Most špiónů

Řemeslná rozkoš pro staromilce. Když na newyorkské noční ulici bičuje prudký déšť zaparkované staré bouráky a pod dozorem pouličních lamp kráčejí po chodníku siluety s deštníky, musíte Kamińskeho práci s umělým světlem obdivovat. Vyjednávač Hanks s třemi Grand Canyony nad kořenem nosu působí tak seriózně a přesvědčivě, že by s ním Kim vyměnil svůj jaderný kufřík včetně dvou tužkových baterek za balíček Wrigley´s Spearmint. Mizanscéna je propracovaná do takových detailů, že jí možná odpustíte i klasický stereotyp, kdy západní svět vyniká pestrými barvami z Abelovy palety a ten východní je vyveden jen v odstínech namíchaných z betonové suti. Co si budeme nalhávat, tyhle věci jsou pro Spielberga snáze dosažitelné než pro nějakého no name tvůrce, jenže s rozkoší občas kráčí ruku v ruce stará bolest. Nezbytnost vložení vtipu či odlehčení, i když si to příběh ani nevyžaduje. Snaha o silné momenty, která občas překročí hranici do státu Kontraproduktivnost (u přelézání zdi v Berlíně a plotu v New Yorku to třeba funguje, u pohledů lidí ve vlaku před a po výměně bohužel ani trochu). Lepkavý liberalismus, prosazování toho jediného etalonu morálních hodnot a vesměs černobílé figurky na druhé straně (směr Spielbergových myšlenek je ušlechtilý, ale oplývat jim všichni politici světa, brzy by se zhroutil). Celkový dojem ovlivní i otupění napětí při znalosti historických faktů a některé momenty fabulované touhou v první řadě bavit (čištění palety při zatýkání špiona Abela vládními agenty mohla klidně doprovodit konverzace: „Mohu si odskočit na toaletu? Mám tam v lékárničce mikrofilmy a rád bych je spláchnul do záchodu.“ - „Samozřejmě. Nemusíte se ptát, vy jste tady doma..“). Steven si měl raději vybrat zmiňovaný případ manželů Rosenbergových a na něm ukázat, co doopravdy umí.. (14.03.2018)

Spielberg ve vrcholné formě. Tak jak to umí nejlépe - vyprávějící silný příběh, který dokáže rezonovat v téměř každém divákovi. Precizně natočené, excelentně zahrané, vzletně ozvučené (Newman standardně výborný, doplňuje přesně každou scénu, někdy komorní, někdy skoro hrdinský). V ději neexistuje ani jedno zaváhání, dramatičnost a gradace jednotlivých scén je na nejvyšší úrovni. Nečekejte ale další špionskou hru na kočku a myš jako to bylo předvedené v Mnichově. Ten byl přece jenom mnohem závažněji podaný a od toho se odvíjela i jeho tvrdost a menší přístupnost. Toto je naopak sice příběh z vrcholu studené války, jak je nám předáno hned úvodním textem, ale tu se chce poukázat hlavně na dobro v lidech, ne zlo. No a pak je tu taky ten fakt, že je to schválně celé velmi uvolněné a líbivé, přitom to ale neztrácí ze zřetele zachování dostatečného množství autenticity a dokonce to přes jistou přítomnost amerikanismu a patosu, protože Spielberg zůstane Spielbergem, po celou dobu zůstává nestranné. Film tak dokáže uvěřitelně vykreslit atmosféru a paranoii americké společnosti, která vedla mnohé lidi až k demokracii popírajícím postupům a k zaslepené nenávisti, s čímž po celou dobu bojuje postava Toma Hankse, stojící pevně na základech Ameriky v Ústavě a nehodlající dělat žádné kompromisy. Stejně tak je i postava Rudolfa Abela, nenáviděného sovětského špióna, ztvárněná velmi civilně a přesto díky výkonu Marka Rylance výrazně, znovu s důrazem na kladné rysy postavy, jeho loajálnost a taky přátelství s Donovanem. Svět je na pokraji 3SV, v Berlíně se staví zeď a všudypřítomné napětí se odráží v amerických školách, kde pouštějí dětem zajímavé instruktáže a přesto dokáže Spielberg s citem poukazovat na to, že nejdůležitější jsou jednotlivci, kteří se dokážou dohodnout mírumilovně. Nezavírá ale určitě oči ani před rozdíly mezi oběma částmi tohoto studeného, bipolárního světa, někdy jsou ukázány velmi zřetelně. Forma nezaostává, audiovizuální stránka filmu dodává potřebnou výpravnost a dobovou atmosféru, barevně je to stylizované výrazně do palet, odrážejících přesně prostředí a situaci scény. Stavba a kompozice některých scén je taktéž vskutku mistrovská. Zajímavý význam byl dán scénám, kdy Donovan jezdí vlakem/metrem. Na tak malém úseku dokáže Spielberg vyjádřit prakticky veškeré myšlenky a záměry filmu. Mírný problém může být, jak jsem už napsal výš, s jeho klasickým sentimentem a patosem, objevujícím se čas od času zřetelněji a v závěru za doprovodu vzletné hudby, ale na rozdíl od takového Válečného koně to tady nikdy nepřesáhlo míru únosnosti. A člověk si při konci jen řekl "Donovan si to zasloužil". Čistá a nanejvýš zábavná filmařina, na kterou bylo radost ty dvě hodiny a něco koukat. I zde tedy rozkaz - víc takových životopisných/historických filmů! 9/10 (01.03.2016)

