdy, natáhnu kopyta, oči opřu o plátno a co vidím? Dvouhodinový mečování o čmáranici nějaký šeredy, jejíž portrét by nebyl hezkej ani kdyby visela čelem ke zdi. Každá minuta obsahuje průměrně dvacet vteřin významnejch pohledů, dvacet vteřin vyčpělejch frází, deset vteřin záběrů na zlatou šeredu a deset vteřin materiálu tak dokonale filmově působícího, že líp by na tom byl i záznam hokejovýho zápasu z kamery umístěný na puku. Dvě hvězdy proto, že si vážím Helen Mirren a jejího výkonu. Tři hvězdy stranou, protože si vážím sebe a svýho času. (25.06.2015)

O drobné a zdánlivě bezbranné ženě, která se rozhodla čelit přízrakům - a o mladém právníkovi, pro kterého byla minulost dávno uzavřenou a velice vzdálenou kapitolou ... než poznal "Dámu ve zlatém". Velice sugestivní - a velice kultivovný příběh, který vychází ze skutečnosti. S obdivuhodnou elegancí se v něm proplétá vícero časových rovin, aby nenásilně, ale o to důraznějí připomínaly dobu temna, která na čas pohltila prý osvícené dvacáté století. Nicméně ... přes všechny známé i méně známé skutečnosti a morální apely: Nemám žádné právo posuzovat, zdali za soudní pří o umělecká díla Gustava Klimta bylo víc volání po spravedlnosti nebo po penězích, ale nemyslím si, že teta Adele jakožto součást kulturního dědictví starého kontinentu měla skončit v jakési soukromé galerii ve Státech - a zrovna tak si nemyslím, že by tam skončit CHTĚLA. (19.11.2018)

Zdá sa, že s Big Bearom a Volodimirom2 sme vo výraznej menšine a film mnohých pre mňa nepochopiteľne neoslovil. Verbalove intelektuálno-komediálne komenty ma nikdy nebavili a ako "obľúbený užívateľ" by mi bol v topke na hovno, pretože sa s ním zhodnem na 4 filmoch zo 100. Tak nech píše chujoviny ďalej a ovplyvňuje tých, ktorí sa dajú a nemajú vlastný názor. Príbeh podľa skutočnej udalosti na mňa silno zapôsobil a obrovský podiel na tom mali nielen vojnové scény z Rakúska obsadeného Nemcami, ale hlavne neuveriteľný herecký koncert H. Mirren, ktorá ma svojou postavou očarila. Márii Altmanovej prepožičala príjemnú ľudskú podobu sebavedomej, hrdej i vtipnej žene, ktorá sa nevzdáva. V menších úlohách potešili nemeckí herci D. Bruhl a T. Schilling. Atmosféru výborne dokresľuje krásna hudba, ktorej spoluautorom je H. Zimmer. Prisahám, že záver, ktorý síce tak trochu kopíruje záver filmu Cameronovho Titanicu, som si pustil asi 5 krát. Návrat H. Mirren do domu, v ktorom vyrastala, stretnutie so svojimi blízkymi a krásny, úprimný úsmev na záver...K tomu tá božská hudba , no proste krása. Nechýbalo veľa k plnému počtu. 80%. (13.02.2016)

Ohňostroj klišé, banality, rutinérství, stereotypů, kýče a parazitování na stokrát (a lépe) zpracovaných atraktivních tématech. Ovšem pozoruhodné na tom filmu je přinejmenším to, že opravdu dokonale navodil atmosféru konce 90. let, kdy se má odehrávat hlavní část jeho děje: ten film dokonce VYPADÁ jako by byl v roce 1998 natočený. :) (24.06.2015)