Angelika, markýza andělů

Tady jsem trochu na rozpacích, protože kdybych hodnotila Angeliku podle svého osobního vkusu, byla by to hvězdička jediná. Kdybych ji hodnotila v rámci jejího žánru, který je mým vysoce neoblíbeným, tak by to byla jasně hvězdiček pět, protože chtě nechtě musím uznat, že u Angeliky by se měly všechny ty Steelové, Pilcherové a spol. učit, jak má romantika vypadat (jak už tu ostatně bylo mnohokrát řečeno).Tak své dilema vyřeším aritmetickým průměrem a zároveň s tím vyslovuji uznání krásné hudbě a krásnému Robertu Hosseinovi. (22.06.2007)

(Komentář se vztahuje k sérii jako celku.) Angelika je emancipovanou ženou v tom smyslu, že si je vědoma své sexuální přitažlivosti, a této zbraně bez nejmenších skrupulí užívá jako hlavního prostředku dosahovaní svých cílů. Baží po moci, bohatství a slávě, a jelikož je sobecká, mstivá a umí využít příležitosti, ve světě nadržených mužů, ochotných udělat pro noc s ní cokoli, jsou jí všechny cesty otevřeny. Je-li toho potřeba, cele se nabídne, ale žádnému z užitečných nedá o nic víc, než je nezbytné; hranice mezi svůdným pohledem a urážlivým odmítnutím je velmi tenká. O to víc si však poté užije úplné oddání se kdejakému chuďasovi. Je totiž paní svého těla. A na tohle všechno je Angelika náležitě hrdá a právě pro tohle ji všichni obdivují, případně na ni žárlí. Mnoho jiných stránek její povahy nám seriál až do posledního dílu, jenž ji naopak vykresluje jako zásadovou hrdinku, nepředvádí, a tak spíše než živoucí bytost připomíná ženský živel, jenž si chce vynahradit všechno, co mu muži po staletí upírali, a ještě se jim přitom pomstít - a to na místě, kdy by to jeden příliš nečekal, ve Francii Ludvíka XIV. Ta je (i s dalšími lokalitami) zpodobněna atraktivně a mnohdy dýchá dobrodružstvím, a zejména kvůli ní mám tuto sérii rád. Převážně je žel toliko kulisou Angeličiny seberealizace, přičemž i příběhově jsou jednotlivé filmy nevyrovnané: zatímco jeden (druhý) je krajně zkratkovitý a zachycuje přehršel událostí, jiný (třetí) si pro změnu vystačí s pár scénami, jejichž podrobnost přesto nezajistí ani základní dějovou věrohodnost. Za nejlepší tak považuji ten úvodní a závěrečný, jenž se zdá alespoň něco skutečně vypovídat o prostředí, v němž se odehrává, je dějově nejsoudržnější a vystupují v něm nejzajímavější postavy. (03.01.2015)

Protože byla tahle série uvedena do československých kin a na československé obrazovky v čistě nekonkurenčním prostředí a díky nedostatku čehokoli jiného alespoň trochu zajímavého a také kvůli vyhladovělosti diváků po čemkoli západním, čehož tady bylo zoufale málo, se z Angeliky stal v našich zemích doslova kult, ale narozdíl třeba od Vetřelce či Indiana Jonese a jeho dobrodružství se mi zdá, že Angelika získala svou pozici nezaslouženě a ve světě tenhle kultovní odér kolem její existence rychle vyprchal... (27.04.2007)

Angeliku miluju. Jako film. Ale protože už jsem velkej, tak s nadhledem přecházím postoj svých přátel, kteří jí říkají "ta kurva Mersijérová". Angelika mě kdysi naučila poznávat historii a historie by mě dnes měla správně nutit nahlížet na Angeliku kriticky, což se ovšem neděje. Ačkoliv většinou sepsuju kdejakej historickej blábol, Angelika se na vrcholu mých top filmových zážitků ani nezachvěje. Nepřestává mě fascinovat, jak úžasně nesourodej hereckej ansámbl se podařilo Bernardovi Borderie angažovat. Jedni jsou významní divadelní herci, co se filmu spíš vyhýbali, druzí byli hvězdičky béčkových žánrů, co šli naopak z filmu do filmu. Tu první skupinu zastupují šarmantní pánové Jacques Toja (Ludvík XIV.), Claude Giraud (bratranec Philippe de Plessis-Bellières) nebo Bernard Woringer jako zastupující ženich. Do druhé grupy patří Giuliano Gemma (Nicolas). Sem spadá i Etchika Choureau, extrémně krásná ženská, tady ovšem vedle Michèle Mercier v roli její sestry Hortensie šedá myška (ten účes!). Na hranici významných divadelních herců a hvězd béčkových filmů balancuje Robert Hossein; tady je na místě zmínit, že když se řekne "chodí jako Peyrac", je jasno a i v tomto ohledu se Angelika stala nesmrtelnou. Připočtěme dobrou výpravu, i když Borderie točil v destinacích, kde už pár let předtím točil Tři mušketýry. Navíc je známo, že klášter, kam byla nezdárná Angelika poslaná na převýchovu, a Peyracův zámek je jeden a tentýž barák (L'abbaye de Fontenay v Burgundsku). Už tady se nicméně objevují historické nesrovnalosti a nelogická jednání hlavních postav... jenže... Angeliku miluju (viz výše). (18.02.2012)

Chcem podotknut, ze Angeliku som prvykrat videl asi pred 19-timi rokmi v obdobi, ked v telke dali dobry film naozaj len raz za cas, ale vtedy ma nezaujimali tie romanticke obkecavacky, ale hlavne zivotunebezpecne sceny. Kolkokrat uz chceli Angeliku zabit, znasilnit alebo zbicovat? Z mojho pohladu je to film predovsetkym pre neznejsie pohlavia, avsak po niekolkych rokoch som si z nostalgie tento film opät pozrel a taktiez aj vdaka prekrasnej hudbe Michela Magneho. V tejto casti bolo zaujimave to, za akeho "netvora" Peyraca sa to ma Angelika vydat...14.12.2008 ____ Michele Mercier - (Angelika) +++ Robert Hossein - (Jeoffrey de Peyrac) +++ Jean Rochefort - (Desgrez) +++ Claude Giraud - (Philippe de Plessis-Bellieres) +++ Giuliano Gemma - (Nicolas) +++ Hudba: Michel Magne +++ (14.12.2008)