Nejcharakterističtější Spielberg snad za několik dekád. Žádná strana není černobílá, hlavní hrdina v podání dokonalého Hankse má s houstnoucí zápletkou stále jasněji srovnané lidské pohnutky a technická stránka zlomových scén (letadlo, zeď a koneckonců celý Berlín) je natolik blízká a zároveň formálně dokonalá, až to bere dech. I přes štědrou stopáž není prostor k nadechnutí a každý dějový posun nebo komplikace mě nutí zas a znovu roztočit mozkové závity a přemýšlet, jak z nastalé situace vykličkovat. A sem směřuje jediná, ale zároveň všeobsahující výtka. Všechno totiž dopadne tak, jak jsem bez znalosti konkrétních historických událostí očekával. Bolestně současné poselství působivě dolehne na diváka, ale zůstává pocit malé domů, kterou si Steven přihrál. V jeho rukou totiž taková tématika nemohla dopadnout špatně, ale i přes formální dokonalost mohla dopadnout ještě o chlup upřímněji. (01.12.2015)

MOST ŠPIÓNŮ je na jednu stranu pozitivně přijímán jako pastiš, která je oceňována za napodobování vypravěčských a žánrových vzorů z dob klasického Hollywoodu, na druhou stranu je kritizován jako retro, které je archaické a za svůj dobový kabátek skrývající, že v podstatě nic relevantního nesděluje k současnosti. Ani s jedním ze dvou převládajících názorů nesouhlasím a v Blu-ray kritice rozebírám, proč je poslední Spielbergův počin pozoruhodným experimentem s konvencemi klasického Hollywoodu a jak díky onomu subtilnímu vymezení se vůči jistým kinematografickým normám něco "sděluje" o žité skutečnosti. (26.06.2016)

Jakmile jsem v kině viděl pouze seniory, věděl jsem, že nebudu cílovka. Je to hezky zrežírované i poměrně inteligentně napsané, Tom Hanks hraje výborně a občas se mu vydaří fórek, ale více chvály vyslovit nemohu. Vadilo mi, že ze soudní síně se divákovi nedostane vůbec nic, stopáž je velmi přepálená a o zábavnosti nemůže být příliš řeč. ( ve srovnání s Catch me if you can, což byla také pouze dlouhá konverzačka, tak šlapala a působila na diváka mnohem úderněji i zábavněji). U Bridge of Spies mě více zajímalo kdy bude konec, než jak film skončí a to je předpokládám špatně. Kina sice nelituji, mělo to světlé momenty ( Pád letadla, konverzace v Berlíně), ale nestrhlo mě to. Silné tři. 70% (08.12.2015)