Kam se poděla sedmá rota?

Naprosto krásný důkaz toho, jak si Francouzi mistrně umějí dělat legraci ze svých velkých proher...Římani nám tehdy vyplenili zem? Nevadí, Asterix to vše odlehčí a zesměšní je všechny...Němčouři nám dali na frak? No a co má být, vždyť není nad to udělat z nich bandu hlupáků, kteří to tu neměli zase tak snadné. Jestli něco uměli šířit do celého podrobeného světa, byla to totální tupost, na kterou uměli naši vojáci vždy trefně poukázat...Ale to vůbec nevadí, Francouzi jsou v tom vážně výborní. Tento film, který je jasně nejlepším z celé série, jest toho jasným důkazem... (11.06.2009)

Francouzské komedie se mi trefují do vkusu stále. Je na nich cosi ryze opravdového, nefalšovaného a přirozeného - mnohdy úsměv vzbuzuje pouhá grimasa herce nebo způsob, jakým mluví. Jsou to věci, které nenacpete do scénáře, ani kdybyste je zhmotnili a vlisovali na papír. Ta část mě, která miluje Paříž ze všech měst nejvíce, si nad snímkem pomlaskávala čirou radostí. Jiná část, ne nutně nepřekrývající se s mou francouzskou stránkou, miluje filmy jako umění. U snímků, ke kterým mám nekritický (třebaže i jen sentimentální) vztah, často skřípe zuby zavřená v kumbále, protože se narodila až po jejich shlédnutí a tudíž nemá právo do nich kecat. U Sedmé roty jsem jí, snad poprvé u francouzské komedie, dovolil se dívat. No, začala se vysmívat faktu, že film dělá z druhé světové, navíc z tak pochmurné části jako je blitzkrieg do Francie, docela humornou situaci. Neberte mě teď prosím jako žádného morouse - nejsem proti tomu, když se člověk vyrovnává s něčím smíchem a už vůbec mě film nijak neurazil. Černý humor, taky humor. Jen jsem si říkal, proč to tolik filmařů stále umí jen černobíle. Kde mohla vzniknout geniální komedie mapující první měsíce války, vznikla prostě jen komedie. A za to strhávám hvězdy, neb to mi přišlo škoda. Přitom potenciál to mělo, viz scéna s francouzským prodavačem lakomým, aby dal najíst vlastním spoluobčanům, ale horliv nakrmit projíždějící fritzky. (21.08.2011)

Něco mezi 3-4 hvězdičkami. Typická francouzská válečná komedie. Situačního humoru zde moc nenajdete, jakoby režisér chtěl více skloubit komiku s realitou války. Přesto se tu nějaké gagy najdou a nejsou špatné. V paměti mi utkvěla pasáž, kdy hrdinové prosí ve vesnici (kolaborujícího) živnostníka o jídlo ze svého krámu. Také bych rád upozornil na Aldo Maccioneho, známého z komedie "Zvíře" představujícího tam šviháckého režiséra. (02.10.2004)

Ústup v týlu nepřítele, nebo čtyřčlenné kleště? Francouzi se s těmi 6 týdny ponížení vyrovnávají po svém, třeba humorem s občasnou střelbou do vlastních řad. Co na tom, že Němci jsou tu takoví idioti, že kdyby se jim ve Vítězném oblouku zasekl tank, zrušili by tažení a vrátili se do Berlína.. Možná jsem čekal něco víc sofistikovanějšího, ale oproti našemu „Stůj, nebo se netrefím!“ je to pořád neuvěřitelná hlína.. (16.01.2017)

Klasika mého dětství a možná nejpohodovější válečný film. Trojice francouzských vojáků prochází okupovanou Francií a snaží se prostě nějak přežít. Mezitím se koupou, chytají králíky a potkávají plejádu nejrůznějších charakterů, které dobře vypovídají o tom jak k okupaci přistupovali prostí francouzi (nezapomenutelná scéna s hokynářem). Navíc mají úplně boží transportér, který jsme si s bráchou stavěli v dětství ze Sevy. Přestože první díl není nijak akční, napínavý nebo extra vtipný, sálá z něj letní pohoda. (10.08.2013)